Vzpomínky Hitlerovy pokojské
Anna Plaim , Kurt Kuch
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/48006/bmid_vzpominky-hitlerovy-pokojske-Up1-48006.png
4
28
28
Rakušanka vzpomíná na bezstarostný život pokojské v Hitlerově přepychovém horském sídle Berghofu u Berchtesgadenu v letech 1941-1942. Vzpomínky osmdesátileté pamětnice přepychového života Adolfa Hitlera, jeho milenky Evy Braunerové a jejich hostů v Berghofu jsou psány formou rozhovoru s vídeňským novinářem. Nadto jsou tu přetištěny i dopisy, jež psala autorka rodičům. Kniha dává nahlédnout do nejsoukromějšího života nacistických vrahů. - Černobílé fotografie v textu a barevné v příloze zachycují přepych Berghofu před jeho vybombardováním Američany. Kniha je doplněna životopisy nacistických zločinců žijících v uvedené době v Berghofu.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2005 , Naše vojskoOriginální název:
Bei Hitlers Zimmermädchen Annas Erinnerungen
více info...
Přidat komentář
Vzpomínky tehdy mladinké a zřejmě i prosté slečny, která měla to štěstí pracovat tam, kde pracovala. Čtenář se samozřejmě pár zajímavostí dozví, nejde však o nic převratného ani šokujícího :)
Vlastně jde o delší rozhovor novináře s autorkou, které pokládá sugestivní otázky s cílem z ní dostat to, co z ní dostat má.
vše podstatné shrnula JulianaH. :)
„Měl na sobě černé kalhoty od uniformy a béžově hnědou blůzu. Bez řádů, bez prýmků. Jen košili a kravatu. Oblečení bylo až přehnaně korektní a celek působil přísným dojmem. [...]
- Heil, můj Vůdce.
- Heil, Anno, odpověděl velmi tiše a přátelsky.“
Tohle je ten druh knihy, do které člověk píše propiskou a pak si s ní podloží skříň. Žádné trvalé hodnoty neskýtá, není inteligentní nebo dobře napsaná. Nicméně obsahuje pár zajímavých informací o každodennosti na Berghofu (slavení Mikuláše a Vánoc, denní režim, jídelníček, volný čas zaměstnanců, výlety, ...).
Pro mě bylo asi nejzajímavější vysvětlení, proč se skotský teriér Evy Braunové jmenoval Negus (po habešském císaři), a také poznámka o Evině kritice Bormannovy církevní politiky. Ta totiž ukazuje, že Eva měla samostatný – a subjektivně dodávám, že rozumný – názor přinejmenším na jedno politické téma. Kromě toho se dozvíme, co bylo oblíbeným Führerovým dezertem nebo jaké měl číslo bot. („Včera jsem si ve Vůdcově ložnici zkoušela jeho trepky. Byly mi samozřejmě moc velké. Má velikost 44!“ :))
Jsou to prostě vzpomínky lehkomyslného a, zdá se mi, poněkud jednoduchého děvčete kolem dvaceti, sloužícího několik let na Obersalzbergu (kolik přesně, se nedočteme). Navíc zapsané podprůměrně inteligentním a nadprůměrně manipulativním novinářem, jemuž dělá problém bez překroucení parafrázovat myšlenku své narátorky – stačí porovnat jeho popisky k fotografiím s textem rozhovoru. Nabízelo by se srovnání s výpovědí Rocha Mische („Byl jsem osobním strážcem Adolfa Hitlera“), ale obě díla se shodují jen tématem a formou, ne kvalitou. Hrubky v českém překladu (včetně i/y) dojem také zrovna nevylepšují.
I tak jsem čekala, že knížka bude ještě o něco horší. A jelikož jsem v ní našla to, co jsem hledala — pár střípků o Evě, o které toho bohužel celkově víme tak málo —, jsem vlastně celkem spokojená. („... Byla to dáma, která si moc nezakládala na určitém odstupu. Nikdy jsem od ní neslyšela žádnou důtku nebo snad dokonce urážku. ...“)
Kniha nebyla špatná, ale pokud má člověk přehled o tomto tématu, bohužel žádné velké novinky nepřináší. Jednohubka která neurazí ani nenadchne.
Tahla kniha se mi nečetla úplně lehce. Je psána formou rozhovoru. Nezískala jsem žádné nové informace. Kniha není špatná, ale určitě se najdou lepší, které jsou mi větším přínosem. Adolf Hitler je zde vykreslován jako príma chlapík. :/ Na druhou stranu, hlavní hrdinka (jestli ji tak mohu nazvat) je již dáma v letech a vcelku chápu, že spoustu špatných vzpomínek mohla vytěsnit. Z té dané doby. Těžko říct.
Kdyby se na světě našel někdo kdo by nevěděl kdo byl Adolf Hiltler tak by si po přečtení této knihy myslel, že to byl docela fajn strejda..miloval psy, děti a svým vojákům posílal kožichy na východní frontu...ale mě se to četlo dobře.
Chvála by možná zmírnila dojem z této knihy, ale chválit vlastně není co. Bylo to celkem zmatené, některé věty se opakovaly doslovně, jiné jen trochu upravené. Moc nového jsem se nedozvěděl. Možná každý neví, ve kterém hotelu nocoval v roce 1938 Chamberlain, když jednal s Hitlerem o Sudetech nebo v čem Hitler spával. V hodnocení budu tentokrát přísnější než komentující přede mnou.