Příliv temnoty
Aaron Rosenberg
World of WarCraft série
< 3. díl >
Stormwind je zničen Hordou. Zbytky utečenců vedené rytířem Lotharem prchají do Lordaeronu, aby všechny obyvatele tohoto kontinentu varovali před hrozbou, která stojí před branami. Podaří se králi Terenasovi ustanovit Alianci nejen lidí, ale i elfů a trpaslíků, aby se nájezdu Hordy ubránila? Vrátí ork Orgrim Doomhammer, svému lidu čest, již ztratil už na rodném Draenoru, když podlehl volání po moci, a vybojuje mu zemi, ve které by mohl pokojně žít? A co plánuje zrádný černokněžník Gul’dan společně se svým dvouhlavým pomocníkem, ogrem Cho’gallem? Pokusí se vyrvat Orgrimovi moc nad Hordou a pokusí se ji získat zpět do vlastních rukou?... celý text
Přidat komentář
Adaptování strategické hry do knížky je něco, co už z principu zní, že to dopadne spíše špatně. A teď proč. To, že jsou kapitoly o lidech a orcích na střídačku byl dobrý nápad, protože člověk nečte zcela jednostranný příběh. Problémem ale je, že v jedné kapitole získá jedná strana nové spojence nebo jednotku. V další kapitole získá druhá strana spojence nebo jednotku. A tak to jde neustále na střídačku. Pak dojde ke zradě na jedné straně. Dojde ke zradě na druhé straně. Vlastně naprostá paralela, kdy postavy bohužel nejsou tolik prokreslené jako třeba ve Zrodu Hordy nebo Posledním Strážci. Přeměnit Lothara v postavu Aragornovského typu taky podle mě nebylo úplně dobře, ve všem přeci série z Tolkiena a Warhammeru vycházet nemusí.
Kniha má tunu akce, je to řežba jak prase, zkrátka Warcraft jak ho známe a jak ho máme rádi. Na nobelovku za literaturu to sice není, ale pro skalní fanoušky je to super knížka, která se dá přelouskat během pár večerů.
Další pěkný příběh z prostředí WoW. Děj je nám představován hned z několika pohledů a díky tomu máme hned od začátku jasno v pohnutkách obou válčících stran. Jak vznikla Horda už víme z knihy Zrod Hordy, a zde máme představen vznik Aliance.
Autorovi se povedlo dost obstojně vykreslit charaktery postav, každá byla dost specifická - od čistě hodných a čestných válečníků, přes hrdé a tvrdé muže až po úskočné zmetky.
Vzhledem k tomu, že mám již přečtenou většinu knih ze světa WoW, jsem s každým novým příběhem nadšenější, jak se všem autorům daří proplétat příběhy a jak do sebe vše krásně zapadá. Také se zde ukazuje, jak je vlastně herní svět obrovský a propracovaný a každý nový datadisk má svůj příběh v pozadí, který vedl ke změnám nejen v rozmístění ras a oblastí, ale k celkovému uspořádání herních charakterů.
Stále si ale myslím, že by knize prospěla mapka. I pro mě, jakožto hráče WoW, bylo občas složitější si představit, kde se armády nacházejí.
Kniha má rozhodně co nabídnout hráčům, pro ostatní může být mírně zmatečná množstvím jmen, názvů a ras, ale i tak si myslím, že přímočarost příběhu by mohla poskytnout příjemné vypnutí.
Co se warcraftu týče, jako malý jsem hrál strategie, nikoliv WoWko...a nejoblíbenější částí celé hry pro mne byly první dva stařičké díly, hlavně druhá válka, které se tato kniha týká. Oproti novým knižním dílům, které už nesleduji se pro mne stále jedná o jakousi součást mého dětství, kterou jsem si před pár lety mohl přečíst v knižní podobě.... za mne tato kniha zůstavá v knihovně napořád, stejně jako onen příběh. Je těžké říci něco jako doporučuji nebo ne, protože moje vazba ke knize je hodně citově, nikoli kvalitativně založená.
(SPOILER) Další výborná kniha z tohoto universa popisující střest hordy s aliancí. Má to zápletku, děj, zvraty, zradu, prostě vše co byste od toho očekávali.
Ano, je to brak. Ale pokud jste hraci warcraftu/wow a nebo mate jen radi tu neotesanou, brakovou fantasy v mekke vazbe, urcite to prectete za vikend. Dej zajimavy, ma to smysl, ma to spad, zadne zbytecne klicky. Pekne rovnou na věc. Hrdinove kazdou zapletku ihned prokouknou a to se mi libi, ze nezkoumaji 50stran, co se asi stalo ale místo toho hned vi a jednaji. Takze jo, rozhodne precist… FOR THE HORDE!!!
Kniha je v podstate len pre fanúšikov tohto sveta (čo ja, samozrejme, som), myslím, že iných čitateľov by veľmi nebavila, resp. by veľmi nevedeli, o čo ide. Ešte by som ju odporučila aj ľuďom, ktorým sa páčil Warcraft film, dej knihy sa odohráva v podstate hneď potom.
Mne sa kniha páčila (ale ja denne strávim aj pár hodín hraním Wowka, takže to nie je veľmi objektívne :D), bola dobrodružná, svižná, bola tam mágia, bolo tam dosť zaporákov a dosť hrdinov a proste všetko tam bolo. Len sem-tam trošku pokuľhávala štylizácia a také veci, ale to nevadí.
Potom co jsem se v předchozí části série dozvěděl jak vznikla Horda tak tady zase šlo o vznik Aliance. Pravda je, že někdo kdo by nevěděl nic o světě Azerothu tak by byl nejspíše ztracen v množství jmen a názvů. I tak jsem se sám občas ztrácel nebo byl spíše zmaten. Ve výsledku se to dalo číst celkem v pohodě, ale prostě tomu chyběla nějaká nástavba, která by z toho dělala perfektní knihu.
Dalsi fenomenalny pribeh zo sveta Warcraftu. Aj ked je to poctate len prepis hry Warcraft 2, stale ponuka fanusikom tochto sveta nejaku zaujimavost. Oblubil som si hlavne Khadgara, ludskeho carodeja a tesim sa na dalsi diel, ktory by mal pokracovat v slapajach tochto hrdinu. Warcraft hru som si vzdy kupoval hlavne kvoli pribehu a knizne podoby su pre mna skvelim doplnenim tohto nekonecneho pribehu. Moj respekt ma cely Blizzard a aj spisovatelia. Za Hordu zivot polozim!!!
Tuto knihu jsem zvolil jako treti dil cele serie. Tento autor mi proste nejak nesedi, nemohl jsem se do knizky moc zacist a to melo i za nasledek mensi pozitek. Tak jako tak do lore Warcratu je urcite dulezita.
Knihy kopírující příběh nějaké PC hry většinou končí přinejlepším jako šedý průměr. Příliv temnoty je mezi nimi hrdou výjimkou. Hra Warcraft II: Tides of darkness vyšla přeci jen v roce 1995, což je raný pravěk počítačových her. Starší hráči si tak nostalgicky zavzpomínají na časy, kdy na svých prehistorických sestavách proháněli primitivní 3D figurky, mladší generace, odkojená World of Warcraft se zase přiučí něco o historii svého světa. Obyčejní, hrou nepolíbení čtenáři fantastiky dostanou nadprůměrnou epickou fantasy. Po slabším rozjezdu není nouze o pořádné bitvy, krev ani odťaté údy - akce je hodně a je to dobře, protože ji Rosenberg opravdu umí. Na rozdíl od vytváření postav, kterých je taky hodně, ale v tomto případě to je spíš na škodu, jelikož jsou nedotažené, z příběhu mizí a ne vždy se opět objevují, podle toho, jak se to autorovi hodí. Jedinou výjimkou je asi-záporák Orgrim Doomhammer. Je to škoda, protože jinak se to čte opravdu dobře. Jako by to psal úplně jiný člověk než ten, co vyplodil super nudný Starcraft: Královna čepelí. Suma sumárum, klady převažují nad zápory. 80% je tak akorát.
Válečná fantasy ze světa Warcraftu, která je čtivá, dynamická a má výborný spád, takže se čte skoro jedním dechem. A právě ten rychlý spád je zároveň i jejím největším nedostatkem. Všechno se děje moc rychle a uspěchaně, žádná dějová linie nemá čas a prostor se pořádně rozvinout, o charakterech postav ani nemluvě (paradoxně jediný jakýs takýs vývoj prodělávají orkské postavy). Události v knize okolo čtenáře prostě tak nějak "prohučí", pak je konec, všechno dobře dopadlo, ale nějaké konkrétní kapitoly v paměti příliš dlouho nezůstanou. Warcraftům od Knaaka či Golden tato knížka konkurovat nemůže a v celé sérii ji považuji za jednu z nejslabších. I tak ale pro fanoušky Warcraftu a jednodušší fantasy obecně dobrá zábava.
První knihou ze světa WOW co jsem přečetl byl Zrod Hordy, která mě nadchla a vzbudila zájem o celou sérii. Tato kniha jí bohužel nesahá ani po kolena. Příběh je velmi jednoduchý, přímočarý a dokonale předvídatelný. Občas má i světlejší chvíle, ale jinak jsem jí přečetl bez zájmu.
Knihu jsem četl po trilogii Válka prastarých. Byla velmi osvěžujícím kouskem, kde postavy zase uvažují a nespoléhají se pouze na náhodu. Příliv temnoty je velice čtivý a rozhodně zachycuje zajímavý kus historie světa Warcraftu. Jediný nedostatek je prostor, který měl autor pro tolik důležitých událostí. Období, které kniha popisuje, by si zasloužilo 2x možná i 3x tolik prostoru.
Paráda! Dramatický začátek vtáhne do děje. Škoda jen, že Aaron přeskočí několik okamžiků, které se odehrají mezi koncem "Zrodu Hordy" a začátkem "Přílivu Temnoty." Konec trošku slabší a možná uspěchaný. Rozhodně z něj mohl autor vytěžit trochu víc. Každopádně se těším na další díl.... sláva vítězům a čest poraženým...
Samostatný počin Aarona Rosenberga se narozdíl od Kruhu nenávisti povedl. Kniha je čtivá a ačkoliv by se našlo pár výhrad, tak si prostě svou kvalitu udrží až do konce. Kdo hrál Warcraft, tak dopředu ví, jak se budou věci vyvíjet. Nic nového v podstatě přidané není. I tak se s tím autor popral obstojně. Přesto zmíním pár věcí, které mohl autor udělat lépe. Formování Aliance více národů je zde tak jednoduché, že i domluva dvou staříků na posezení v parku je proti tomu tvrdou politickou hrou dvou znesvářených radikálů. Z tohoto tématu se dalo vyždímat rozhodně víc. Další věc co mi vadila byl fakt, že Aliance moc snadno a často vyhrávala nad Hordou, ačkoliv Horda byla popisována jako gigantická hrozba. Nakonec to vypadalo, jako když bezzubá stařenka mlátí holí do tanku. Trochu neadekvátní na gigantickou hrozbu, ne? Ale abych jenom nehanil. První střetnutí s Hordou před Stormwindem bylo fajn a závěrečná bitva, kdy se střetly dvě legendy a jenom jedna mohla vyjít jako vítěz, to bylo opravdu fenomenální.
Knížka rozhodně stojí za přečtení, i když nové informace znalcům nenabídne. Snad další dílo Aarona Rosenberga bude ještě lepší! :)
Hned na úvod mě kniha dostala tím jak jsem se do ní zažral a
přečetl jí za opravdu velmi krátkou dobu. Čtivá je tedy rozhodně, jiná
je ale otázka jak na knihu jako na celek pohlížet. Události jsou hráčům
Warcraftu 2 Tides of Darkness více než známé, tak nás čeká převyprávění
toho jak vlastně proběhla první válka s invazí orků do světa Azorothu,
jak vznikla Aliance, a seznámení se všemi důležitými postavami tohoto
světa. Bohužel, kdo zná něco málo z historie toho světa, tak se nedočká
žádného velkého překvapení a ví jak to vlastně celé dopadne.
Další věc co mě trochu zaráží je fakt že vše je zde tak trochu
zjednodušeno, aby to příliš nebrzdilo děj příběhu, utvoření Aliance je
až na jednu vyjímku jednohlasné, skoro všichni jsou čestní, drží své
slovo a jsou jednotní. Prostě žádné velké politikaření zde není, což je
až pohádkové. Stejně tak je začlenění dalších ras do Aliance jako jsou
elfové a trpaslíci. Ještě k té Alianci, autor knihy na ní klade velký
důraz, a přesto že stojí proti obrovské hrozbě a přesile nedá jí nijak
zvlášť zakusit pořážky a ústupy, bitvy jsou sice dobře napsané ale
překvapení se zde prostě nenosí a vítěž je předem určen.
Horda která vlastně má více sloužit jako jednotný celek, má své
trhliny které ji ničí zevnitř a přesto že náčelník Ogrim Doomhammer je
postavou inteligentní, chápající taktiku, udělá prostě nesmyslnou chybu.
Příjemné je aspoň vidět úhel pohledu z obou stran, přesto si myslím že
kniha Zrod Hordy nabídla mnohem více co se týče nového obsahu, i zvratů.
Přesto všechno jsem knihu přečetl za dva večery, hltal jsem děj
plnými doušky a u knihy trávil příjemný čas, takže pokud se přes ně
čtenář dokáže přenést tak vzhůru do toho. A ten kdo nezná herní
předlohu nebo aspoň příběh tak ten si knihu užije o to více
Jako Warcraft fanoušek jsem to přelouskala. Ale věřím, že kdo tento svět nezná, hru taky nehrál, tak s tím bude mít potíž. Hlavně aby to udrželo jeho pozornost. Zatím nejslabší díl, co jsem četla.
Jedná se o další pokračování předešlého příběhu (Poslední strážce), na který přímo navazuje. Temný portál byl otevřen, Stormwind ovládli Orkové a ženou se dál za svým cílem - dobytí Azerothu. Zbytky Stormwindkého vojska a obyvatel prchají do Lordaeronu, kde se jim dostává azylu díky králi Terenasovi. Nicméně je nutné se Hordě postavit a proto je svoláno zasedání všech panovníků svobodných území a jsou vysláni poslové i k dalším obyvatelům Azerothu - elfům a trpaslíkům.
Mezitím černokněžník Gul'dan spřádá plány, jak dosáhnout absolutní moci. Zatímco velitel Hordy Ogrim Doomhammer se snaží dobýt další a další území pro Hordu, aby se Orkové mohli přesunout z umírajícího Draenoru.
Začíná druhá válka mezi orky a lidmi ...
Mimochodem, v knize se poprvé setkáváme s některými dobrými známými - Uther Lightbringer, Sylvanas Windrunner, Jaina Proudmoore, nebo také mladý princ, syn krále Terenase - Arthas.
Chválím "přeskakování" příběhu mezi Hordou a Aliancí. Čtenář si tak nečte pouze jednostranný příběh obránců Azerothu, nebo naopak zase jen příběh orkských válečníků na cestě za dobytím území, kam by se společně mohli přesunout z Dreanoru.
Nečekejte od toho žádnou sofistikovanou knížku plnou krve a intrik. Jako oddechová literatura a pro fanouška Warcraftích her na doplněné lore je to však "must read".