Xenofobní průvodce – Řekové

28.07.2022

Knížečka, z které nám citoval náš řecký vyučující. Vtipná a poučná. Protkaná anekdotami, řeckými rčeními a citáty z lecčeho, od Ísokrata po moderní písně. Psaná s nadhledem, ale zároveň s nezbytnou dávkou národní hrdosti.

A značně výstižná, třeba když autorka zmiňuje, jak čistota řeckých domácností kontrastuje s neuvěřitelným svinčíkem na veřejných prostranstvích. Nebo když podotýká, že setrvalá obsazenost kaváren, taveren a podobných podniků vyvolává otázku, jestli v téhle zemi vůbec někdo pracuje, případně kdy. (Načež dodává, že podle jisté fámy je výdělečně činných jen 5 % řecké populace. :D)
Některé informace mě i po ročním soužití s Homérovým národem hodně překvapily, kupříkladu absolutní tolerance pravoslavné společnosti k trvale nesezdaným párům, ba dokonce k potratům.
Ve dvou případech mám odlišné zkušenosti, než jaké bych podle průvodce mít měla. :) Řekové jsou určitě nebezpeční řidiči, ale bezohlední mi (na rozdíl od chodců!) vůbec nepřišli. Autorka také píše o helénské nezdvořilosti a střídmém užívání poděkování a proseb. Kdybych knížku četla před svým řeckým pobytem, asi by mě to trochu vylekalo, a přitom Řekové, jak jsem je zažila, takoví neotesanci nebyli (a děkovali o sto šest). Naopak je to tak zlatý národ, že se podepisuji pod onen výrok filologa Rexe Warnera: „Pokud nedokážete milovat Řeky, pak už nedokážete milovat nic.“

/k řecké dopravě/
»Letadlo přiletí do New Yorku a pilot se před přistáním ptá letové kontroly na čas. „Pokud jste Pan Am,“ odpoví dispečer, „je právě 14.00. Pokud jste Air France, jsou dvě odpoledne. Pokud jste Olympic Airways, je úterý.“«