Vzpomínky na mého syna - Diagnóza: Deprese (?)
Beata Rencová
Křehká a subtilní výpověď o utrpení několika let, během nichž autorka nacházela čím dál tím méně společných témat se svým dospívajícím synem a kdy se mezi nimi prohlubovala propast nedorozumění. Jako kdyby tušila, že to jsou jeho léta poslední, v nejtěžších chvílích zapisovala na útržky papírků jeho slova i své myšlenky, aby se nějakým způsobem zbavila nezměrné tíhy a unikla stále sílícímu zoufalství. Nic na tom neměnil fakt, že příčinou změny jeho chování byla zřejmě rozvíjející se těžká deprese.... celý text
Přidat komentář
Velmi silný příběh, mající spíše podobu vzpomínek a různých (zvlášť) synových dopisů, ilustrací - pro zájemce z oblasti grafologie je zde zajímavé, jak se Markovo písmo postupem času měnilo v menší, kostrbatější, nečitelnější a nedbalejší podobu (podobně jako jeho stav).
Příběh mě dost vzal. A těžko si představit, co se Markovi honilo hlavou, když byl v tolika věcech nesdílný - každopádně - snad našel aspoň klid.
Kniha se četla lehce, byla i celkem zajímavá, ovšem vidím tam strašně moc chyb ze strany matky. Samozřejmě ta situace v rodině mohla vypadat ještě jinak, než bylo popsáno v knize, ale dle knihy obviňuji matku, že to dovolila zajít tak daleko.
Knížka, která čtenáři ještě dlouho bude doznívat v hlavě... Kontroverzní vztah matky s dospělým synem versus duševní choroba končí tragickým koncem. Kniha je hodně vzpomínková, obsahuje spoustu doprovodných materiálů, ať už vzkazů, nebo dopisů, či drobných radostných střípků, které má každá maminka schované na tom nejbezpečnějším místě...
Svým způsobem krásná kniha, na kterou se nezapomíná...
Každá smrt v rodině je smutná, zvlášť dítěte pro matku. Malá knížečka, přečtena za den. Od půlky jsem přestala číst Markovi zápisky, již nečitelné.