Vzpomínky na jižní Pacifik - Hledání vnitřní svobody
Eva Le Peutrec
Nová Kaledonie se na první pohled jeví jako ráj na zemi. Azurově modrá laguna, nádherné písčité pláže a endemické rostliny dělají z tohoto ostrova v jižním Pacifiku vyhledávanou turistickou oblast. Dovedete si však představit, že byste na tomto malém ostrově strávili dva roky v podstatě bez jakéhokoliv kontaktu s okolním světem? Přesně to se stalo Evě Le Peutrec, která se na Novou Kaledonii přestěhovala v roce 2011 a zažila na ní tvrdé protipandemické lockdowny. Přestože bylo toto období pro známou světoběžnici, která dříve žila například v San Francisku nebo v Číně, náročné, dokázala v něm najít i pozitiva – když přišla o svobodu vnější, nalezla svobodu vnitřní. O tom vypráví ve své nové knize. A vedle toho se podělí o zkušenosti s tamními školami, gastronomií či s francouzštinou, v níž dodnes zní její východoevropský přízvuk. Jedna z nejslavnějších světových architektek své české kořeny nijak neskrývá a Vzpomínky na jižní Pacifik to jen dokazují – autorčiným smyslem pro humor, který ji neopouští ani v nejtěžších chvílích. Eva Le Peutrec (* 1980) architektka, zakladatelka architektonického studia E-STUDIO. Architekturu studovala v Liberci, dvouletou stáž absolvovala v San Francisku. Poté se přesunula do Číny, kde šest let pracovala pro nejznámější čínská architektonická studia. Od roku 2011 žije na Nové Kaledonii. Celosvětově vedla více než sto čtyřicet projektů, v jejím portfoliu najdeme mrakodrapy, velké multifunkční komplexy či město pro milión obyvatel. Ráda cestuje, plachtí a vychovává dvě děti. V roce 2021 vyšla v NLN její první kniha Architektura kreativního myšlení.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2021 | Architektura kreativního myšlení |
2022 | Vzpomínky na jižní Pacifik - Hledání vnitřní svobody |
Knižní jednohubka, spíš talířek miniaturních tapas, sotva jedna stránečka textu každý kousek, o životě na/v Nové Kaledonii, u protinožců, kde je leccos jinak, leccos prakticky stejné jako u života cizinců ve Francii, nebo s kulturně velmi vzdálenými domorodci, leccos ještě horší než jinde za covidu (totální lockdown posílený např. totální prohibicí). Autorka, manželka/rozvedená a matka, se často opakuje, nakousává stejná témata, vypichuje naneštěstí spíš negativa...(včetně nebezpečí útoků žraloků a děsivých chorob jako horečka dengue přenášených všudypřítomnými komáry, nemluvě o neustávajících seismických otřesech).
Ne, není to cestovatelský deník ani příručka pro cestovatele, neb se nedozvíte o Nové Kaledonii prakticky nic, ani kde leží, ani jak to tam vypadá, jak je velká a lidnatá, jak velké je hlavní město a jak vypadá, zda je tam pouze franština oficiálním jazykem, jak je to s místními původními obyvateli, jejich kuchyní a zvyky... Pouze poslední střípek naznačí v pár větách něco o ostrově a čtenář si jej konečně trošku dokáže představit. Samozřejmě mapa ani obrázky v kapesním paperbacku také nenajdete.