Vztáhnout na sebe ruku
Jean Améry
Rakouský spisovatel a esejista Jean Améry (1912–1978) je u nás známý svým souborem úvah Bez viny a bez trestu (1999), které se mj. věnují tématu mučení a zachycují jeho zkušenost z holocaustu, dále románem-esejem Karel Bovary, venkovský lékař (2007) a naposledy svým esejem O stárnutí (2008). V pěti kapitolách svého pojednání o sebevraždě se Améry téměř naprosto vyhýbá obvyklým přístupům k tomuto veskrze lidskému činu, jak je ztělesňuje například psychologie či sociologie; jeho rozprava začíná tam, kde moudrost těchto věd končí. Uvažujeme-li totiž o dobrovolné smrti, což je termín, jemuž Améry dává přednost před slovem sebevražda, musíme se pokusit myslit nemyslitelné, neboť opouštíme logiku života. Ruku na sebe vztáhneme především v okamžiku, kdy na nás dolehne nesnesitelnost bytí, přičemž nikterak nezáleží na zdroji této nesnesitelnosti. Sebevraždou odvrhujeme břemeno existence, odmítáme úděl ztroskotance. Proto – tvrdí autor – je třeba přiznat sebevrahům stejná práva jako jiným „menšinám“. Jednou z klíčových otázek je, jak může psychiatrie, která sama o smrti neví naprosto nic, rozhodovat o tom, že sebevrah je blázen. Zkrátka musíme kromě principu naděje akceptovat i princip nicoty, jenž veškerou naději popírá. A co je vlastně společnosti po člověku, jenž na sebe vztáhl ruku, že ho zachraňuje, když ho předtím celá desetiletí ignorovala? Jakým právem zachází se sebevraždou jako s nemocí, z níž musí být sebevrah vyléčen? Sebevražda podle Améryho prostě nemoc není. Ruku na sebe vztahujeme v situaci existenciální osamělosti, avšak sebevražda je zároveň i krajním projevem svobody a likvidací veškeré lži. Čtenář může a nemusí s autorem souhlasit; nemůže však popřít jeho vůli k pravdě a vnitřní opravdovosti.... celý text
Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 2010 , ProstorOriginální název:
Hand an sich legen, 1976
více info...
Přidat komentář
Drásavě psaná rozprava o niterné a bolestné konfrontaci člověčenství. Je velice těžké se s čímkoli v knize ztotožnit, rozhodně ji nelze upřít logika a autorovi opravdovost, se kterou přináší své reflexe
Tenhle Améry si mě nezískal. V kontextu jeho sebevraždy působí celé toto dílko jako zoufalá obhajoba sebevraha. Ze stránek trčí fóbie z toho, že by si po jeho činu mohl někdo říct: "Ten blázen se zabil." Ba co více, v určitém směru (a to mi vadilo nejvíce) jsem měl pocit, že Améryho sebevrah je vlastně jakýmsi elitním člověkem - lepším a svobodnějším než všichni ti, kteří se dobrovolně hrbí pod svými životy. Bylo by to na dlouhou úvahu, která nepatří sem do komentáře. Autor zdůrazňuje, že se jedná o jeho úhel pohledu a nikoliv objektivní studii. Má plné právo na tento přístup. Ale pro mne tato kniha - i přes několik pozoruhodných myšlenek - zůstane dílem fanouška, který obhajuje svůj oblíbený klub: vybrané argumenty potvrzují jediný "správný" názor a ty ostatní se buď zdeformují nebo zamlčí, aby nepřekážely.
Autorovy další knížky
2010 | Vztáhnout na sebe ruku |
2011 | Bez viny a bez trestu |
2009 | O stárnutí: Revolta a rezignace |
2007 | Karel Bovary, venkovský lékař |
2013 | Marná léta učednická |
První třetina knihy mě bavila, přišla mi naučná, zajímavá. Nicméně čím dále jsem v četbě pokračovala, tím se kniha stávala nudnější. Myslím, že by bylo lepší, kdyby autor obsah "okrouhal" do formy eseje.