Wellington: Britský buldok s tváří gentlemana

29.03.2022

Podobně jako moji předchůdci bych zmínil problém s tokem textu, který nebyl na odpovídajících místech doplňován zejména mapkami zobrazujícími postavení jednotlivých stran bojů. Sice kniha něco málo obsahuje, nicméně přehlednosti by jistě prospělo, kdyby byla situace umístěna u textu, který o ní pojednává. Tím spíše by tomu mělo být v případě, kdy se autor jako zde vyžívá v podrobném popisu topografie, v podstatě zcela zbytečným způsobem.
Dalším nedostatkem knihy není až tak doporučená nebo použitá literatura, jako spíš absence informace o tom, z jakého titulu autor čerpal kterou citaci, jimiž se to v knize jen hemží. Mám takový pocit, že méně je někdy více, praktickým potvrzením tohoto rčení je právě tato kniha. K závěru se její čtivost poněkud vylepšila, nevím, zda je to mojí neschopností vnímat podrobnosti popisu bojů a preferencí politických dějin, nebo neschopností autora (či sníženou schopností) danou problematiku podat lépe. Že to jde, dokazuje Jiří Kovařík v Napoleonských taženích nebo Římských válkách.

24.11.2021

Bída a utrpení. Ve zkratce řečeno. Ačkoliv ze svého rozhořčení, hořkosti, zklamání a lítosti se budu muset trochu rozepsat. Jelikož Wellington je jednoznačně ohromující osobností válečnicko-politické sféry 19. století Británie i Evropy, chtěl jsem si o něm něčeho přečíst. Původně jsem chtěl sáhnout po knize Daniela Rese - už proto, že ostrovní království jeho knihu chtělo pro vlastní trh - ale nedopatřením jsem sáhl po knize pana Elbla.

Ať už autor, s jehož jménem si má mysl často chtěla nepřívětivě zahrát jazykovou hříčku, zamýšlel knihou stvořit cokoliv, je výsledkem všechno jiné, kromě monografie osobnosti Wellingtonovy. Pro chybějící vypravěčskou schopnost, což se dá odpustit, je mírně řečeno těžko čitelná. Jenže o odbornou práci se také nejedná, protože postrádá jakýkoliv poznámkový aparát. O zdrojích citací ani nemluvě. Vlastně tu Wellingtona těžko hledat, protože je to spíš kompilace mnoha nahodilých informací a kniha vypráví spíš o bitvách a situacích, kterých se vévoda účastnil, nebo událostí, které kolem něj proudily bez většího jeho přispění. Příkladem budiž, že zatímco Wellington celé své působení na Pyrenejském poloostrově shrnul krátkým odstavcem, Elbl k tomu potřeboval celých 200 stran! Arthur Wellesley se Wellingtonem stane až na straně 178. Stejně tak je mi záhadou, k čemu je (téměř jakémukoli) čtenáři detailní dvacetistránkový popis dva dny trvající bitvy u Talavery. Potažmo kompletně přepsaný soupis pozvaných hostů plesu vévodkyně z Richmondu.

Je docela dobře možné, že problém je ve mně, že jsem nebyl schopen knihu pochopit. Nepamatuju si, kdy se mi stalo, že knihu, kterou jsem začal číst, jsem nakonec spíš pročítal, načež jsem obrazovou přílohu jenom proletěl, doufal v poslední stránku a v mezičase přečetl dvě jiné knihy. Vím jen, že panu Elblovi se ve vší úctě na budoucno vyhnu jako čert kříži, ať už by psal o čemkoliv. A po jeho "britském buldokovi s tváří gentlemana" je doporučeno sáhnout jedině v případě, že bych chtěl detailní popis bitev a válek 19. století, v nichž se Britové objevili. Jinak je kniha- zvlášť pokud si člověk neutvoří sám poznámkový aparát skrze celých 520 stran - horko těžko použitelná.

30.09.2021

Tento komentář je shodný pro monografii Wellingtona i Sidneyho Smithe, protože u nich pozoruji stejný neduh. Musím přiznat, že prokousat se knihou o Smithovi bylo ještě obtížnější než dočíst monografii Wellingtona – a z obou vlastně skoro nic nemám. Témata jsou to přínosná, konkrétně o Sidney Smithovi u nás dosud nevyšlo vůbec nic, za to nějaké body lze připsat, ale neuspořádanost faktů na mne dělá dojem, že autor si prostě obstaral pár publikací, které o Smithovi vyšly ve Velké Británii, převzal z nich celé pasáže, které pak pospojoval a doplnil převyprávěnými úseky z již vydané české napoleonské literatury. Ale s přehlednějším členěním a sledováním vlastní vypravěčské linky si práci nedal.

Takhle to udělal u Wellingtona – to vím, protože některé z anglických originálů vlastním. Samozřejmě – u tématu v češtině nezpracovanému je nutno se opřít o cizí autory. Otázka zní, jak. Aby se nestalo třeba to, že když britský vojenský historik Richard Holmes píše ve své knize Wellington - The Iron Duke na stranách 104 až 105, že „British historians often tend to depict the Peninsular War as an Anglo-French conflict, in which the Spanish occasionally appear as tardy and incompetent British allies,“ tak pan Elbl to českému čtenáři mechanicky přeloží a předloží jako „Britští historici disponují častou tendencí líčit válku ve Španělsku jako britsko-francouzský konflikt, ve kterém Španělé vystupují občas jako opoždění a neschopní spojenci,“ čímž vzniká dojem, že český autor se odhodlaně vymezuje vůči britským historikům. Jenže je to britský autor, který s určitými názory svých kolegů polemizuje… Nehledě na to, že překlad „disponují častou tendencí“ je ošklivě kostrbatý, lepší by bylo napsat třeba „mají často sklon líčit… atd“. A ke slovu tardy by mi více seděl výraz liknaví než opoždění, jenž tak nějak sugeruje spíš mentální zaostalost...

Dá se namítnout, že jde o detaily. Jenže detaily tvoří celek a takhle je to s celou knihou o Wellingtonovi. Prostě je složena z více či méně kostrbatě přeložených pasáží z Richarda Holmese a několika dalších britských historiků. Z toho vyvozuju, že podobný přístup je též příčinou nečtivosti knihy o Sidney Smithovi. Vzniká chaos, v němž se čtenář těžko orientuje. A samozřejmě chybí odkazy na zdroje.
Bohužel toto je obecně problém české napoleonské literatury, přesněji řečeno monografií vojenských osobností této éry, vydávaných nakladatelstvím Akcent. Připouštím, že někteří autoři, jako pan Kovařík či Šťovíček se psát naučili, ale s vypracováním poznámek, odkazů a rejstříku si nikdo hlavu neláme. Některým čtenářům absence této výbavy nejspíš nevadí. Zrovna mně ale vadí, považuji ji za neetickou.

Takže když už si chci o Wellingtonovi něco přečíst česky, dám přednost monografii od Daniela Rese. Ta sice občas prozrazuje nevyzrálost velmi mladého spisovatele, ale v zacházení se zdroji je seriózní, fakta se snaží s ohledem na čtivost třídit a autor ji navíc ozvláštňuje i pokusem o vlastní badatelský příspěvek.

A pokud jde o Sidneyho Smithe, asi si budu muset sehnat některou z anglických knih.