Wales, můj domov
Eirlys Ogwen Ellis
Skalnatá pobřeží, zádumčivá vřesoviště, pozůstatky keltské kultury - to vše se vybaví, když se řekne Wales. Zde začíná příběh o vině a pokání, o síle prostých radostí a dobře odvedené práce... Eirlys pochází z waleské farmářské rodiny a šťastné dětství je pro ni majákem, z něhož čerpá sílu. Osud jí nachystal zklamání i zkoušky. Jako mladičká se ve škole seznámila se súdánským studentem a zamilovala se do něj. Po narození synka zůstala sama a na nátlak rodiny dala Davida na vychování k vzdáleným příbuzným. Výčitky svědomí ji nikdy neopustily. Dokázala ale dostudovat a ve své profesi dosáhla uznání. Po letech ji čekala další hořká zkouška; poté, poznamenaná nervovou poruchou, se vrací do konejšivé náruče rodného Walesu... Když autorka citlivou perokresbou líčí své dětství na farmě, dýchá z jejího vyprávění starosvětské kouzlo i kolorit dávných tradic. S podobným zaujetím popisuje přelomové poválečné období v Anglii, v němž dospívala osobně i profesně. Její prostý příběh zaujme upřímností a dojme nostalgií, s níž se autorka ohlíží za "starým dobrým Walesem" a dobou, kterou nelze vrátit.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2005 , Ikar (ČR)Originální název:
Voyage Home, 2003
více info...
Přidat komentář
Kniha vzpomínek na dětství strávené ve Walesu. Autorka trpí maniodepresívní psychózou,z textu je místy znát jistá "pomatenist".
(2006)
Musím souhlasit s tím, co napsala uživatelka ladyfromskye. Popis dětství na waleském venkově, to bylo velmi pěkné čtení. Ještě roky studií se daly číst jako zajímavý náhled do historie a života autorky. Pasáže o její milované práci dietetičky mě však také po pár stránkách přestaly bavit, navíc mi tam opravdu chyběla zmínka o osobním životě (o dítěti, odloženém u vlastní sestry, ani nemluvím). V epilogu se dočteme, že kniha vznikla jako takové terapeutické vypsání se, autorka trpěla různými zdravotními potížemi. Tak s tím ke knize přistupujte, pokud se do ní pustíte - ten začátek za přečtení stojí.
Zpočátku jsem byla nadšená a vůbec jsem nechápala, co se mamince na knížce nelíbilo. Po první třetině však přišlo vystřízlivění. Z krásných a uchvacujících popisů Walesu a života v jeho lůně v 1. polovině 20. století se stal rychlokurz dietetiky a sáhodlouhý popis cesty po USA a Kanadě. Neříkám, že to byla úplná hrůza, ale to původní kouzlo se úplně vytratilo. Projevilo se to i na stylistice - květnaté věty, které hladily po duši a vyvolávaly úsměv na rtech, vystřídaly věty docela nezáživné, často nadbytečné a někdy hodné žáka základní školy. Nakonec se mi zprotivila i vypravěčka, a to svým postojem k životu. Ale to je můj problém, ne chyba knížky nebo autorky. Celkově jsem dost zklamaná, a tak knížka putuje dál. Ovšem - mám takový pocit, že kdyby se knížka jmenovala jinak, kdyby anotace nebyla tak zavádějící, dopadlo by hodnocení o něco lépe.
Wales, můj domov
...lehký pohled do světa ženské mentality.Děvčata,vůbec vám nezávidím ...