Když psi pláčou
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/314958/mid_kdyz-psi-placou-lII-314958.jpg
4
104
104
Wolfe Brothers série
< 3. díl
Cameron je z trojice bratrů Wolfových ten nejméně nápadný, není ani fotbalová hvězda jako Steve, ani hezký a okouzlující jako Ruben, který střídá holky jako na běžícím pásu. Cameron jenom sní, že jednoho dne potká dívku, do které se zamiluje a ona do něho. Ale třeba to bude právě Rubenův poslední objev, Octavie s krásnýma zelenýma očima. Jenže která normální holka by chtěla takového lůzra, jako je Cameron? A přece: Octavie je jiná než ostatní Rubenovy lásky a možná Camerona chtít bude... A najednou jsou z obou bratrů zase rivalové...... celý text
Přidat komentář
Autor, který mě asi nezklame. Líbí se mi jeho styl vyprávění, vlastně popisuje chvilky, které se jeví v určité životní fázi jako tragédie, tak lehkým a svěžím způsobem, že si je čtenář uvědomí jen letmo. O to víc nutí přemýšlet.
"Zvláštní, tyhle věci, který člověku akorát jdou na nervy, ale přitom ví, že mu budou chybět, až jednou nebudou."
Útlé, čtivé, přečetla jsem jedním dechem. Zpočátku jsem si sice říkala, že nejsem cílová skupina, ale čím dál víc se mi to líbilo. Teď říkám super - nádhera.
Je to jedna z knížek, po jejichž dočtení budete litovat, že už je konec. Knížka se četla jedním dechem. Jen škoda, že není obsáhlejší. I když, možná by pak ztratila své kouzlo. Rozhodně se nejedná o záležitost určenou pouze teenagerům. Já už k nim dávno nepatřím, a Když psi pláčou mě oslovila stejně jako předchozí dva díly. A možná i o něco víc, ale jen proto, že to je poslední díl a já se musela prostřednictvím jejich stránek s Cameronem rozloučit.
Za mě hodně dobrý. Napadlo mě, že by se esencí této knížky mohla být hláška z jednoho filmu "O šoustání je celý tento život" (aby se čtenář nemrava marně neradoval, tak v knize jen ve stádiu pokusu), ale spíš bych rozšířil na "o vztazích je tento život, vztahy (nejenom partnerské, ale i s lidmi blízkými) jsou tím, na čem záleží.
Lehké, oddechové a rychlé čtení. Úryvky, kde psal Cameron "slova" jsem ze slušnosti četl, ale rozhodně bych se bez nich obešel.
Tento autor mne nějak výrazně nepotěšil. Jsou to takové oddechové knížky na dlouhé večery.
Navzdory jiným Zusakovým knihám, kde autor dokáže své místy příliš květnaté metafory držet na uzdě, se mu to v tomto případě nedaří. Tam, kde byla například ve Zlodějce knih síla, je teď slabina. Možná je to způsobeno i tématem příběhu, jakýmsi hledáním lásky, které se ale mění v přeslazené výlevy začínajícího spisovatele a autorova alter ega - Camerona z Wolfovic smečky. Patos formy nicméně nic nemění na tom, že se i ve třetím a zároveň posledním díle o rodině Wolfů, daří interpretovat chlapecké dospívání v jiném světle, než se o to pokouší jiná populární teenage literatura. Cameron s Rubenem jsou i nadále rváči v ulicích, především ale v sobě sama, když se snaží najít budoucí smysl svého začínajícího života.
Opětovně se mi velmi líbil i poslední díl z celkové trilogie. Knihu doporučuji.
Kniha obsahovala plno myšlenek, humoru i smutku. Na konci každé kapitoly se vyskytovaly myšlenky Camerona, které se mi také líbily. V knize se také vyskytovaly vulgarismy, ale většinou zapadly do celkového vyprávění, takže mi nevadily.
Povahově mi byl Cameron docela blízký, viz. následující citáty:
Hodně porůznu bloumám.
To jsem celej já.
Sám za sebe si říkám, že je to tím, že nemám moc kamarádů, totiž že vlastně nemám žádný.
Svýho času bych dal nevímco za to, abych patřil do nějaký takový kamarádský partičky. Chtěl jsem pár kluků, pro který bych byl ochotnej cedit krev. Jenže jsem je nikdy nepotkal.
Skvělá kniha od Zusaka - neotřelý námět, nečekaná hloubka, výborně popsané charaktery.
Kniha mě zaujala obálkou.A potěšila romantikou mezi Octavii a Cameronem.A ten konec.....to je čtenářské vysvobození.Uff Tečka 15%
V čem je zvuk tleskajících rukou tak zvláštní? Je to jen jedna kůže, co plácá do druhý, tak čím to, že v člověku umí zvednout takovou vlnu? Čím to, že se nad ním zlomí a zaplaví ho, a zároveň ho vynese vzhůru?
Možná je to tím, že je to jedna z nejušlechtilejších věcí, co člověk s dlaněma dokáže.
Vážně, vždyť si to vemte.
Lidi svíraj dlaně do pěstí.
Rvou se dlaněma, kradou jima, ubližujou si navzájem.
Když lidi tleskají, je to jedna z mála příležitostí, kdy stojej pospolu a někomu aplaudujou.
Myslím, že tleskání je od toho, aby věci uchovalo. Drží okamžik pohromadě, uchovává vzpomínky.
-Jedna z nejkrásnějších myšlenek celé knihy.
Díky Zusakovi kolem mně slova poletovala a splétala krásný příběh plný myšlenek ne tak obyčejného pubertálního kluka.
Taky jsem konečně viděla trochu z toho Zusaka, kterého mám tak ráda.
Nejlepší díl z trilogie a dobré zakončení celé série.
Tahle knížka je nejlepší z jeho série, protože vydíme, že se autor vypsal, protože už neodbíhá od popisu postav k něčemu jinému. Jinak je knížka má typický Zusakovi myšlenky, které jeho čtenáři ocení.
"Pocitam, ze cas od casu to potrebujeme ze vseho nejvic vsichni. Cajkovost. Pohodu. Takovej ten okamzik, kdy se clovek podiva do zrcadla a nic nechce, nic nepotrebuje, protoze vsechno je, jak ma bejt." Markus Zusak opet nezklamal, po docteni jsem se sama sebe opet ptala, kde jen se tak hluboke myslenky v tom klukovi berou? Krasne, proste, lidske...
Moc se mi líbila.
Krásné hluboké myšlenky, pozvolný děj...
Zkrátka a dobře, Zusakův styl ;)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2019 | Clayův most |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2015 | Smečka rváčů |
Slyšel jsi někdy naříkat psa, Steve? Víš, co myslím, když vyje tak hlasitě, že to skoro není k vydržení? Podle mně takhle vyjou proto, že jsou hladoví, až to bolí, a přesně to samý cítím každej den svýho života já. Hladovím po tom, abych byl něčím... někým. Slyšíš mě? Jakživ se nespokojím s tím, co je teď. Ani kvůli tobě. Kvůli nikomu. Jsem hladovej, Steve. Jsem hladovej.