Yvette

Novela z prostředí pařížské vyšší společnosti, spadající do střední části intenzivního a relativně krátkého Maupassantova tvůrčího období (1880 – 1890, novela vyšla v roce 1884).

Dva přátelé z vyšších pařížských kruhů, lehkomyslní a zábavu vyhledávající dandyové, se ve společnosti seznamují s šarmantní ženou – prostitutkou pro pány z vyšších kruhů Oktávií, a její dcerou, mladičkou a krásnou Yvettou. Yvetta učaruje jednomu z pánů natolik, že se do ní bezhlavě zamiluje. Yvetta je okouzlující mladá dívka, ještě nikoliv zcela vyzrálá, zdá se, že ještě nezkažená obvyklími mravy a pokrytectvím lidí z vyšší společnosti. Díky svému atraktivnímu vzhledu je doslova obletována dobře postavenými pány, kteří se ji snaží získat za svoji milenku. Nyní se stane cílem milostných snah bohatého, volnomyšlenkářského a zhýralého pana Servigniho. Ve zdánlivě nekončícím proudu večírků, bálů a opulentních hostin a radovánek se snaží stále více s dívkou sblížit. Ta nejprve vzdoruje a zdráhá se, poté se však do Servigniho zamiluje. Ten však vůči ní nehraje zcela čistou hru, jelikož ví, že vhledem ke společenskému postavení Yvetty a její matky, je pro něj vyloučeno nabídnout jí manželství. Po roztržce s matkou a uvědomění si tíživé pravdy – že je dcerou kurtizány, byť pro pány z vyšších kruhů a ve snaze se vyhnout matčině životní dráze, dojde k Yvettině deziluzi, vedoucí k pokusu o sebevraždu…

Jedná se veskrze a pro autora zcela příznačně o realistické dílo, reflektující jeden z jeho častých motivů – žena jako oběť uspokojení společenských konvencí a (marná) snaha hlavní hrdinky se z této „danosti“ vymanit. Děj sleduje Yvettino zrání a citové i tělesné dospívání, konfrontaci jejich romantických představ s realitou okolní společnosti. Poetické a velmi lidské.

27.03.2024

(SPOILER) Nejdříve musím ocenit mistrovskou práci ilustrace díla, tak překrásnou ilustraci jsem tedy neviděl.
No, teď k příběhu, čekal jsem od naturalistického díla přeci jen něco víc, prostoduchost, naivita a následný pokus o sebevraždu mi přišel jako až příliš jemný naturalismus, kor od autora, který se popisu zhýralosti společnosti vážně nebojí. Proto hodnotím dílo 3*.

14.05.2022

Kniha se čte docela dobře, má poměrně spád. Ztráta iluzí, naivity a ideálu stejně jako určitá bezvýchodnost situace je očekávaná a podaná dost surově, i když vlastně i s jistou nadějí.

03.03.2021

Naivní dívka udělá laciné gesto, kterým chce spasit matku. Za mě velmi slabý a přitom rozvleklý příběh.

19.02.2018

V popisech knihy je to tedy perla na perle... Ale je pravda, že vyjádřit esenci této knihy je na to, jak je kratičká poměrně obtížné. (Normálně nesnáším, když někdo vypisuje děj do komentáře, ale kvůli nedostatečnému popisu si dovolím nastínění.) Hlavní hrdinkou je mladá dívka, která je neskutečně naivní, její matka je ale protřelá kurtizána, takže Yvette značně mate své okolí, protože od ní přece jen některé rysy chování pochytila, i když jim vlastně ani sama nerozumí. Má řadu "nápadníků", kterým samozřejmě vůbec nejde o sňatek, což si ale ona neuvědomuje. Vidíme ji očima "Muškáta", jednoho z jejích nápadníků, který ji dle svých slov miluje (i když jejich vztah je poněkud podivný). Jeho pohled je zajímavý především v tom, že je vidět jeho nejistota a ambivalence jeho představ o ní, zkrátka naprosto neví, co si má myslet, takže veškerá interakce většinou vyústí v naprosté nedorozumění...
Ta knížka je svým způsobem vážně krásná, možná proto, že je tak smutná... Řada lidí v ní ten smutek možná ani nevidí, ale ten konec... Ušetřím vás komentáře, bez spoileru bych to asi nezvládla....

08.01.2016

Romány dokážou člověku zkazit pohled na svět, ale až do 18 let nepoznat v jaké společnosti se pohybuje? Musela být trochu prostoduchá.