Třináctá legie

17.06.2019

Moje guilty pleasure, přiznávám se. Pod značkou Warhammer 40 000 už určitě vyšly i lepší kousky, ale na Třinácté já prostě ujíždím, četla jsem ji mockrát. Nejspíš to má něco společného s tím, že zatímco moje spolužačky hltaly Stmívání, já potají vzdychala po plukovníku Schaefferovi. Ano, vím jak to zní, ale přesně takhle to v temném dávnověku mé puberty bylo. A nejhorší na tom je, že ani po bezmála patnácti letech (Svatý Trůne!) se na tom celkem nic nezměnilo. Plukovník je všechno, co si představím, když se řekne drsňák.

Ale když odhlédnu od svých osobních pocitů a zkusím to pojmout trochu objektivněji, pak musím připustit, že Třináctá není nic jiného než průměrná (teď po posledním přečtení bych se dokonce nebála napsat podprůměrná), nijak zvlášť propracovaná akčňárna.

Nejdřív plusy: děj je ucelený a přitom poměrně pestrý (tím chci říct, že místa, kam se s Poslední šancí podíváme jsou poměrně různorodá, džungle, měsíc bez atmosféry, kosmický dok... stačí si vybrat. Nejhustější asi byl ten neplánovaný výlet na Kragmeer - Frostpunk hadr), ale žádná překvapení ani dějové zvraty se nekonají, o napětí nemluvě.

Zápory: kniha dost často odporuje sama sobě, logika tu místy napadá na obě nohy (Plukovník promine, ale ta jeho teorie o přirozeném výběru je prostě mylná, takhle to nefunguje) a jsou tu stráášně dlouhé pasáže o ničem (třeba ten Kageův výlet na Typhos Prime, který bez přehánění působí dojmem, že autor nějak potřeboval natáhnout délku knihy). Vedlejší postavy snad ani nestojí za to komentovat. Druhý den si vzpomenete tak maximálně na Kronina a ta albínská dvojčata. Co se vypravěče týká, poručík Kage je... no, prostě poručík Kage. Řeknu jen tolik, že v samém závěru knihy jsem měla cukavé nutkání začít tlouct hlavou do zdi. Jeho hlavou.

16.08.2018

Ostřílený major americké armády musí připravit násilnickou skupinu zločinců k uskutečnění toho nejpodivnějšího a nejobtížnějšího bojového úkolu vůbec... sebevražedné mise. Úkolem skupiny je proniknout do střeženého zámku v okupované Francii, kam nejvyšší německé šarže přicházejí za zábavou a odpočinkem. Dostat se dovnitř objektu nebude snadné. Avšak nic nebude tak těžké jako prokázat armádě své země, že jsou hodni výzvy, kterou jim adresovala.
Film: Tucet špinavců/The Dirty Dozen, 1967 (cit. ČSFD)

Jinými slovy vypůjčený koncept funguje i v kulisách Warhammer 40.000. Každá postava má svůj příběh a osobnost, avšak některé nemají dost času, aby s nimi čtenáře seznámily, neboť záhy padnou ve službách Císaře. Nekoná se žádné složité filozofování, jde se rovnou na věc. Akce, akce, akce. Další akce. Exploze. Konec.

Jako oddechová četba pro fanouška světa rotomečů a bolterových pistolí jasná volba. Jen logiku a hluboký příběh, prosím, nehledat!