Vzpomínky / Sny / Myšlenky C. G. Junga

28.09.2024

Kniha se mi hůře hodnotí, jelikož na mě působila zajímavostí značně nevyrovnaně. Střídaly se tam pasáže jež mě nudily s pasážemi, co jsem přečetl jedním dechem. Například hned první kapitola mě dost nudila (kapitola "Dětství") a přemýšlel jsem, jestli vůbec knihu dál číst nebo ne. Kapitoly s cestováním nebo dodatek s dopisy jako "dopis z cesty do USA" atd. mě také neoslovili. Na druhou stranu část o jeho psychiatrické praxi se četla sama.

Jak zde už psali jiní, Jung byl opravdu zajímavý člověk. O psychologii se začal zajímat, když byl obor teprve v plenkách a kam až se dostal jen na základě pozorování a následováním své intuice. Fakt mě rozesmálo, když jsem četl, jak se vyrovnával s věcmi/zážitky, které mu nedávaly racionální smysl, ale prostě se rozhodl plout s proudem, aby zjistil, kam ho to zavede. Osobně si myslím, že právě jeho intelekt v kombinaci s tím jak měl otevřenou mysl k věcem, které jsou pro vědomí hůře uchopitelné, vedly k tomu, že se dostal ve svém bádání tak daleko.
Dále pro mě bylo zajímavé číst jeho pohled na Freuda. Dle toho co psal, se zdál být Freud velmi egocentrický s uzavřenou myslí, který měl problém unést jakékoliv zpochybnění své teorie, kterou bral jako jednu a jedinou možnou pravdu.

-------

Doporučil bych tedy tuto knihu? Těžko říct. Pokud se zajímáte o psychologii a jste schopní skousnout, že půlka knihy vás může nudit, tak jo. Jinak spíš ne.

13.08.2023

Celá první třetina je úžasná. To se nedá vypovědět. Další kniha, která mě hluboce zasáhla. Jeden ze zásadních textů pro lepší porozumění Jungovi. Není to vyloženě autobiografie. Je to shrnutí toho, co chtěl o sobě sdělit.
Trochu jsem z toho pochopil, proč mě jeho kniha Psychologické typy nesedla. A proč se s ním míjím. Oba dva nás zajímá skoro to samé, ale jsme příliš jiní. Jung je "západní" a já "východní". Junga zajímala alchymie, mě buddhismus.
Některé zážitky a sny v jeho dětství mají hlubší význam. Hlavně začátek se dá brát analogicky. Každý z nás má dětství za sebou. Záleží co si člověk pamatuje. Dost mě šokovala spousta paralel s Jungem. Nebo jsem to měl čekat?
Spoustu věcí s ním sdílím. Začátek se mě silně dotkl a pak už to mělo sestupnou tendenci. Část s cestováním mě nebavila. Dodatek je slabší. Ke konci už to bylo jen orientační. Časem si to dám znovu. Třeba toho pak ocením víc.
Tohle jsem měl číst před 20 lety. Kdo ví, kam by mě to posunulo. Napsal jsem toho mnohem víc, ale smazal jsem to. Je zřejmé, zda to číst nebo ne. 90% 4,5*

22.06.2022

Při četbě Jungových knih není možné, aby se člověk sám nad sebou nezamyslel. Člověk zná druhé do té míry, do jaké zná sám sebe a tento proces poznávání nemá konce.

Kniha byla čtivá, náročnější se mi jevil zejména závěr knihy, ale to mě netrápí, protože se jedná o četbu, ke které se jistě ještě v životě vrátím a věřím, že s větším kusem života za sebou, budu moci lépe porozumět i těmto částem knihy.

09.02.2021

Poklad. Mé první setkání s Jungem, o kterém jsem toho tolik slyšela a po kterém jsem již dlouho toužila. Už v úvodu od paní Jaffé se dozvíme, jak těžké bylo získat od Junga jeho autobiografii a jak to nakonec celé vzniklo. V tu chvíli mě Jung zajímal ještě víc.

Dětství. Čtivě napsané vyprávění očima dítěte (přestože vzpomínajícímu autorovi bylo už přes 80 let), podobalo se knihám Ankera Larsena. Vyprávění poetické, dětsky přemýšlivé, opředené tajemstvím ... To si prostě užijete.

Nevím jak to udělal, z naivně dětského vyprávění autor dospívá a životopis se stává čím dál filozofičtější a zralejší. Stále ale poutavý! Zajímavý člověk ten Jung! Hned jsem si sehnala i Červenou knihu.

Příjemným bonusem byl dodatek se Sedmerem naučení zemřelým, o kterém se v knize také zmiňoval a které vzbudilo můj zájem jako nic jiného.

Přiznávám, že ne všemu jsem rozuměla, co pan Jung povídal. Však až dozraju, pochopím víc :-)

Samozřejmě taky oceňuju úroveň českého překladu a poznámky pod čarou. Věřím, že bylo těžké dohledat všechny ty narážky na různá jiná díla. Jung měl neuvěřitelný přehled, překladatel mu ale zdařile sekunduje :-)

01.01.2021

Základ pro pochopení Junga.

01.09.2020

Vskutku fascinující kniha. Přestože je jako autor uvedena Aniela Jaffé, jedná se z větší části o Jungovu autobiografii psanou v "ich" formě a uspořádanou dílem chronologicky a dílem tematicky. Dodatek pak tvoří velmi stručný výběr z Jungovy korespondence, Jungovy medailonky tří významných osobností z jeho života, kapitola o Jungově rodině od A. Jaffé a malý, ale velmi zdařilý slovníček pojmů. Přiloženo je též pseudognostické Jungovo dílko Septem sermones ad mortuos, které mně před mnoha lety přišlo jako nesmírně hluboké filosofické pojednání, avšak nyní se mi spíše jeví jako trochu zbytečné žonglování abstraktními pojmy a možná i trochu rozumím, proč se k němu později Jung nechtěl příliš znát. Jako celek je kniha čtivá, nabitá informacemi a dobře uspořádaná. Taktéž nelze pominout vynikající překlad od pana Plocka včetně užitečných poznámek pod čarou a nádherné ediční poznámky svědčící o hlubokém zájmu, znalostech a pochopení Jungova díla. Jediné, co snad trochu chybí, je obrazová příloha. V každém případě tohle prostě nesmí chybět v knihovně žádného Jungova příznivce.

31.07.2020

Velmi zajímavé a přínosné doporučuji

13.09.2019

Kdo se (jako já) ztrácí ve všech těch archetypech, animách, kolektivních nevědomích, vědomých psýché a bytostných já, ten tady uvidí přímo ten život, jehož popisy to všechno jsou. Velmi dobrý překlad.

25.05.2019

Možná nejinteligentnější mysl, s jakou jsem se kdy setkal. Šíře Jungova záběru doslova nemá hranice. A stejně tak jeho vzdělanost dosáhla úrovně, k jaké se dnes můžete jen stěží dopracovat (už jen originál jeho Červené knihy a jakým způsobem zpracoval formou obrazů některé svoje vize a sny, začnete se propadat do jeho díla a brzy si uvědomíte: oh, shit, there are levels to this game). Nevěřím, že Jung se dá uchopit na základě nějakých přesných definic, všechny ty mýty, archetypy, animy zůstávají v jakési mlze. (...) V poslední době jsem dost často kroužil okolo lidí, kteří byli Jungem ovlivnění, začal jsem se dostávat k některým autorům a jeho jméno poslední roky zkrátka padalo častěji a častěji, až jsem to zkrátka nevydržel a sáhl po jeho čtenářsky asi nejpřístupnější, poslední práci. Opravdu fascinující myšlenky, vzpomínky, sny, záběr od náboženství, přes alchymii (jejíž definice v závěru knihy bude sama o sobě pro většinu lidí asi taky probuzení), východní (obecně ale i světovou) filozofii, hloubka jeho názorů... někdy až příliš odborná, příliš náročná, ale nikdy ne tak moc, aby to přestalo držet vaši pozornost a zájem. Samozřejmě, člověk k tomu všemu, o co se Jung zajímá, musí trochu inklinovat, ale někdy je Jung jako těžká droga, skokově změní sílu nechci říct reality nebo myšlení, ale náročnosti obsahu... je to zničehonic hutné, obtížné a nedefinovatelné. Trochu, jako když se ocitnete na tripu ve 'špatném místě'. Nejpozoruhodnější na Jungovi je ten dualismus a že se snaží najít cestu k jakémusi probuzení nevědomí do vědomí (odtud i jeho: "Until you make the unconscious conscious, it will direct your life and you will call it fate." / "Dokud neuděláte z nevědomého vědomé, bude to řídit váš život a budete tomu říkat osud.")... prakticky tak, že abyste objevili světlo (všechno ve vašem životě, směřující správným směrem), musíte akceptovat to nejhorší monstrum ve vás. Je to fascinující, ale existence je komplikovaná a tak vám ani Jung nedá žádný přesný návod, nebo odpověď na to, jak si lusknutím prstu, magickým rituálem šálku zvláštního tibetského čaje nebo ranní desetiminutovkou jógy změnit život, ono to ostatně ani tak úplně nejde. (...) Spousta zajímavých latinských frází, není to úplně jednoduchá četba a objektivně bych asi dal o hvězdu níž, ale cením si podobné publikace, tentokrát i překladu, protože číst Junga i třeba v angličtině (a že Man and His Symbols v angličtině mám) by bylo přeci jen příliš obtížné, takže jdu nahoru. Ten sladký nektar vítězství, dosaženého... když dokončíte náročnou knihu. (P.S.: Septem Sermones Ad Mortuos šlo absolutně mimo mě)

30.10.2017

Jung byl frajer! Klobouk dolu, ze se z toho vseho nezblaznil a dokazal podat obsahlou zpravu ve svem dile. Tuhle knihu beru po dlouhe ceste skrze ezotericke literarni mocaly jako ostruvek pevne pudy pod nohama.

16.10.2016

Čte se to jako fantasy a přitom je to obraz skutečného života a to vlastními slovy. Nedosti na tom, a ještě ke všemu, je to život velikána první ligy myšlení. Vše je sveřepě upřeno na vlastní vnitřní život, jeho smysl, či význam a to tak náročně a upřimně, až to je pro mě, pivního typa, zcela zahambující a strhující. Dávám tisíc procent. Pro běžného člověka je tato kniha a Jungovy Přednášky asi nejvýmluvnější. Ostatní spisy jsou trochu tužší.

15.10.2016

Jung píše o Jungovi. I když ve svém životě potkal spoustu známých a slavných lidí přiznává, že tato setkání brzy vybledla a zůstala bez hlubších následků. Nezůstalo tak mnoho vzpomínek o kterých by chtěl psát. Jung píše převážně o svém vnitřním světě. O vizích a snech. Je zajímavé sledovat jeho myšlenkové procesy. Způsob jakým si pokládá otázky a následně podrobí své odpovědi přísné kritice a analýze. Úvodní kapitoly, které popisují jeho dětství a školní léta se mě velmi dotkly. Nejen v otázkách existence Boha a jeho tvoření, táže se na to stejné na co mnoho z nás hledalo nebo stále ještě hledá odpovědi. Některá Jungova rozhodnutí jsou velmi odvážná. Vydává například všanc svou pověst, když se postaví na Freudovu stranu v období, kdy Freud je persona nongrata. Stejně tak vědom si následků pro jeho přátelství s Freudem píše nakonec kapitolu o Oběti v knize Proměny a symboly libida. Součástí knihy je i Sermones ad mortuos , něco málo z osobní korespondence a pár stránek je věnováno i vybraným přátelům. Stejně jako se mě dotkl začátek knihy, tak tomu bylo i u poslední kapitoly Pohled zpět, kde Jung popisuje velmi krátce, ale snad o to upřímněji, svůj vztah k lidem a rekapituluje. Zdá se, že i přesto, že byl Jung celý život obklopen lidmi, cítil se osamělý.
--------------
Osamělost nevzniká tím, že by člověk kolem sebe neměl lidi, nýbrž spíše tím, že jim nemůže sdělit věci, které se mu jeví jako důležité, nebo že považuje za platné myšlenky, které jiní považují za nepravděpodobné.

20.09.2016

Jungova autobiografie ve které vynechává většinu externích podnětů, až na dětství se moc nerozepisuje o lidech co potkal, co prožil... Místo toho píše o svém vnitřním životě, o svých vizích, setkání s Bohem, útoku nevědomých obsahů- který na rozdíl od Nietzsche přežil.... o tom jak stavěl kamenou věž u jezera...