Vzpoura na plachetnici Zuidersee

29.08.2017

Četla jsem v říjnu 2010. Podle mých poznámek:
Hezké, čtivé. I napínavé.
Trochu psychologické - o druhém dospívání = samostatnosti.

05.09.2016

Autor se při líčení postav hned na úvod věnuje i jejich tvářím, vzezření a způsobu, jakým působí na druhé. Vždy zmíní nějakou zdánlivou maličkost, která však postavu dokonale vystihne. Sem tam přidá vysvětlující poznámky k chování hrdinů - jako by pouze autor byl ten, kdo je zná nejlépe. I přes zajímavě řešený popis postav mi tam stále něco chybělo, a to obzvlášť na moři. Jakmile se děj přesunul na souš, začal být příběh doslova strhující. Totéž se děje i s jednotlivými postavami: jakmile autor poodhalí zákoutí Jørgenova příběhu a jeho duše, stane se pro mě postava poutavější. Avšak nenechte se mýlit, odhalování se odehrává „po kapkách" a často mi zoufale chyběly informace, až jsem se zlobila, že si nemohu utvořit vlastní názor, když skoro nic nevím. Ve vyprávění se ukazují protichůdné pocity a myšlenky a nastiňuje se hned několik způsobů, jak se s ambivalencí lidé vypořádávají. Radko Kejzlar píše o útoku na čtenářovo svědomí a mně se zdá, že podle toho, v jaké životní etapě se člověk nachází, takový na něj bude mít kniha účinek. V příběhu samém je pak hezky vidět, jak člověk touží po tom, co nemá. Jak každý na první pohled dokonalý plán má své slabiny. Jak láska člověku zatemní mysl. A jakou sílu a moc může mít v lidském jednání a prožívání intuice. Tři hvězdičky jdou na vrub pro mě nudným pasážím a také mému úzce zaměřenému očekávání po tom, co jsem od Sandemoseho četla Uprchlík kříží svou stopu.