Z cest E. St. Vráze
Enrique Stanko Vráz
Cestopisná díla E. St. Vráze, jednoho z prvních světových cestovatelů českých, jenž před lety informoval český svět, malou, ochuzenou a veškeré svobody zbavenou zemi, o jiných šťastnějších, bohatších zemích prvý a dodnes namnoze jediný přinášel zprávy o krajích, bělochu, takřka nepřístupných, neznámých a neprozkoumaných, o krajích, které Vráz navštívil nezřídka jako prvý z Čechů vůbec. A bezprostřednost, tato ryzí zkušenost, vykoupená tisícerými útrapami a nemocemi, je největším, a zvláště sugestivním kouzlem knih Vrázových. Odkázán sám na sebe, na své skromné prostředky existenční, vydán nepřemožitelnou touhou dojmu a vášnivým zájmem sběratelským a přírodovědeckým, prožíval své cestopisné zkušenosti nikoliv z bezpečné vzdálenosti turistického cestovatele, nýbrž z nejbližší a často velmi osudové blízkosti. Vráz žil mezi lidmi, k nimž přišel často jako prvý běloch, žil jejich primitivním životem a jejich svízeli, ať již to bylo mezi polodivokými honci dobytka ve Venezuele, nebo mezi divokými kmeny indiánskými kdesi na Orinoku, u fantastických mohamedánů v Maroku a v západní Africe, nebo konečně mezi Dajaky na Borneu a mezi Papuánci na Nové Guinei V Praze dne 1. září 1925. Dr. Jan Frič – profesor státní průmyslové školy v Praze... celý text
Přidat komentář
Tato kniha je vlastně souborem popisů několika cest, z nichž nejzajímavější pro mě byly črty z první cesty do Mexika. Dále Enrique Stanko Vráz popisuje cesty po Jižní Americe, západní Africe (zde se velmi nelichotivě vyjadřuje o obyvatelích Maroka), Japonsku (Žaponsku), Číně, Singapuru, Borneu, Nové Guinei a Siamu. V knize je docela dost fotografií pořízených tehdy ještě na desky. Celkově velmi zajímavý cestopis, který přidám do doporučení, i když sehnat ho asi nebude nijak snadné.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1901 | V Siamu, zemi bílého slona |
1900 | Napříč rovníkovou Amerikou |
1925 | Z cest E. St. Vráze |
1904 | Čína |
1948 | S lovci lebek na Borneu |
Četla jsem pouze pasáže, které mě zaujaly, Venezuelu jsem nedočetla a cestu po Orinoku jsem přeskočila celou. Jo počkat, přeskočila jsem i černou Afriku. Mám prostě raději civilizovanou společnost. V té době na těch místech nic takového prostě nebylo. Jinak velmi čtivé.