Vztek a další příběhy
Lucy Taylor
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487403/bmid_vztek-a-dalsi-pribehy-roK-487403.jpg
4
50
50
První ucelená sbírka povídek americké autorky Lucy Taylor, která vás v titulní povídce provede temnými, zákoutími lidské mysli, ale nebojí se vám ukázat ani temná místa naší planety. V knize Vztek a další příběhy na vás česká celkem osm příběhů, jimiž vás Lucy Taylor přesvědčí o tom, že patří mezi nejlepší hororové autorky současnosti.... celý text
Literatura světová Horory Povídky
Vydáno: 2022 , Golden DogOriginální název:
Spree and Other Stories, 2018
více info...
Přidat komentář
Ty kráso! Kam se hrabe úhlová bruska, nebo šmirgl papír se svou drsnou ostrostí severského podnebí, na tak břitký jazyk - styl psaní, Lucy Taylor. Násilí a vulgarismy zde létají, jako vlaštovky po dešti...
Osm povídek, osm časovaných náloží..., které ve výsledku jdou, až na samou dřeň.
Nemám ze Vzteku, žádnou upřednostněnou povídku, vlastně nemám víc co dodat. Nakonec, jak se ukázalo v některých příbězích..., "bylo lepší méně mluvit, více konat..."
Začátek knížky byl teda pořádný hukot .... jedna věc je, jaká dáma tuto knihu sepsala, druhá věc je, že vcelku hezky poukazuje na fakt, že bez ohledu na to odkud pocházíme..... každý z nás občas v hlavě tyto myšlenky podléhající stresu, nekontrolovatelnému hněvu a agresi má.
Druhá stránka věci je, že jsou na světě skutečně lidé, kteří uvažují a jednají v reálném životě tak, jak autorka popsala (a skutečně tito lidé chodí kolem nás). První polovina knihy pro mne byla slabší, ale druhá byla velmi zajímavá, paradoxně nejvíce se mi líbila povídka poslední. Otevřenost autorky je vyloženě vítaná (těžké situace nepřikrášluje, prostě Vám situaci flákne naprosto syrovou tak jak se "skutečně" stala).
Kdo hledá v knihách brutálnost a těžkou realitu bytí, zde ji stoprocentně najde.
Páni. To mi tedy potři anus čerstvě nastrouhaným křenem. Taylor nás vezme na velmi nepříjemný poznávací zájezd do krajiny patologických vztahů, rodin a postav, do měnícího se světa, na death metalový koncert či do Thajska. Mohlo by se říci, že tam horroru pomálu, ale hned úvodní nálož povídek ve svém důsledku vyděsí více, než duchařiny Jamese Wana. Taylor své příběhy dává na vkus některých až příliš pronikavě. Tohle vám nafackuje otevřenou dlaní i nakope rozkrok kolenem. Občas jsem se cítil hodně nepříjemně, a to ve mně vyvolá jen máloco. Respekt autorce za evidentní oblibu death metalu. Tahle sbírka je prostě radost. Od první do poslední stránky včetně jedné z nejhezčích obálek v historii nakladatelství.
Povedená sbírka povídek, kde se mnohdy nejde pro krev a nějaké to sprostší slovo daleko. Ale v tomto případě mi to nepřišlo jako nějaká prvoplánová snaha o zaujmutí čtenáře, ale o styl, který správně dotváří celkové vyznění povídek a prostředí, v němž se postavy pohybují. Některé příběhy mají podobný základ a styl, ale celkově jsou témata povídek variabilní, u žádné z nich jsem se nenudil a většinou potěšilo i zakončení s pointou. Stejně jako v předchozím hodnocení, i já se pozastavil nad překladem, případně nad překelpy - několikrát použité slovo "pokakaný" mi hodně rvalo čtenářskou duši, což ješkoda, prootže jinak je málo, co bych knize vytknul.
Musím se přiznat, že po přečtení prvních tří povídek jsem měl sto chutí knihu odložit. Točí se totiž kolem stále stejného tématu a to týrání žen. Neříkám, že je to špatně napsané, ale přijdou mi na jedno brdo. Naštěstí jsem to neudělal a knížku dočetl, další povídky už jsou, naštěstí, rozličnější. Moc se mi líbí spisovatelčin styl, povídky odsýpají a pointa není hloupá. Horší je práce vydavatele, občas v jedné větě i tři překlepy nebo jiné chyby a občas mi přišla divná revize překladu. Neznám originál, ale pochybuju, že starej američan bude pořád používat slovo pokakaný, viz poslední povídka Jak umírají praví muži. To nižší hodnocení je právě kvůli tomu.
Během čtení této sbírky povídek jsem si představoval, jak Lucy Taylor všechny napsala někde uprostřed pouště za Santa Fe v nějakém baráčku uprostřed ničeho a byl fascinován tím, jak neuvěřitelně dokáže číst v lidských negativních emocích a hlavně, jak s nimi dokáže pracovat ve svých příbězích.
Lucy Taylor je totiž mocný vypravěč pocitů. Především těch negativních, zlých, agresivních. Ne nadarmo se tato sbírka nazývá Vztek a další příběhy. Začínáte totiž novelou Vztek a ta je vlastně všeříkající k tomu všemu, co tato kniha nabídne.
Vztek totiž, coby etalon celé sbírky, nádherně ukazuje jednu lidskou vlastnost. Dává jí tvář, vkládá jí do postavy jednoho Američana a přidává všechny ty vlastnosti a neupokojené maloměstské americké prostředí, které nám všem, co máme rádi americké filmy, musí být více než dobře známé.
Takhle je to ale i u ostatních příběhů z knihy, které jsou tedy především menšího charakteru. Pravda, že někde si občas vypomáhá nějakou tou abstraktní berličkou, ale pořád pracuje s negativními lidskými emocemi...a pracuje s nimi zatraceně dobře.
Osobně pak považuji povídky Extrémofilové a Jak umírají praví muži za ty nejzajímavější příběhy.
Jsou příběhy, které stojí za přečtení, a sbírka Vztek a další příběhy je ukázkovým příkladem toho, jak moc se lze vyřádit na malém hřišti. Nejenže navzdory svým specifikům (vulgarismy, humor, sex a násilí) všechno působí přirozeně, aniž by si autorka kladla za cíl šokovat, ale některé příběhy, v mém případě Vztek, Jak umírají praví muži a La Señora Blanca, ve vás zanechají otisk.
Mám ráda hrdiny, jimž můžu věřit, a díky autorčině vypravěčskému nadání, prostředí a nevybíravému slovníku jim všechno sežeru i s navijákem. Nenechte se ale zmást velice sympatickou těžkotonážní mluvou v prvních dvou povídkách, dále následují cudnější kousky. Styl je podmanivý a text lehce plyne. Nejde zde o nadpřirozeno, horor zpracovává téma našich vnitřních démonů a zabývá se tím, co se může stát, pokud je necháme zvítězit.
Jsem nadšená, že jsem se s tvorbou Lucy mohla seznámit, a doufám, že se k nám brzy dostanou i její další díla. Takže ve zkratce si dovolím použít slova dobrého přítele Chytroliniho: „Asi jsem se zamiloval(a).“
Po přečtení jsem zjistil, že to napsala... babička. A je jedno, že povídky sahají do poloviny 90. let. Babička se dovede odvázat a hodně naturalisticky předvést všechny odstíny vzteku, který nemusí být jenom explicitní emocí. U čtení jsem si uvědomil, jak nejasné jsou žánrové hranice hororu, jak s oblibou prosakuje a kontaminuje prakticky jakýkoliv příběh. Stačí mít odvahu a nedržet se vyšlapaných stezek.
Lucy Taylor vie písať. To si uvedomíte behom pár viet. Možno si poviete, že to je samozrejmosť. To by ste sa ale škaredo mýlili. Možno by ste sa čudovali, koľko spisovateľov nevie písať (napriek tomu sú vydávaní... predávaní). Lucy písať vie. A to tak, že čertovsky dobre! Pri čítaní jej poviedok vidíte úžasný progres: texty z 90. rokov nie sú zlé, ale nie je to ono. Naopak, veci napísané po r. 2012 „ono sú“. Na prvých mi trochu vadilo, že hoci je kniha na obale prezentovaná ako horor, označil by som ich za čisté trilery. Našťastie sa rýchlo dostavili čisto hororové pecky Extrémofilové, La Señora Blanca, V jeskyni delikátních pěvců a Zlatíčka. V tej chvíli mi bolo jasné, že toto bude za 4*. Dobrou správou je, že zbierka neobsahuje vyložene slabšiu, či nebodaj zlú poviedku. I tie, ktoré ma bavili menej, si zaslúžia minimálne 3*. Posledná poviedka (Jak umírají praví muži) je síce opäť nehororová, ale skvele potvrdzuje starú známu pravdu, že nejeden raz sa najväčšie monštrá ukrývajú v nás, ľuďoch. Potešila záložka a výrazná obálka (viac žltej na obálkach!) s medailónikom autorky. Vôbec, celkovo sa s tým Michal Březina vyhral (na každej druhej strane sa vyskytuje nenápadne sa pohybujúca v slovenčine pomalka, v češtine oveľa zvukomalebnejšia želvuška). Som nadšený z toho, že Golden Dog predstavil ďalšiu (u nás neznámu) zahraničnú žánrovú autorku. Poznamenal by som, že som sa miestami cítil mladší o 20 rokov; čítanie poviedok ma vrátilo nazad v čase, kedy som frčal na Bukowskom.
Lucy Taylorová využívá motiv vzteku jako spojovací prvek pro sérii hororových povídek, které rozhodně nejsou určeny lidem slabší povahy. A jestli ve vás automaticky vznikl dojem, že půjde o romantické emocionální výlevy upírů, tento předpoklad nemůže být pravdě vzdálenější. Ostatně už charakter úvodní povídky rozhodí čtenářovu otevřenou mysl sérií krvavých scén a vulgarit takového kalibru, že by i dělník na stavbě přišel o řeč. Nejedná se však o literární manýru, jejíž jediným úmyslem je záměrně šokovat. Velmi brzy pochopíte, že hrdinové jednotlivých příběhů vyrůstají ve světě, kde podobné chování je hluboce zakořeněné a cokoliv jemnějšího či spisovnějšího by nikdy nemohlo tak věrně zachytit atmosféru místa nebo doby.
Sbírku Vztek a další příběhy sestavil a vydal Martin Štefko, přičemž záměrně vybral povídky napříč autorčinou tvorbou, jež dokonale charakterizují jak její přístup k žánru, tak neotřelou náturu. Všechny přitom plnohodnotně zasytí pradávnou lidskou touhu maličko se bát.
Zajímavá knížka, která rozhodně není jen hororovou sbírkou. Většina z povídek má žánrový přesah a nabízí násilné příběhy plné sexu i smrti. Autorka je hodně drsná dáma, její texty rozhodně nejsou pro romantiky
4,5*
Vztek obsahuje osm povídek, některé kratičké, některé delší.
Nejsou to žádné oddechovky, je to plné: nadávek, sexu, zneužívání, nejhlubších niterných pocitů, násilí a podobného.
V rámci stereotypních okecávek můžu jen říct - wow, tohle psala ženská? Slušné :)
Nejvíc se mi líbily povídky: Zlatíčka, V jeskyni delikátních pěvců a La Señora Blanca (ta byla až nečekaně miloučká).
Povídka Extrémofilové by mě zaujala, kdybych předtím nečetla V jeskyni delikátních pěvců - přišlo mi, jak když autorka vykrádá svůj již zpracovaný nápad.
Vztek mě nijak extra nezaujal, navíc mentalita hlavního hrdiny byla k uzoufání, i když to samozřejmě bylo součástí příběhu. Zbytek byl fajn.
Každopádně když to vezmu jako celek, je to moc dobrá povídková sbírka daného žánru :)
Tak tedy musím konstatovat, že Lucy je taky pěknej dáreček. Vulgarita mi většinou nevadí, ale v prvních povídkách je jí tolik, že mě to docela (na ženskou) zaráželo. Jinak se to velice pěkně četlo a i když jsem spíše na delší knihy, tyhle povídky ve mě rozhodně nějakou chvíli budou rezonovat!
Část díla
Extrémofilové
2014
Jak umírají praví muži
2014
La Senora Blanca
2012
Stvoření ženy
1994
V jeskyni delikátních pěvců
2015
Čekala jsem něco trochu jiného. Hororové prvky jsou zde založeny spíš na porušování společenských tabu, než na nějakém plíživém děsu, což mne nanejvýš znechutí, místo aby mě to znepokojilo.