X
David Demchuk
Z torontské gay komunity mizí muži. Jsou to lidé na okraji společnosti, zranitelní. Jeden po druhém po sobě zanechávají malé skupinky zmatených a vyděšených přátel. Na pozadí homofobie v průběhu desetiletí, od HIV/AIDS krize a nepokojů až po gentrifikaci a policejní brutalitu čelí přeživší nečinnosti zákona a nezájmu společnosti. Ale jak pohřešovaných přibývá, pozůstalí si začínají uvědomovat, že ten, kdo nebo co tyto muže unáší, to dělá déle, než si lidé dovedou představit. Do příběhů zmizelých je vetkán osobní příběh Davida Demchuka, život prožitý ve strachu a v zajetí hrůzy. Když se snaží pochopit vztah mezi queer a hororem, střetávají se fakta s fikcí a realita se začíná rozplétat.... celý text
Přidat komentář
X - David Demchuk
Tahle kniha měla potenciál, který se nenaplnil.
Za několik let zmizí mnoho mužů z LGBTQ komunity. Nikdo doposud netušil proč.
X je takovým mišmašem. Máme tu dvě dějové linky, které se prolínají. Autor tu vkládá, kromě beletrie, i střípky ze svého života či literární vědění. Setkala jsem se tu poprvé s výrazem “queer horor, který tu byl vysvětlen a X tedy obohatilo mé vědomosti.
Teď k samotnému ději. Hrozně mě ubíjely dlouhé kapitoly. Reálně jedna kapitola měla třeba 40 stran. Věřím, že kdyby byly kratší, tak by měla kniha rychlejší spád. Jinak nám tu chlapci mizí jak na běžícím pásu. Je tu nadpřirozené zlo, které má svůj zajetý vzorec a moc věcí ho nerozhodí. No a to je tak vše. Zlo je pak vymýceno během pár okamžiků, což je škoda, protože se tento proces dal zpracovat více do hloubky.
Postavy tu pořádně nepoznáme, protože prakticky hned zmizí. Nemáte ani šanci si k nim vytvořit nějaký vztah.
Takže kniha nejvíce zaujme po jazykové a stylistické stránce.
Věřím, že po se jedná o zajímavé dílo, ale mne osobně kniha nesedla. Zařadila bych ji mezi zlatý střed. Nenadchne, ani neurazí.
Dokonalá kniha s prolínáním různých rovin, jak časových tak věcných fikce vs. realita. Kniha byla velmi zajímavá právě tím, že autor prokládal vyprávění děje svymi reálnými zážitky. Pokud se jedná o dějovou linii, tak tam mne z některých momentů vyloženě mrazilo. Ač se nejedná žánrově asi vyloženě o horor, já se opravdu po dlouhé době ne/příjemné bála.
Kniha má jen jednu chybu - název "X". Aspoň mělo zůstat půvovodní "Red X". Co začíná trochu s odstupem a nezaujatě se postupně mění na nadpřirozený horor.
Začínáme rokem 1984. V Torontu mizí muži. Gayové. Snadný cíl a okraj společnosti, jejichž mizení nikoho nezajímá. Policie je k těmto událostem slepá a hluchá, společnost jakbysmet a tak jediní, kteří po mužích pátrají, jsou jejich přátelé. Kam tito muži mizí? Zabíjí je někdo? O tomhle a mnohem víc autor David Demchuk píše ve své knize, do které vtiskl i část sebe samého.
Během prvních stran se na vás přenese tíseň. Budete mít z textu pocit, že ze světa pomyslně vymizela všechna radost. Všechny šťastné konce. Autor vám v úvodu představí město Toronto, jeho počátky, historii, boje a nemoci, epidemie, které ho v průběhu let postihli. A vzápětí vás seznámí s queer komunitou. Veselé čtení to není, jak už nejspíš předem tušíte. Nepochopení, odsuzování, nezájem.
Kniha je rozdělena na dvě části, které se v průběhu čtení střídají. První tvoří samotný příběh a druhou bych nazvala "autorovým deníkem". V části příběhu vypráví každá kapitola o jednom muži, jeho životě předtím, než zmizel. A v další kapitole se seznamujeme s jeho přáteli, kteří ho hledají a poznáváme další může, kteří následně mizí. Je to složitější na popis. Zkrátka a dobře, osudy všech postav jsou napříč knihou propojené a žasla jsem nad tím, jak moc propracované to po této stránce je. Každý souvisí s každým. I části z autorovi minulosti vám časem začnou zapadat do zbytku a mě osobně místy bavily i víc, než samotný příběh a vždy jsem se na ně těšila. Autor si tu krásně hraje s fakty a fikcí a byť na začátku přesně víte, co je fikce a co ne, na konci už si přestane být jistí...
Kniha je velice čtivá, byť na někoho může její hutná atmosféra působit až depresivně. K tématům, kterým se X věnuje to ale tak nějak patří. Konec mi přišel lehce překombinovaný, zamotaný a vlastně moc nevím, co si z něj vzít. K hororům otevřenější konce pasují, ale u tohoto příběhu bych ho možná potřebovala trochu jasnější. Každopádně X si rozhodně zaslouží vaši pozornost.
Z osobních přípodotků autora stříká vlastní zkušenost a teče bezmoc. I proto jsem se nemoh delší dobu zbavit dojmu, že nečtu fikci, nýbrž beletrizovanej blog. V dobrým. Tam, kde mě neděsily temný siluety v torontskejch podchodech, na mě sahala úzkost z Demchukova života. Vzpomínky na děsnou dobu s hororem autorovi vlastním. X má svéráznej rukopis, hodnotovou nadstavbu i genius loci. Přesto bych uvítal silnější obavy o hlavní postavy i příběh, kterej někdo v druhý polovině vydatnějš chytne pod krkem.
Nejlepší horor je ten, který odráží realitu. X je jedním z nich. Bere si reálné problémy LGBTQ+ komunity, které je historicky provází, a zapojují do nich nadpřirozený prvek. Ze situací mrazí hlavně proto, že lidi v nich můžete velmi snadno znát.
X
Nádherně temná, atmosférická, mysteriózní, napínavá, do hloubky jdoucí a svým způsobem dojímavá záležitost. Když jsem knihu otevíral, byl jsem hodně zvědavý, nakonec mílovými kroky překonala očekávání. To propojení příběhu a autora je vynikající.