Z Buzuluku do Prahy
Ludvík Svoboda
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/100194/bmid_z-buzuluku-do-prahy-100194.jpg
4
55
55
Autor vzpomíná na bojovou cestu čs. východních jednotek od Buzuluku do Prahy. Kniha je sepsána v prokomunistickém duchu, proto je třeba komentáře politického charakteru přijímat se značnou rezervou.
Přidat komentář
Nikdy nezabudnite, ako ľahko sme slobodu stratili a ako ťažko a za cenu veľkého úsilia a veľkých obetí nášho, a najmä sovietskeho ľudu sme ju dobýjali späť. L. Svoboda! A k tej osobe ženského pohlavia, ktorá zadávala túto knihu na databázu kníh a silne nás upozorňuje aby nám neskrútilo mozog po prečítaní tejto knihy, citujem: Kniha je sepsána v prokomunistickém duchu, proto je třeba komentáře politického charakteru přijímat se značnou rezervou. Milá slečna, keby nebolo ľudí ako Ludvík Svoboda, tak by ste tu neboli, ani vy, ani zbytok neoliberálnych neotrockistov. Ale, Sic! to by priemerne inteligentnému človeku došlo, nie? Čakám kedy výkvet tejto deviantnej spoločnosti dá túto knihu na index, za potlesku ošípaných a oviec, vo svetle gayprideov a krepových sukien na chlpatých zadkoch. Ale náklad tejto a jej podobných kníh je vysoký takže máte sťaženú prácu a je veľká pravdepodobnosť, že aj ďalšie generácie budú môcť obdivovať, statočnosť, múdrosť, rozhodnosť a nebojácnosť našich predkov v boji za nami v prítomnosti žitú SLOBODU! Ďakujem pánovi Svobodovi za to že bol. A ešte odkazujem, že ja, ako autor tohto príspevku som členom SZPB.
Vzpomínky na válečné období 2. světové války Ludvíka Svobody jen potvrzují, že patří k velkým postavám našich dějin. Byl to velmi skromný, charakterní člověk s mimořádnou ctí a oddanosti k vlasti. Neměli bychom zapomínat na nikoho, kdo se účastnil bojů za osvobození na východní či západní frontě … . Jen škoda, že po něm nezbyly žádné paměti. Možná proto, že věděl příliš mnoho.
Četla jsem už na ZŠ, za socialismu. Je napsaná čtivě, teď po letech to opět vidím. Přemýšlím nad oběťmi a ideály českých vojáků. Nad tím, co se s těmi přeživšími stalo, kdo skončil nahoře a kdo dole...
Vzkaz paní 8130 o 6 komentářů níže - Jen bych doplnil ty mladé muže o "mladí muži a mladé ženy byli něčeho podobného schopni"
Tuto knihu by si měli přečíst všichni ti, kteří bezmyšlenkovitě nebo dokonce nadšeně přijímají současné propagandistické plivání na naší historii, na naše hrdiny a zaměňování obětí za viníky a naopak. Také ti, kteří o válce mluví jako o nějakém dobrodružství, kterému by třeba i šli naproti. Zkušenost je sice nepřenositelná, ale těm bystřejším by třeba i takto autenticky zprostředkovaná pomohla otevřít oči.
Krásná kniha, která shrnuje vzpomínky jednoho z našich nejvýznamnějších generálů 20. století - Ludvíka Svobody. Je v ní velice krásně popsána ta strastiplná cesta ze Sovětského svazu do naší vlasti s cílem osvobodit ji od nacistů.
Pana generála L.Svobodu pamatuji,když byl zvolen prezidentem a pak když už jako generál ve výslužbě přijel k našemu útvaru a setkání s vojáky končil slovy,lehko svobodu ztratíme,ale těžko ji získáváme zpět.Ve své knize popisuje celou cestu z Buzuluku do Prahy,boje těžké,kdy jednotka ztrácela mnoho vojáků,když bojovali proti fašistům.Dnešní generace to nezná a vůbec by to nevydrželi,veškeré útrapy bojů a strádání.Mám tyto knihy dvě,obě vydané v jiném roce.Tato kniha je zlatý fond knih.
kniha se nechá číst a samozřejmě největší hrdinové byli komunisti. Popis bojů a celá válečná mašinérie je prožitá i když některé věci překroucené pro tu dobu. Přesto musím uznat že projít takovou zkouškou muselo být horší než prezidentovat.
Celý život jsem se téhle knize vyhýbala, jako čert kříži. Až o víkendu jsem na ni u rodičů znovu zavadila, tak nějak nejsem člověk, který by se uměl zbavovat knih jiným způsobem, než je darovat, nebo přemístit k sobě domů. Tak jsem do ni zlehka nahlédla s tím, že ji dáme do naší městské knihovny, oni už vědí, co se starými nečtenými knihami. Ale nějak jsem nahlédla hloub a ač jsem člověk, který vojenská témata nevyhledává, docela mě čtení chytlo. Pozastavovala jsem se hodně u Švermy. Ač jsem chodila do základky , která nesla jeho jméno, nějak moc jsem ho nevnímala. Ale knížka se dala číst, musíte si z toho dost odmyslet , ty soudružské debaty jsou někdy nejen k pláči, ale i k zoufalství, když si uvědomíte, čeho pak ti stateční a bodří soudruzi byli schopni....
Stojí za to si ji přečíst.Nevěřím, že by mladí muži byli něčeho podobného v současné době schopni.
Skvělý, vynikající dokument člověka, který vše prožil. Jsou to fakta, takže je těžko někdo rozumný může nazvat propagandou. Dnes tzv. mladí lidé ani neví, kdo to vůbec Ludvík Svoboda byl. Ale kritizovat ho dovedou, na to jsou machři.
Tuto knihu by si měl přečíst opravdu každý, a také se nad ní zamyslet.
Prezidenta Svobody si nesmírně vážím.
Knihu by měli číst jenom Ti, kteří již o problematice bojů čs. vojáků na východní frontě něco vědí - kniha je plná komunistické propagandy, lží a upravených polopravd.
Mám po svém otci knihu Z Buzuluku do Prahy, která je vydaná v roce 1949 !! Je to úplně jiná kniha než ta která byla vydaná v roce 1960 a je uváděná jako 1 vydání. Zřejmě ta, kterou mám doma nevyhovovala ideově a tak byla v roce 1960 nahrazena novým vydáním, které se uvádělo jako originální vydání. Je zajímavé, že jsem nikde na internetu nenašel ani zmínku o tom vydání z roku 1949 !!! To se jim snad podařilo tuto edici z roku 1949 zničit?
Vždycky jsem toužil si tuto knihu přečíst - už ve škole jsme ji měli jako povinnou četbu, ale až teď jsem se k tomu dostal. Věděl jsem, že je zde komunistická propaganda na prvním místě, ale až tak moc - to mě doslova vyrazilo dech. Když k tomu přidám nepřesnosti nebo záměrné překrucování historických faktů, tak je tato kniha doslova propadák. Je vidět, že Svoboda byl spíše voják než spisovatel (je to psáno jako pohádka), některé pasáže jsou psány naprosto jiným slohem, až jsem nabýval dojmu, že některé kapitoly ani nepsal sám Svoboda.
Jen pár zajímavostí:
- Svoboda se podivuje, že Němci byli opilí a píše "Němci s opilým řevem útočili - nervy sovětských pluků zůstaly neotřeseny, kdežto vlny grenadýrů klesaly v tratolištích krve". V knize M. Glantz - Charkov 1942 se také píše "rusové útočí ve světle tisíců světlic zavěšeni do sebe, jsou pod vlivem vodky - odkud mají tihle ubožáci brát odvahu a vrhat se do náruči smrti? Ve válce zkrátka pili všichni.
- Svoboda píše "brigáda je před bojem v dokonalé bojové pohotovosti, pevně stmelená, morálně a politicky připravená, což je výsledkem politické práce desítek komunistů". Bez nich to prostě nešlo.
- Svoboda píše "v Ševčenko-Korsuňské operaci zemřelo 55 000 němců a 18 200 jich bylo zajato". P. Carell ve své knize Spálená země udává, že v celém kotli bylo 56 000 němců, a z toho uniklo 35 000.
No a tak by se dalo pokračovat - Svoboda znal z celé výzbroje němců jen samohybná děla Ferdinand, šestihlavňové minomety a Tigry - nic jiného asi němci neměli.
Můj nevlastní děda bojoval v 2. československé paradesantní brigádě v SSSR. Takže jsem se rozhodl přečíst si něco o tom, jak ty české boje na východní frontě vlastně probíhaly. Ludvík Svoboda byl takový zakladatel a velitel československých jednotek a napsal o tom celkem podrobnou knihu. Zároveň to byl ale fanatik, takže Němce považoval, za národ, který by bylo nejlépe vyhubit. A taky to byl komunista, takže všechno, co se dělo na západě, tak bylo samozřejmě namířeno proti našim vojákům. Ingr s Píkou se snažili naši armádu rozpustit, západním jednotkám se Němci dobrovolně vzdávali, zatímco na východní frontě jsme museli bojovat o každý kilometr, jediný kdo nám vždy za všech okolností pomohl byl Sovětský svaz atd... Já postoj Ludvíka Svobody celkem chápu. Taky nesouhlasím s Mnichovem, i když je mi jasné, že bychom Němce neporazili, na rozdíl od toho co si myslel Svoboda. Chápu ale, že po Mnichovu dost klesla důvěra v západní mocnosti a Beneše. Asi bych v té době taky dost nedůvěřoval západu, a byl bych taky komunista. Zároveň chápu i fanatismus Svobody proti Němcům, vzhledem k tomu, co všechno od nich musel Svoboda vytrpět. Myslím si, že pokud by ale Svoboda nebyl takový blázen, tak by nikdy žádná československá armáda vůbec nebyla. Za to můžeme být Svobodovi vděční. I když Dukla asi nebyl úplně nejlepší nápad. Co ale nechápu je, že Svobodovi tento názor vydržel po celý život, protože minimálně od roku 1960, už muselo i celkem velkým idiotům docházet, že s tím naším krásným Sovětským svazem, asi není úplně všechno v pořádku.
Kniha je ale překvapivě čtivá, dovíte se různé historky z války, nebo použité chytré strategie. Obsahuje ale bohužel ze 2/3 naivní ideologii a překrucování dějin. Takže pokud si chcete přečíst něco o bojích českých jednotek na východě, tak bych doporučil podívat se jinam.
Klasika, která vyšla poprvé v roce 1960. Rád jsem si tuto knihu párkrát přečetl.
Štítky knihy
politické události komunismus mezinárodní vztahy protikomunistický odboj čeští/českoslovenští prezidenti komunistický režim antikomunismus
Autorovy další knížky
| 1970 |  Z Buzuluku do Prahy |
| 2009 |  Cestami života |
| 1996 | Cestami života I. |
| 1992 | Cestami života II. |
| 2008 | Deník z doby válečné |
No...četl jsem rozšířené vydání z roku 1974 a následně jsem ho porovnával z ,,prvním" vydáním z roku 1960. No...Na jednu stranu je to velmi zajímavé čtení (co ti mladí vojáci a zdravotnice musely vytrpět a prožít, to si nikdo z nás neumí představit) ale na druhou stranu...to byla strašná sračka. Po každém otevření knihy mi po hubě vyšvácal srp a kladivo, abych nezapomněl co čtu. Nevěřím, že tu knihu pan president Svoboda ještě kdy viděl a četl. Ještě štěstí, že v dnešní době už máme možnosti jak si tyto historické události dohledat jinak. Události v knize jsou překroucené, upravené, všichni hrdinové byli komunisti a umírali v záři SSSR, které nám pomáhalo osvobozovat vlast a následně se postaralo o rozvoj nové lidově-demokratické země. No v ,, prvním" vydání těch sraček bylo daleko míň než v rozšířeném vydání. Rád bych si přečetl první verzi z roku 1949. Nemá někdo?