Vzpoura andělů
Anatole France
Příprava vzpoury andělů proti nesmyslné vládě boha je fabulí pro vytváření autorova satirického pohledu na společenskou situaci a řád své doby. Přitažlivost děje, odehrávajícího se jak na zemi, tak ve vesmíru, je zvyšována řadou vtipných scén a zápletek. Přes důmyslné přípravy však vzbouřenci neuchopí moc do svých rukou, protože Satan v posledním okamžiku vzpouru odvolá z obavy, že by se z vítězů mohli stát stejní uzurpátoři a utlačovatelé, jako byli bývalí mocipáni. Je to projev určité skepse, charakteristické pro předválečné autorovy tvorby, ale dílo nenechá nikoho na pochybách o jeho sympatii k revolucionářům a ke všemu, co je namířeno proti tyranii a bezpráví. Těžiště díla je v duchaplnosti a myšlenkovém bohatství.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1975 , PráceOriginální název:
La Révolte des anges, 1914
více info...
Přidat komentář
Vzpouru andělů jsem dočetla s námahou. Takto psaná satira mi nesedne (obecně si satiru moc neužívám), postavy nejsou plnokrevné lidské bytosti, ale pojízdné stojany, a pokud jde o mě, beletrie je tu zbytečná. Nepůsobí. Nedokážu si vybavit jedinou osobu nebo dějovou situaci, která by ospravedlnila, že se France místo eseje rozhodl napsat krásnou prózu. Podobný pocit jsem měla nedávno ze Strindbergových Manželských historií. Pocit, že nečtu knihu objevující lidský život, ale že pozoruji zrcadlo, které si autor vyrobil sobě na míru, aby se v něm mohl zhlížet. Mnohé Strindbergovy postavy alespoň dýchají a dýchají bohatěji, i proti jeho tezím vyjádřeným v předmluvách. Zato France by se, dle mého, mohl klidně omezit právě jen na nějakou tu předmluvu, a knihu vynechat.
Zpočátku zaujala alespoň smyslem pro humor (tak trochu WTF, jak by se dnes řeklo), ten ale začal velmi brzy unavovat. Za pamětihodné tak prohlašuji jen kouzelné přirovnání z úvodu osmé kapitoly "v níž se mluví o lásce; což se bude zamlouvati, neboť povídka bez lásky jest jako jelito bez hořčice".
Zklamalo mě, že autora nenapadlo při adorování antiky a rozkoše a inteligence aspoň vteřinku pomyslet na otrockou práci všech těch neprivilegovaných.
Knížka má v sobě rozhodně spoustu zajímavých myšlenek, takže stojí za to, si jí přečíst.
Nicméně je pravda, že chvílemi se to nečetlo úplně dobře, především proto, že tam bylo celkem hodně jmen, která se mi pletla.
Zajímavá kniha o vzpouře andělů,která moc nevyšla,ale byla napsána v době,kdy se to vůbec nehodí.Za tuhle knihu svatí mocipáni uvedli autora na svoji černou listinu.Jen to potvrzuje,že v každé době žijí nadčasoví lidé.Paráda.
Ešteže žijeme vo svete, kde môžeme čítať čo chceme a užívať si tak vyberaný zmysel pre humor a pre krásu. Anatole France mal tieto zmysly rozvinuté nadmieru. Vzbura anielov síce môže pôsobiť hlavne ako ostrá kritika cirkvi (čím aj je), no kniha toho kritizuje oveľa viac. Dovolím si povedať, že viac než hotcičo iné kniha kritizuje samotného človeka ako takého. Jeho nátura totižto dokáže behom pár dní skaziť aj miléniami cibrené mravy anielov. Takže Bohu vďaka za takéto knihy, haha !
Nádherným, ba až kúzelným jazykom a štýlom písaná kniha, plná úderných myšlienok, ktoré rezonujú ešte dlho po prečítaní. A ten Francov neopakovateľný zmysel pre humor! :) Slovom, krása! Vzbura anjelov je radostným a povzbudivým čítaním, ku ktorému sa veľmi rada vrátim.
Naprosto chápu, proč se France dostal na seznam nepohodlných autorů. Tvrdit o Bohu, že byl původně polyteista, ale všemožnými lichotkami věřících a andělů se stal monoteistou? Že Satan se zděsí údělu samolibého samovládce? Že andělé jsou ve své podstatě stejně zkažení jako lidé (ne-li zkaženější)? I přes autorův ohromný přehled historický (podobně jako v Tučňácích líčí vývoj celého lidstva - tentokrát s pomocí pekelníků) i kulturní (spousta odkazů na spisovatele, ale i malíře, znalost bible) mě tahle knížka pobuřovala, ale zároveň taky docela nudila (dá-li se takového stavu současně dosáhnout), takže jsem se k dočtení musela dost nutit. Vtipných průpovídek by se pár našlo (třeba popis sporu o univerzálie či charakteristika Mořice, který už od mládí měl moudrost Kazatele, totiž že z ničeho na zemi neplyne člověku užitek, a tak raději vůbec nic nedělal), takže nakonec jsem svou nechuť přemohla, ovšem vím, že ke Vzpouře andělů se už dobrovolně nevrátím.
Musím přiznat, že kniha má svůj příběh, který je sám o sobě dobrý, ale kniha se mi docela špatně četla. Nezačetla sem se do ní a i když zvládnu číst 800 stránek jen víkend, těchto 184 stran jsem četla alespoň půl roku.
Kniha, která by před pár stoletími přinesla autorovi obvinění z kacířství a zřejmě i smrt na hranici. Ve dvacátém století už "jen" zařazení na církevní index zakázaných knih. Je s podivem proč to tak bývá, že ti, kteří prohlašují že jen oni mají pravdu, nechtějí připustit, že by někdo mohl uvažovat jinak, natož aby s ním o jeho názoru vedli debatu. A pokud hlásají slova samotných nebes, pak by se přeci nemuseli snižovat k tomu, aby nějaké knihy zakazovali.
Jaký to má smysl, snažit se někoho umlčet? Pravda je přece jen jedna a nemůže jí přestat být i kdyby tisíc lidí tvrdilo opak. Nebo ano?
Anatole France se na Nebe a bytosti ho obývající podíval osobitým pohledem. S ironickým úsměvem převrátil mnohá dogmata naruby a v jeho pohledu není nic na světě dokonalého a všichni jsou chybující, včetně Boha. Což je na jednu stranu sice demoralizující stanovisko, ale na druhou stranu ne bez určité sympatičnosti. Francemu se asi prostě protivila představa Boha, který je sice ověnčen gloriolou dobrotivosti a přitom chce být neustále dokola oslavován a obáván. Který vše řídí a přitom nechává lidi trpět. Mimochodem ani lidské pokolení France neušetřil, lidé smylní jako o život, podvádějí, jsou lakotní, majetničtí...
Vzhledem k poselství knihy, kterým je víra v pokrok, víra, že bude poražena nevědomost a zvítězí rozum, že jen tak se dá zvítězit nad temnotou v nás, je docela smutné zjištění, že brzy po jejím napsání vypukla První světové válka a popřela tuto autorovu naději.
Autorovy další knížky
| 1954 |  Ostrov tučňáků |
| 1975 |  Vzpoura andělů |
| 1966 | Historie našich dnů |
| 2004 | Nejlepší psí příběhy |
| 1914 | Bohové žíznějí |
Srovnám-li Ostrov tučňáků se Vzpourou andělů, pak to pro Vzpouru dopadá dost bledě. Nic, co by mě opravdu zaujalo, až na několik vtipných sentencí. Možná je to tím, že postavení a vliv Katolické církve se od doby napsání tolik změnilo. Ve své době mohl France vidět ideál v antickém Římě; problém je v tom, že zdálky vše vidíme jako ideál či jako Zlatý věk, a pak se nám dobře kritizují současné nedostatky. A klady nevidíme. Ostatně France by se myslím hodně divil, kdyby viděl uskutečnění socialismu v praxi. Možná by psal v kriminále.
Ono je lehké propagovat ideály, leč rozpoznat v nich iluze, to fakt není jednoduché.