Wakan Tanka
Marek Vácha
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/479717/bmid_wakan-tanka-rpA-479717.png
5
48
48
Hodiny náboženství pro věčné začátečníky. „Budu v této knize často používat jméno Wakan Tanka. Moc se omlouvám všem ortodoxním katolíkům, klidně si pokaždé dosaďte to naše staré dobré „Bůh“, přesně to tím myslím. Wakan Tanka by snad šlo přeložit jako „Velké Tajemství“. Jméno jsem zvolil z osobních důvodů.“ Jestli budeme mít otevřené supermarkety, a nebudeme mít otevřené kostely, nač ještě žít? Co by na nás řekli jezuité, ptám se, ti, co přijeli do Gran Chaca a založili první reducciones a vydřeli to potem a krví a nechali tam svá těla, pohřbená kdoví kde v bažinách, nebo ti z Québecu, sevřeni mezi Huróny a Irokézy? Co by na nás řekli Jean de Brébeuf a Isaac Jogues? Když nebudeme umírat my, kdo bude?... celý text
Přidat komentář
"Právě tím, že svoji víru označím za pouze svoji víru, svou osobní víru, zní to hezky a samostatně, jako že o tom přemýšlím a nejsem stádní typ, dostávám se do situace poustevníků 4. století.
Tito poustevníci velmi rychle pochopili, že potřebují navzájem duchovní doprovázení, vzájemnou korekci, jinak se ze skupiny osamělých poustevníků stane skupina povrchových písečných neřízených střel létajících různě po poušti.
I dnes takovýchto střel máme kolem sebe docela dost.
I proto vznikly první kláštery. Aby spolu mohli poustevníci mluvit a navzájem upravovat směr letu.
Ale zpátky k člověku, který nepotřebuje kostel . . ."
Přečetla jsem úvodní kapitoly a byla jsem nadšená. U některych dalších trochu chvílemi v rozpacích. . . .asi to bude taky tím, že nejsem věčný začátečník :o)
A pokud jde o Markovu NALÉHAVOST, kterou zmiňuje nejen Alma5 - ano, Orko to tak má a za sebe ho v tom dost chápu :o)
Stojí za přečtení i zamyšlení . . .
Krásná kniha a krásné myšlenky.
Vyplatilo se mi mít opět u Váchy lepítka při sobě.
Kniha mě příjemně překvapila. Čtenář v ní najde inspirativní myšlenky, které mu určitě pomohou si leccos utřídit v hlavě, i kdyby s nimi tak úplně nesouzněl. Mně osobně ovšem připadaly veskrze pravdivé. Na druhou stranu v průběhu čtení na mě kniha působila dosti proměnlivě. Po velmi dobrém začátku mi začal text připadat "rozplizlý". Náladu mi ovšem spravil výtečný konec. Každopádně kniha stojí za přečtení věřícím, hledajícím i nevěřícím. Těm posledním, když již nic jiného, tak alespoň vysvětlí, že i křesťan je úplně obyčejný člověk se všemi běžnými lidskými slabostmi.
Skvělé počtení. Moc se mi líbila v knize řada myšlenek. Konkrétně, že člověk je dospělý, až když přestane vzhlížet k autoritám a je jedno jestli je to otec, matka, učitel, farář... Začne žít sám za sebe, na plno s tím nejlepším předsevzetím. Každý z nás má mantinely (desatero) od narození naprogramované v sobě. Další velice podnětný postřeh: "Není potřeba stále něco, lajkovat, kritizovat, hodnotit..." To je skutečně osvobozující lehkost. Skvělá kapitola je i o pravidlech fotbalu ve srovnání s pravidly křesťanského života. Vynikající výběr příměrů, citátů, typů na filmy. Doporučuji.
V náboženských věcech jsem začátečník úplný, nikoli věčný. Tak možná proto se mi kniha četla tak těžce. Autor je zde jaksi moc naléhavý..
Dávám do vyhledávače slovo evagelizace. Vlastně je to čekané. Odkazy zrcadlí evropskou zálibu v systematice. Dozvím se definice, jaký je rozdíl mezi preevangelizací a evangelizací, jak se navzájem liší misie, apoštolát a katecheze, co je to víra a co sekularizace. Zmínka o rozdílu mezi evangelizací nepokřtěných a o evangelizaci evangelizovaných, jistě i o evangelizaci evangelizujících. Zajímavé je to všechno! Já jsem už ale netrpělivý, jak fotbalista před zápasem na trávníku, před výkopem, výměna vlaječek, podání ruky, letící mince, výběr strany, pohled na hodinky. Naprosto chápu, že terminologie je důležitá a že odborníci na evangelizaci si v tom musejí udělat pořádek. Naprosto chápu všechny konference o evagelizaci. Trochu mě utěšuje, že Ježíš Kristus žádnou lekci na toto téma nepronesl ani nebyl pozván jako keyspeaker na žádný světový evangelizační kongres. Možná ani sám nevěděl, co je kérygma, jaký je rozdíl mezi pastorací udržovací a pastorací misijní a jak si uspořádat terminologii. Takže to chci říct i vám. Krom víkendů o evangelizaci choďte tam, kde jsou lidé, a když se zeptají, řekněte, co jste zač. To je celé. Řekněte, komu věříte a proč. Milí nejmladší, mladí, střední i starší přátelé, opravdu se po vás chce víc než posty na Facebooku...
a tak dál až do konce. prostě mluvte o tom, co žijete.
snad jsem si vybral pro Velikonoce to nejlepší čtení. knížku, u které je nutno přemýšlet, nejenom hltat slova a nechat se dojímat romantikou až k slzám.
díky, Marku, bylo to mnohem víc, než jsem si mohl přát.
No zvláštní kniha je to. Těžko ji popsat několika větami, myšlenek je tam hodně. Podtitul knihy je sice "Hodiny náboženství pro věčné začátečníky," ale to je spíše takovej vtip. Není to žádná teologická summa, žádnej katechismus ani youcat, žádnej úvod do křesťanství, žádný Alfa kurzy, žádnej souhrn víry... Jedná se o úvahy k hodně vybraným kapitolám z křesťanství. Kniha je nepřehledná a občas zhulená. Ateista bude z knihy zmaten. Je vhodná spíše pro katolíky, kteří touží po nových pohledech na svoji víru, nebo co. Aspoň kniha není prudce trapná jako "Nevyžádané rady mládeži."
Ateista bude v knize marně hledat odpověď na otázku PROČ? Proč být křesťan? Proč být katolík a né třeba jenom panteista?? V kapitole "Santiago" Vácha machruje že k roku 2019 furt rostl počet poutníků do Santiaga de Compostela. Konkrétně v roce 2019 jich bylo 347578. Je sranda porovnat to s návštěvností nějakýho bezvýznamnýho místa v jakési České Republice... Třeba ZOO na Svatém Kopečku u Olomouce. Prej měli 367248 návštěvníků za rok 2021. Zkuste si dohledat návštěvnost ZOO Praha, Sněžky apod.
V kapitole "Těžko žít s bohem bez církve" Vácha srandovně kope do všech (i věřících) lidí bez příslušnosti k církvi. Akorát, že takovejch je v ČR k roku 2021 většina! Ano, máme v ČR pouze 1 374 285 věřících osob hlásících se k určité církvi. Někteří možná přesto nejdou do kostela po celej rok.
V kapitole "Jděte do celého světa" se dozvíme o kritickém nedostatku knězů v ČR a o tom, že i studentů kněžskýho semináře je málo. Autor doufá, že se to nějak změní a na toto téma předvádí parádní zasněné úvahy... Aniž by teda navrhoval řešení.
V knize jsou i další kapitoly, někdy s nicneříkajícími názvy. Zatím jsem je nečetl.
Kniha je vhodná pro toho, kdo se rád prokousává různými křesťanskými myšlenkami, které se ale po srážce s rozumem nezřídka rozpadnou v prach.
Některé myšlenky v knize mě zaujaly více, některé méně. Otázkou je, komu je kniha určena, je patrné, že autor je katolický kněz byť s obrovským přesahem. Na jednu stranu, jak se píše v popisu knihy, některým "ortodoxním" katolíkům může přijít až moc liberální. Na druhou stranu, já bych spíše ocenil více "ekumeničtější" pohled, alespoň v některých kapitolách.
spatne se cte, vytrysky pretlaku vseho (dobreho), co v autorovi je, o co se chce podelit. muze oslovit i ctenare, kteri jiz dopredu nevi? nevim.
nevyzadane rady byly radostny zazitek, wakan tanka povinnost docist.
Kniha jejíž myšlenky v některých částech budou pro mě inspirací a v některých to šlo mimo mě. Propojení církve a víry tu je zajímavě hodnoceno. Máme tu vlastně vše a stejně pořad po něčem prahnem.
Tvarem sevřenější a možná pro mne osobně trefnější než Nevyžádané rady (taky už nejsem mládež, i když mne kdysi ten titul velmi dostal). Jednak jsem získala pohledy z úhlů, které už vzhledem ke svému humanitnímu vzdělání tolik nemám, jednak podněty k tomu, jak je možné o těchto tématech mluvit s těmi, kdo se ptají, a nakonec to nejdůležitější, že se Velký Příběh bez mého podílu neobejde... Takže i za tenhle text autorovi velký dík.
Tohle byl můj první Vácha; a hned s takovým krásným, pro mne velmi důležitým názvem!
Bilance: tři záložky v knize odkazující na zajímavé pasáže, jedna celá okopírovaná kapitola do sbírky podobných stěžejních textů.
Na pana Váchu jsem se těšil již od Evangelia Lesní moudrosti, kde jsem na něho, v podobě citací, narazil poprvé - nějakou dobu to trvalo, dozrávalo, a jak už to u mne bývá, trefilo se to přesně do správného okamžiku.
Takže paráda; na můj vkus příliš mnoho tykání (už asi nejsem tou cílovou skupinou textu) a příliš mnoho démonického Facebooku. (Ale věřím, že to tak asi musí být, přece jen si žiju ve své bublině a je skutečně možné, že ona platforma hýbe světem více, než tuším.)
Kniha je plná zajímavých myšlenek, vystihuje ji podnázev hodiny náboženství pro věčné začátečníky. Já, ač katolička od narození, se cítím stále na začátku a stále znovu a znovu hledám cestu k Bohu a své místo v církvi. Mnohé myšlenky jsem cítila přesně tak, jak bylo v knize napsáno, akorát já bych je nikdy takto nedokázala vyjádřit. Ráda ji půjčím nějakému svému kamarádovi, který v Boha nevěří nebo o církvi ví jen těch pár věcí, které se objeví v mediích, abych se s ním pobavila, jak kniha působí na něj. Také se mi líbilo, že knížka odkazuje k jiným knihám a to nejen těm katolickým, takže mám inspiraci na další čtení :)
Autorovy další knížky
| 2017 |  Nevyžádané rady mládeži |
| 2019 |  Česko na křižovatce |
| 2011 | Modlitba argentinských nocí |
| 2008 | Místo, na němž stojíš, je posvátná země |
| 2014 | Neumělcům života |
Kapitola o fotbalu je nejlepší. Kvůli ní to stojí za to číst. Ale i na jiná místa jsou inspirativní.