Winnetou II
Karl May
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/125207/bmid_winnetou-ii-NDp-125207.jpg
5
646
646
Na severoamerickej pôde sa v minulých storočiach stretli v krutom boji dve plemená: červené a biele. Bieli prišli do Nového sveta so sladkým úsmevom na perách a červení ich privítali s otvoreným náručím. Ale neskôr sa k americkým brehom začali valiť prúdy vysťahovalcov z Európy: miesto sladkých rečí zahrmeli pušky, miesto znášanlivosti zavládla nenávisť. Rozpútal sa nemilosrdný boj o územie. Bola to, pravda, historická nevyhnutnosť, no mohlo sa to uskutočňovať bez krutosti a vraždenia. Hoci Karl May — autor románu Winnetou — v Amerike nebol, chápal nevyhnutnosť belošskej rozpínavosti, no chápal aj tragické položenie indiánskych kmeňov. Preto v tomto románe vyslovuje hnev a rozhorčenie, obžalúva ľudskú krutosť a bezcitnosť, bojuje proti nezmyselnému vraždeniu o rasizmu. Hlavní hrdinovia, Apač Winnetou a beloch Old Shatterhand, sú symbolom zbratania ľudstva, statočnosti, ozajstného priateľstva a hrdinstva. No prídu si na svoje aj čitatelia, ktorí túžia po romantike a dobrodružstvách, pretože dej tohto Mayovho románu je naozaj vzrušujúci... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1973 , Mladé letáOriginální název:
Winnetou, der rote Gentleman, 1888
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
přátelství zfilmováno německá literatura Indiáni westerny Divoký západ Vinnetou Old Shatterhand dobrodružství hrdinové
Autorovy další knížky
| 1969 |  Syn lovce medvědů |
| 1971 | Divokým Kurdistánem |
| 1970 | Pouští |
| 1968 |  Černý mustang |
| 1981 | Poklad ve Stříbrném jezeře |
[010/10] Problémem druhého dílu je ‘Petrolejový princ‘. Nevím proč, ale už jako dítě jsem k této pasáži získala neuvěřitelný odpor. Těžba ropy, doupě zloduchů, ošklivé prostředí a ten prevít, který chtěl Old Shatterhandovi sebrat jeho věrného koně jménem Hatátitlá a to za jakoukoliv cenu. Aura tohoto příběhu je temná jako dno sudu plného dehtu a nikdy si tak nezískal mé sympatie.
Kladem ovšem je to, že jsem se dozvěděla spoustu nových informací, zejména o vztazích mezi jednotlivými charaktery. Kdo je s kým spřízněn krví a mateřstvím a kdo nenávistí a pomstou. Harry se pro mě stal kamenem úrazu a je rovněž jedním z důvodů, proč se mi kniha tolik nelíbila. Nebyl mi prostě sympatický. Něco mě na něm neuvěřitelně dráždilo a vůbec bych byla daleko raději, kdyby se tam vůbec nevyskytoval.
Kniha je opět doprovázena ilustracemi pana Buriana a Old Death je nápodoben smrtce přesně toliko, koliko jeho jméno vypovídá. Vlastně mě vždycky nejvíce zajímaly rozličnosti v charakterech jednotlivých mužů s Old před jménem. Každý byl jiná a přitom každý se stal nějakým způsobem slavným hrdinou fiktivního divokého západu. Vidím na nich prostě něco neodolatelného a fascinujícího.
S každým dalším otočením strany jsem se pak těšila na další: ,,…hi, hi, hi,…“ a na poznámky o tom, kdo je a kdo není greenhorn. Je to tak prostoduché, až směšné, že mě to dostávalo do kolem.