Zabíječ skavenů

01.09.2017

Jednoduché ale dobré čtení. Prostě parádní oddechovka. Skaveny mám rád jak v tomto díle, tak v dalších. Hlavně jejich schopnost za jakoukoli chybu najít vždy bez problému jiného viníka než sebe :D

23.03.2017

Sice nedosahuje kvalit většiny fantasy, přesto je to zábavné čtení.

07.03.2017

V jednoduchosti je síla - tímto heslem se při psaní autor řídil a nutno říci, že se to vyplatilo. Jednoduché a prosté, leč svižné a akční, takové jsou příběhy hlavních hrdinů mající svůj silný půvab. Pokud se chcete pobavit a zabavit, hodit za hlavu starosti všedních dnů stejně silně jako Gotrek skavena, je tato kniha ideálním prostředkem. Neočekávejte dialogy v duchu jazyka Dostojevského, složité dějové zápletky hodné anglické detektivky. Zato potoků krve za neustálého břinkotu zbraní se Vám dostane měrou vrchovatou.

Oproti předchozímu dílů hodnotím krapet výše. Kniha není o tolik lepší, jenom jsem ji bral do rukou s jinými očekáváními a představami. Tentokráte se mi dostalo přesně toho, co jsem očekával. Pokud hledáte akční fantasy se zajímavými hrdiny a ještě zajímavějšími nepřáteli, směle do toho.

12.08.2016

Druhá kniha o dobrodružstvích trpaslíka Gotreka a jeho lidského společníka Felixe se celá odehrává ve městě Nuln, pod jehož ulicemi a domy plánují skaveni, hlodavčí humanoidé, dobytí města. Přestože je kniha opět rozdělena do jednotlivých kapitol, tentokrát se nejedná o volně navazující povídky jako tomu bylo v první knize, ale o jednolitý příběh. Gotrek a Felix se postaví do cesty skaveních plánů, kdy obyvatelé města, které tím chrání, nejenže netuší, že se blíží nebezpečí, ale dokonce ani nevěří, že rasa skavenů existuje. Příběh je vyprávěn nejen z pohledu Felixe, ale i z pohledu skavenů, kdy hlavně díky tomu je zábava knihu číst, protože skaveni mají odlišný náhled na svět, než lidé či trpaslíci, a čtenáře tento náhled určitě pobaví.

02.08.2016

Gulášovka, šlechtická společnost, noblesa, mutace, obří sekera a pižmo strachu Lurka Rozeklaného Jazyka, to jsou ingredience této skvělé knihy.

20.07.2016

Pre mňa asi najslabší diel v rámci ságy (spolu so Zabíječem obrů). Kniha však nepostráda humor (čitateľ si asi navždy zapamätá, čo je to gulášovka, resp. ako dopadol Kostilam I-III, prípadne typický skavení humor) ani akciu (v podzemí, v hostinci Slepé prase a i.), no niečo mi v knihe nesedelo. Možno to bolo tým, že hlavná dvojica bola stále na jednom mieste a "iba" čelila ďalším a ďalším skavením pokusom o útok.

05.02.2016

Další Kingův majstrštyk plný soubojů a krve...

25.11.2015

Série Warhammer nabírá spád a druhý díl je o poznání čitelnější a živější než ten první. Nejedná se o typickou fantasy, přesto o magii a potvory není nouze. Proložím jinou knihou a pak se vrhnu na další díl.

05.03.2014

Kniha je opět rozdělená do několika příběhů, ale tentokrát na sebe všechny navazují a vyprávějí nám jeden příběh. Přibylo akce, přibylo sarkastických hlášek a tím pádem jsou skaveni ještě o malinko čtivější než trolové. Návíc přítomnost jednoho z nejlepších záporných hrdninů ságy zvedá laťku ješte o pár procent víš... \\\"Ochutnej mou sekeru, krysáku!\\\"

15.02.2014

Ano, souhlasím, o něco málo horší než první díl, ale je to Warhammer, takže nemůžu jinak. Už to nejsou povídky a "psychologie" krysáků se mi líbila. Část s morovými krysami na hřbitově doporučuji číst s horečkou. V bojích začínáme sledovat víc Felixe, u Gotreka by to byla nuda. V celé knížce nemá jediného soupeře (sorry za spoiler), a tak neustále zabíjí protivníky i Felixovi. Je to napsaný přesně tak aby to byla pořád ta nejzábavnější série z tohoto žánru.

09.12.2013

Víte, jak se často stává, že druhé díly jsou v mnohém lepší, než ty první? Tak tohle není ten případ. Takže vás předem musím upozornit, že pokud od druhého dílu Zabíječe čekáte víc než od prvního, budete pravděpodobně zklamaní. Já jsem tedy byla.
Ale kniha má samosebou i pozitiva - třeba to, že přibylo akce. Hodně přibylo akce a také je tu víc rozebírána psychologie nepřátel, tedy skavenů. To mě, Ódine odpusť, docela nudilo. Neskutečně často byla na scéně nějaká krysa, která jen s notnou dávkou ovládá vlastní žlázy (jo, narážím na to věčné pižmo strachu). Ovšem také je tu větší množství hlášek a ironických poznámek, u kterých se člověk docela dobře baví.
Tahle kniha mi ale i přesto dala tak nějak zabrat. Dokonce jsem jí i odložila a už jsem ani neměla moc náladu se k ní vracet. Ale pak jsem si čapla znovu a přečetla ji za nějaké dva dny. Jsem z toho trochu zmatená, ale nechme to. Číst se dá asi stejně jako první díl, prostě taková mírná oddechovka.