Ztracené příběhy: Gotrek & Felix

29.03.2024

Takže Mrtvolné shromáždění. Josh Reynolds prostě psát umí. Zajímavé postavy, děj hezky odcejpá . Nemám skoro co vytknout... Zúčtování od Jordana Ellingera mě velmi mile překvapilo. Po těchto povídkách bych dal hodnocení klidně 5 hvězd. Byla zábava je číst, ale to by tam nesmělo být Do údolí smrti od Cavalla... Cavallo píše povídku o dobrodružství Felixe než pozná Gotreka a vše co o Felixovi víme z minulých knih vzal dal na jednu hromadu, stáhl kalhoty a vysral se na to.. Celá sága je o tom, že přísaha Gotrekovi mu změnila život a po jeho boku bojuje proti všem možným protivníkům.v týhle povídce je z něj hrdinný geroj už dávno před Gotrekem.. A ještě je strašně zdlouhavá a nudná...no a nakonec krátká povídka od Guymera a ta byla překvapivě docela dobrá. Čekal jsem bídu, ale dostal jsem docela fajn příběh

01.12.2023

Tyhle týpky a jejich dobrodružství mám rád, a už jen proto dávám plný počet...

18.08.2023

Rozepsal jsem se zvlášť u jednotlivých povídek. Moje druhá nejhůře hodnocená kniha o Gotrekovi a Felixovi. Kdyby šla dát půlhvězda, hodnotil bych za 2,5.

Když jsem se teď koukal do záznamů Databáze zjistil jsem, že můj poslední čtený Warhammer byla S krví spjatá v září loňského roku. To už je doba. Můj poslední Zabíječ byl Zabíječ zombií v prosinci 2019. A to už je doba. Jsme rád, že jsem se po čase k této sérii vrátil a třeba se mi i tentokrát podaří ji dorazit, alespoň co do českých překladů. To je tedy Cesta lebek, Město zatracených, Hadí královna a antologie Gotrek a Felix (brzy by nám měla vyjít další!). Ztracené příběhy… ty už mám za sebou.

A je to zajímavá sbírka, ne že ne. Vlastně docela chudá, to je pravda (tři celkem solidní příběhy o 100 stranách a pak… to poslední), ale povídky alespoň mají šanci se usadit a člověk se v nich stihne alespoň trochu zorientovat. Obecně bych tvrdil, že povídkový žánr jde se Zabíječi dohromady lépe než novely. První Kingova kniha je toho, myslím, dobrým důkazem. Klasičtí Zabijáci mají tendenci se trochu táhnout, což vzhledem k jejich malým literárním kvalitám není dobře. I povídky se táhnou. Ale méně. Nejhorší v tomto případě byla asi Do údolí smrti, ale i Zúčtování se dosti táhlo, jsem však ochoten jim to odpustit.

V souhrnu se zase jedná o materiál pro zabití trochy toho času (například když jedete skoro dvě hodiny autobusem do Brna, protože podělané České dráhy zařídily coby dáreček výluku ze Svitav až do Brna, což je, myslím, roztomilé.), u kterého se člověk zasměje a dokonce bude třeba i chviličku napjatý.

Jednotlivé povídky jsem komentoval zvláště, tak tedy jen kratičký souhrn: První je skvělá a moc jsem si ji užil (mistr M. mě potěšil), Zúčtování nabízí stopu originality, což člověk potěší, zvláště když je to dobře napsané, Do údolí smrti je maličko natahovaná a dost bídně zakončená, ale číst se to dá. Prokletí věčného života… to se číst nedá. Je to opravdu dost bídná věc, ne že ne.

Závěrem irelevantní poznámka. Zajímalo by mě jak nakladatel došel k závěru, že je nutné do anotace napsat, že se jedná o „tři povídky a novelu“. Takže, jak to rozlišíme, co je ještě povídka, co začíná být novela a co už je román? Délka? Sotva, že? Shromáždění, Zúčtování a Údolí jsou stejně dlouhé, byly by to tedy tři novely a povídka. Dělení na části? Pravda, to je vyznačené jen u Údolí, ale fakticky se nachází i všech tří ostatních, přechod mezi ději, i fokalizací se děje ve všech případech stejně, takže je to novela jen proto, že tam autor plácnul troječku? To je asi blbost, ne? Střídání dějů rovněž probíhá všude stejně a jednota děje etc. se také výrazně neliší. Pravda, je to irelevantní, jen by mě zajímalo proč cítili potřebu to tam takhle napsat a proč vůbec dělat rozdíl mezi novelou a povídkou… Ale co už.

26.01.2022

Antologie nabízí čtenářům přesně ten typ dobrodružných historek, které ve zkratce charakterizují dlouholetou tradici celého cyklu. Žádná hrozba není pro Gotreka dostatečně veliká a jeho věrný přítel Felix nemá jinou možnost, než jej následovat třebas do horoucích pekel. Problém samozřejmě je, že po tak dlouhé době existence se těžko vymýšlejí nové zápletky, jež by překonaly ty staré, pročež koncepce je ve svém důsledku stále stejná. Skaveni támhle, zombie tuhle a sem tam nějaký ten upír či Chaosem poznačený černokněžník za humny. Ohraná písnička.
Přesto se tvůrcům daří držet úroveň vyprávění v napínavé rovině, kdy se čtenář (a podle všeho i sám autor) vysloveně baví tím, před jak zapeklitou situaci hrdiny postaví. Snad jen že všechny čtyři texty působí čistě řemeslně, protože se tvůrci ani nepokoušejí o nějaké nové uchopení. Tohle je kniha psaná pro fanoušky a je to znát z každého slova. Ono, dost možná, by jakákoliv změna zaběhnutého trendu naopak přinesla spíš nevraživost, než zájem.

31.12.2021

Soubor povídek, které oscilují mezi průměrem a podprůměrem předvídatelné klišovitosti. Gotrek a Felix jsou zde pouhá jména. Většinu času mě zaráželo, že tohle by ta daná postava nikdy neřekla nebo neudělala, psát to ještě King.

První povídka je školácký, obyčejný a předvídatelný průměr. Chybou je zde to, co pořád dokola u všech "levných" fantasy - primitivní, dopředu jasná zápletka, bohužel totálně zasviněná fůrou postav, v kterých se okamžitě ztrácím, nevím kdo je kdo a kde se tam ten či onen vzal a je mi to hlavně upřímně jedno.

Druhá povídka má zajímavý nápad, dozvíme se opět něco z Gotrekovy minulosti a lehký závan originality tomu také pomáhá.

Třetí má fakt skvělou atmosféru, je velmi přehledně a poutavě napsaná i přesto, že jde o totální klišé. Ale příjemně zpracované!

Poslední povídka mě nebavila. David Guymer zde nepředvádí až tak nechutný a nečitelný svinec, jako v Městě Zatracených, nebo jak se ten jeho blábol jmenoval. Ale je vidět, že to, co má na srdci nebo v hlavě on, nedokáže vysvětlit a podat čtenáři tak, aby to pochopil. Takže vznikají okamžiky, kdy nechápu, co se děje, jak se to stalo a nebo proč. Nedomyšlenosti v jeho vyprávění a těžká nezáživnost jeho stylu mě připomněli, jaký je to těžký prů*er, že z jeho pera nás čeká celý závěr Gotrekovy ságy.

Takže ok. Tahle kniha je vcelku skousnutelný, školometský průměr.