Odysseus
Václav Šorel
Vzpoura mozků série
< 3. díl
Knihou Odysseus se uzavírá kultovní trilogie Vzpoura mozků. Příběh dvou astronautů a dívky MA vychází vůbec poprvé knižně a nikdy předtím nevyšel ani jako komiks. Místo ilustrací Františka Kobíka, se kterými jsou příběhy Václava Šorela neodmyslitelně spojeny, doprovázejí text ilustrace Michala Kociána. Astronauti Petr a Jan a dívka MA, vyslankyně planety JIŘ, prolétnou červí dírou ve snaze nalézt Zemi. Nikdo z posádky hvězdoletu Galaxia však netuší, co je čeká na planetě, která je kolébkou lidstva. Pomohou Pozemšťané Jiřanům obnovit planetu, kterou zničil zmutovaný hmyz, nebo budou potřebovat sami pomoct?... celý text
Přidat komentář
Solidní zakončení triologie. Je zde hezky vykreslena časová relativita, kdy kosmonauti stárnou o poznaní pomaleji než obyvatelé planet. Jak se asi musí kosmonaut cítit, když se na Zemi vrátí až po XY letech a život zde je úplně odlišný? Nemůžu se však ubránit pocitu, že od objevení Odyssey je příběh jaksi dokončen na silu...
(SPOILER)
Přečteno díky ČV 2022 Kniha od autora z mého dětství. Jelikož jde o třetí díl trilogie, který jako komiks nevyšel byl tento příběh pro mě neznámý.
První díl "Vzpora mozků" byl inspirován obavou z přetechnizované společnosti a druhý díl "Galaxia" byl inspirován obavou z následků výbuchu vědeckého komplexu a následné růstové mutace hmyzu. I tento díl je inspirován obavou z následků vymírání lidsva, kdy lidé začnou žít o samotě jako tzv. "Singl" a neochotou se setkávat fyzicky s ostatními lidmi a upřednostňováváním (to je pěkně dlouhé slovo :-) ) samoty.
Samotná loď "Odysseus" je tu pouze ve vedlejší roli a i závěr je takový otevřený respektive neuzavřený, jakoby měl následovat další díl.
Pokud bych měl knihu hodnotit optikou "hard-scifisty" tak se člověk pohybuje kolem absolutní nuly. Ten malý kluk, odkojený "ABíčkovskými" komiksy by šel zase s hodnocením až za horizont. Je tedy fajn, že se po 5 průletech skrz Sagittarius oba dohodly na průměru a svým způsobem si četbu užili oba. Není vůbec nutné znát předchozí eskapády posádky, protože decentní poznámky doplní mezery a to, kde logika a skoky v ději (prázdné a zbytečné kapitoly nemá smysl řešit) drhnou, tak vše vynahradí skvělá kresba (místy škoda jejího rozložení, např. v morovém období vazba knihy celkem zakryje to nejdůležitější), již by slušel důstojnější formát. Nicméně tohle skákání galaxií je při dobrém rozpoložení ideální pro ztrápenou mysl, která si chce odpočinout od všech těch relativit a kvantových mechanik a nechat se chlácholit čistokrevnou dětskou idylkou.
Je mi líto, ale ne. Tak, jak jsem se těšil na pokračování kdysi oblíbených komixů (jejichž naroubování na sebe mi připadá, mírně řečeno, velice kostrbaté), jsem nyní po zásluze zklamán.
Ono se to má totiž tak, že tohle není ani tak sci-fi, jako spíš knížka pro děti v mírně technologických kulisách, která se pod trochu pečlivějším pohledem prostě rozsype, a to ať už uvažujeme knižní logiku (posádka Odyssea vs. z ilustrace patrná (!) velikost lodi) nebo její strukturu (jednotlivé části nespojuje vlastně vůbec nic a kdyby se vynechala libovolná z nich, nikde by se to ani nepromítlo).
Dočetl jsem to čistě z úcty k původním komixům.
Skvělý román doplňující a uzavírající dva předchozí. Kniha mě opravdu moc bavila i když ze závěru jsem byl trochu zklamán. A také jsem očekával něco více k posádce Odyssea. Přesto dávám pět hvězd. Celkově super.
Souhlas s pajonkem... Na Nobelovku to neni. Ale je to pecka. Teda pro kluky. A chlapy všeho věku, ve kterých kus kluka zůstal.
Přečetl jsem dnes na jeden zátah a přes komiksovou slávu předešlých dvou příběhů se mi tenhle díl líbil nejvíc. I když uznávám, že místy je děj nedotažený a konec jsem nepochopil.
Proč po takovém úsilí hrdinů příběh dopadl, jak dopadl.
Ale stejně dávám pět. Nejspíš z fandovství k příběhům pana Šorela.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Velká kniha komiksů #1 |
| 2002 | Velká kniha komiksů #3 |
| 2011 | Zlatá kniha komiksů – Václav Šorel |
| 2014 |  Vzpoura mozků |
| 2014 | Galaxia |
Při rozhovorech s panem Šorelem jsem se dozvěděl, že podobně jako Jaroslav Foglar nebo tvůrci Modré pětky i Václav tak trochu bojoval s nápady. I proto se Odysseus hodně podobá Hlídači na Ikaru - toho jsme si mohli přečíst v druhdy rozšířené Kometě. Autorovi nelze upřít snahu o atraktivitu a obrovské nadšení pro sci-fi oblast, ale s lítostí lze konstatovat, že pozvolna zaostává za předchozími výtvory.