Vzpoura v Treblince
Samuel Willenberg
Přišlo to 2. srpna 1943, to je datum, na které nikdy nezapomenu. Stromy v provozní části tábora se ani nepohnuly. Oblaka kouře a nechutný zápach nám visely nad hlavami ze spálených i hnijících těl obětí plynových komor. Byl to výjimečný a jedinečný den, v jaký jsme doufali a čekali na něj. Srdce nám bušila nadějí, že možná přece jen naplníme dlouho hýčkaný sen. Už jsme nemysleli na sebe a své životy, toužili jsme jen zničit tu továrnu na smrt… Samuel Willenberg se narodil v roce 1923 v Čenstochové. Po vypuknutí druhé světové války nastoupil dobrovolně k polské armádě a byl v bitvě u Chełmu těžce zraněn. V roce 1940 se jeho rodina přestěhovala do Opatówa. Odtud byl deportován do vyhlazovacího tábora Treblinka, kde byli všichni příchozí okamžitě usmrceni v plynových komorách. Jen několik náhodně vybraných se na čas zachránilo, mezi nimi i Samuel Willenberg, a pomáhalo zajistit chod tábora. V srpnu 1943 se účastnil vzpoury v Treblince, kdy uprchlo na dvě stě vězňů. Byl postřelen do nohy a podařilo se mu dostat do Varšavy. Tam se připojil k polskému podzemnímu hnutí a účastnil se Varšavského povstání v srpnu 1944. Za statečnost během povstání mu byla udělena medaile Virtuti Militari a komandérský řád Polonia Resistuta. Záhy po povstání nacisté vyhlazovací tábor v Treblince zlikvidovali. Jen díky bývalým vězňům, kteří přežili a mezi něž patří i Samuel Willenberg, se svět dozvěděl o neuvěřitelných hrůzách a zvěrstvech, jichž byli svědky ... 288 stran, 16 stran obrazové přílohy.... celý text
Literatura faktu Válečné Biografie a memoáry
Vydáno: 2013 , VíkendOriginální název:
Revolt in Treblinka, 2011
více info...
Přidat komentář
Výborně popsaný život ,takový jaký skutečně byl v Treblince. Autor měl neskutečně velké množství dílčích kousků štěstí, díky kterým přežil toto peklo.
V knize jsou navíc autorovy vyfotografované umělecké sošky, které sám vytvořil aby se nezapomnělo. Doporučuji k přečtení.
Autor opravdu poutavě popisuje to, s čím se v Treblince setkal. Seznamuje nás s tím, jak tábor fungoval a jak plánovali vzpouru, i jeho následný útěk a skrývání. Opravdu velmi zajímavá kniha, kde jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí o Treblince, o které jsem do té doby moc nevěděla.
Hrozná doba, příšerné místo, smutný příběh, ale tak nějak napsáno bez emocí. Přesto můj obdiv před všemi, kteří dokázali přežít.
Treblinka takové jednoduché slovo nebo-li jméno vesničky a kousek dál od této vesničky takový malý tábor a zde to slovo nabírá tak obří význam.760 000 polských Židů a 130 000 zahraničných Židů všichni zavražděni.K tomu přidejte Bełżec,Sobibór,Chełmno a z části Majdanek a vznikne vám obrovská továrna na smrt,větší než Osvětim.
10 hvězdiček. Unikátní svědectví nejen z Treblinky, ale i problémy s některými Poláky, kolik zla ještě po válce a nezmizelo.
Nelze udělit nic než pět hvězdiček. Otáčíte stránku za stránkou, hltáte slovo za slovem. To zlo, které kdysi bylo realitou ožívá. Není představ, co vězni v Treblince, potažmo v jiných vyhlazovacích táborech, museli prožívat za peklo...Čest památce každému preživšímu..Čest památce šesti milionů nevinných zavražděných...
Zabývám se dějinami a občas si něco přečtu i o druhé světové válce. Příběhy přeživších jsou neuvěřitelné - co vše museli prožít! A mnoho ze současníků nezná- neví, co znamená slovo"treblinka".
Když jsem knihu dočetla, měla jsem smíšený pocit. Samotné vzpouře je věnováno pár řádků. Nejspíš má touha po informacích vedla k malému zklamání. Protože jinak je knížka skvělá. Dá-li se takto nazvat tak smutný lidský příběh. Je to silné čtení. Opět si říkám, jako u Deníku Anne Frank, u Pianisty atp., jak to ti lidé zvládli. Jak takto dokázali "žít". Jak jiní lidé dokáží dělat zvěrstva. Nikdy to nepochopím. Nepřijmu. A nikdy na přeživší i zavražděné nezapomenu a budu ctít jejich památku
Pro nás, co jsme četli knihu od Richarda Glazara "Treblinka-slovo jak z dětské říkanky" to byl jedinečný návrat do děje výše zmíněného díla. I když se autor této knihy nezmiňuje o panu Glazarovy, pan Glazar nám Samka podává ve svém díle.
Velmi doporučuji přečíst obě díla, informace z jedné, nezávisle na sobě, doplňují informace z druhé.
Pro milovníky tématiky je to nezapomenutelná kombinace.
Knížku jsem přečetla již před měsícem, ale nějak jsem nevěděla, co k tomu říct. Silný příběh od začátku do konce. Knížky s tématikou KT mně hodně zajímají a Treblinka asi nejvíce, vzhledem k tomu, že mně jako první před mnoha lety oslovila kniha R. Glazara (Treblinka, slovo jak z dětské říkanky). Ani Vzpoura v Treblince nezklamala a zaslouží si nejvyšší hodnocení. Dost na mne zapůsobila i druhá část knihy, která se týká odboje a života Polsku.
Jeden z mála přeživších z vyhlazovacího tábora v Treblince podal své svědectví způsobem, z kterého od první do poslední stránky děsí a způsobuje nejen husí kůži, ale na mnoha místech i nevolnost. A to nejen při čtení o událostech, které se autorovi do paměti zapsaly nejsilněji za jeho pobytu v táboře, ale i na následné v Polsku, kterým se probojovával po celý zbytek války i po ní. Druhá zmíněná část lze pak označit za černou a dosud tabuizovanou součást Polských dějin, která se dá přirovnat k českým událostem během poválečném odsunu Němců. Dvě strhující odpoledne četby (a několik následujících v myšlenkách) je to nejmenší, co může současný člověk věnovat památce všech, kteří zahynuly zcela nepochopitelným a odsouzeníhodným způsobem za nacistické nadvlády nad většinou Evropy a především jedním národem. Můžeme se divit, že mnozí z nich, kteří přežili, dospěli k názoru, že "Bůh nikdy neexistoval a lidé si vždy dělali, co chtěli?"
Krásně napsaná životní tragédie