Vzpoura 30 trilionů
Jeremej Ijudovič Parnov , Michail Tichonovič Jemcev
Fantastické povídky dvou sovětských autorů, míněné jako domnělé příběhy několika vědeckých pracovníků. Vypráví se o mrtvém, který nezemřel, přestože dobrovolně podstoupil smrt, zkoumá se otázka, zda má lochnesská stvůra nesmrtelného dvojníka v záhadné obludě ze Sordongnochského jezera a zda zasáhly bytosti z jiné planety. (Připojen úryvek ze svazku Smrt má plavé vlasy.). 1.vydání.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 1967 , Svět sovětůOriginální název:
Bunt tridcati trillionov
více info...
Přidat komentář
Obcas siahnem po retro sci-fi, a kludne aj po sovietskej. Ona totiz tiez ma svoje caro naivizmu a optimizmu, propadne kladie eticke otazky ktore vznikaju novymi objavmi. Ved coby nie. Je svojrazna uz len tym v akom prostredi vznikala. Rozumej, regulovanom, cenzurovanom, kontrolovanom.
Parnov je u nas pomerne znamy. Jemcev neviem, pre mna vobec.
Kratke dielko, rozumej sotva 90 stran. Sposob rozpravania je fokalizacia snad 4 osob, z toho asi vidiet, ako to mali obaja rozdelene, aby si nejak ustrazili koncept. Chvilami je to nudne, chvilami putave, az napinave. Myslim ze tie lepsie pasaze budu Parnovove.
Uprimne, po nudnych mozno 20 stranach sa to rozbehne do priam Souckovskeho dobrodruzstva, Naozaj. Akasi (neviem ci je to spoiler, snad spomeniem aspon zakladne motivy) ...teda objav prasveta a la Doyleov Strateny svet niekde na Sibiri, objav akejsi lochnesky, prajastera, motivy nesmrtelnosti, motivy uchovania pamati v DNA a jej vyuzitie, objav nesmrtelnosti.
Ano... toto vsetko sa nachadza na tych par stranach. Je jasne ze to obaja spisovatelia nemohli plne vyuzit a rozvinut pribeh ktory by dnes spisovatelovi vydrzal na 10 dielny cyklus. V casoch sovietskeho blahobytu... t.j. nedostatku papiera a pridelovania surovinovej hmnoty na tlacenie knih, obaja spisovatelia dostali povolene Svazom sovietskych spisovatelov napisat fantastiku na par stranach. Asi tak to totiz vtedy fungovalo. Ale aspon to mate precitane za dva rana v posteli.
A komu by som knizocku doporucil. S cistym svedomim kazdemu, kto ma rad verneovky, trebars Hlavu profesora Dowella, postavy vedcov a profesorov, geologov . Kto proste odpusti starej fantastike nepresnosti, akysi este nie celkom vedecky pohlad na genetiku, hoci Mendelejev bol rus, v tejto knihe Parnov a Jemcev paradne popustili uzdu na temu dedicnosti a vobec funkcie genetiky.
Celkovo pocit po docitani krasne zhnednutych krehkych stran z antiku je, ze fakt sa to da porovnat so Souckom alebo Beljajevom. Je to ta ista odnoz zanru. Za 5 hvied to urcite nie je, a podla toho ci ste alebo nie ste na staru sci-fi tri alebo styri.
Co by knihe bolo prospelo? Viac Strateneho sveta, menej realizmu.