Charmix: Encyklomagie

02.02.2019

Ačkoli se mi teď ve věku a stylu, kam jsem dospěla, může tahle růžová knížka s vílami na obálce zdát jakkoli sentimentální, neodsoudím ji, protože si pamatuji, jak jsem z ní na prvním stupni byla nadšená. Tenkrát se nestávalo, že bych moc často četla nějaký příběh, co bych si prvně nepůjčila v knihovně, takže se z Encyklomagie stala taková srdeční záležitost, která mi ležela pravidelně u postele a já se do ní mohla kdykoliv podívat.
A navíc to byly Winx, k nimž jsem vzhlížela a které jsem hltala v seriálu v televizi, každá nějak jiná, ale všechny nakloněné k dobru. Vzpomínám si, že mi tenkrát přišly jako nejlepší snový předobraz toho, jak bych jednou chtěla skončit. Jo, zní to naivně dětsky, ale snění mi nikdo zakázat nemůže. A tak, když jsem na ni - a ještě na pár dalších podobných knih, co měly raný vliv na formování mé osobnosti - narazila při výběru starých knih na přestěhování do nové knihovničky, nemohla jsem na ni v žádném případě opomenout. Vždyť jsem naprosto nadšená dělala ty rituály na otevření brány, říkala každému na potkání, jaké je jeho vílí znamení a dokonce si i nechala u jedné pixie spánku číst myšlenky, protože jsem skutečně tehdy poprvé na zveličení situace zívla a oni o tom hned psali o řádku níž. Takže ať se třeba zdá někomu jako hloupá, nedám dopustit ani na jedinou z jejích ilustrací. A vždycky si v ní ráda prolistuju, abych zjistila, jestli na jejích stránkách náhodou neulpělo něco z mého ještě primárně klidného dětství.

03.07.2017

Knížka pro mě představuje svět, něco jako kouzelnou dimenzi, do které se můžu kdykoli vrátit :D