Z deníku kocoura Modroočka
Josef Kolář
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26230/z-deniku-kocoura-modroocka-26230.jpg
5
1175
1175
Hřejivé vyprávění malého kocourka o všem, co zažil se „svým člověkem“ od prvních krůčků po světě až po chvíli, kdy se sám stal pyšným otcem čtyř koťátek. Modroočkův deník nám prozradí, kdo je Zelenoočka, Bělovous Zrzunda, Kiki a co se od nich kocourek naučil. Modroočkovy příhody pobaví a rozveselí, a navíc leccos zajímavého vypoví o vlastnostech a zvycích různých zvířátek. Mnohé z nich děti již znají z rozhlasu i televize.... celý text
Přidat komentář
Skvělá kniha pro (nejen) předškolní děti s krásnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové. Velmi jsem ocenila množství textu, poslední dobou jsme četli knihy novější, které jsme měli kvůli malému obsahu do týdne přečtené. S kocourem Modroočkem jsme se setkávali po vícero večerů a syn byl vždy zvědavý, co se zase bude dít. Občas jsem musela nějaké to slovíčko pozměnit do současného jazyka, ale to vůbec nevadilo, i tak se domnívám, že Modroočko bude ještě další roky těšit plno dětí a rodičů.
Tuto knížku jako skoro všechny pohádky předčítám vnoučatům.Je dobře napsaná.Doporučuji
S obrovským pochopením, neuvěřitelně vtipně a podmanivě napsaný kočičí příběh. Netuším kolik knih o kočkách je psáno v "ich formě", přesto si troufám tvrdit, že tahle jistě patří k těm nejlepším ;o) Celkový dojem 90%
Nádherná knížka mého dětství s ilustracemi paní Zmatlíkové. Stejně tak se líbila i mému synovi a teď už čeká na vnoučata. Pro děti nádherně popsaný kočičí život, který je určitě pobaví i poučí. Knížka si rozhodně 5 hvězd zaslouží.
Četla jsem jako malá holka a tuhle knížku jsem milovala. Láska k ní mi zůstala..... četla jsem ji svým dětem a teď ji čtu znova svým vnoučatům. Navíc krásné ilustrace od Heleny Zmatlikové. Tahle knížka si pět hvězdiček rozhodně zaslouží!
(SPOILER)
Čteno vydání z edice ALBERT – a s tím mám teda velký problém. Oproti původnímu je totiž výrazně zkrácené (70 vs. 106 / 112 stran v předchozích vydáních), v tiráži je sice bleším písmem uvedeno „výbor z knihy Z deníku kocoura Modroočka“, ale kdo si toho tenkrát všiml, že. Žádné jiné upozornění, že jde o zkrácenou verzi v knize či na obálce nenajdete. Krácení je dost neumělé, příběh je tudíž místy podivně zkratkovitý a nedává smysl, např.:
Setkání s Bělovousem Zrzundou, str. 18: „Dnes jsem mohl poprvé ven. Jsem už zdravý...“ – NIKDE před tím nebyla o nemoci ani zmínka.
Žluťák, str. 46: „Moc jsem litoval, že mi krtek neřekl, kam se žížaly chodí pást.“ – JAKÝ krtek? Žádného krtka nepotkal.
Den bílých pampelišek, str. 38: „hopsá můj známý králíček Bílé pírko“ – KDO je sakra ten králík, nikde před tím, ani potom se už neobjevil.
Kiki je odvážná, str. 59: „že plavat umím, to jsem věděl od té noci, co jsem do rybníka spadl“ – KDY spadl do rybníka?
A pak mrk a kde nic tu nic... máme tu koťata a happy end.
Ne, verze z Alberta prostě nedává smysl. Je zmatená a odfláknutá. Všichni, co ji doma mají, by ji měli vyměnit za "plnohodnotnou" verzi, která je snad lepší. Je ostuda, že Albatros vůbec dovolil takovýhle paskvil vydat, protože jeho čtení mě od knihy dokonale odradilo. Při první příležitosti letí do knihobudky.
Milovaná kniha, kterou jsem s sebou v dětství jednu chvíli tahala pořád a nedala ji z ruky. Jasně, že mě nejvíc bavil rváč Natrhouško, kterému ale konkurovala Kiki, hlavně pro svoje velká modrá kukadla, tak krásně vyvedená paní Zmatlíkovou. Četla jsem ji dětem, a když vyšla na CD s písničkami Marka Ebena, hrála u nás od rána do večera: "To se mi to príma ťape, hej myši, dejte si bacha..." Nádhera.
Četli jsme se synem před spaním, moc se mu líbila. Jediné co bych podotkla, tak že je spíš pro "větší" děti, cca 4+, když jsme ji zkoušeli číst dřív, tak ho moc nezaujala.
Knížku si pamatuji z dětství, kdy mi ji ráda předčítala maminka. Obě jsme ji měly rády. Nyní jsem se do ní pustily se synem a i jemu se příběh moc líbil. Kocourka si moc oblíbil a bavila ho i Zelenoočka. Asi nejzajímavější pro něj byla kapitolka o tom, k čemu mají kočky fousky. O ní jsme museli diskutovat. :-)
Moc milá a krásná knížka, kterou jsem předčítala svým dětem a teď ji čtu i vnoučatům. Ilustrace Heleny Zmatlíkové je okamžitě zaujaly. Tak snad i druhá generace bude mít na kocoura Modroočka tak krásné vzpomínky, jako já. Doporučuji.
Knihu jsem četla, už v 1 třídě a bavila mě. Ne, že by to byla kniha, na kterou, budu vzpomínat celý život, nebo tak, ale hezky napsané a krásné ilustrace.
Knížku jsem četla, jako většina na základní škole a pak se mi dostala do ruky, když jí četla dcera ve druhé knížce. Zatímco já nadšená, dcera už tolik ne. :-D
Předem se omlouvám, za narušení zdejší poklidné atmosféry... a beru tento příběh možná až příliš vážně, nicméně věřím, že i o dětských knihách je důležité diskutovat...
Tohle je další z mých oblíbených dětských knížek, kterou jsem vlastně ale nikdy nečetla. Byla jsem ale naprosto posedlá její namluvenou verzí a do teď umím řadu písniček zpaměti (pokud je neznáte, tak rozhodně doporučuju, neznám dítě, kterému by se nelíbily). Znovuobjevovat tenhle příběh bylo neskutečně příjemné, jednak ze sentimentálních důvodů a druhak se teď v mém životě objevilo poměrně hodně koček (a některé kočičí charaktery jsou tu vystihnuté zkrátka skvěle). Kniha má navíc úžasný humor. První kapitoly jsou za mě jednoznačně nejlepší - malý Modroočko je neskutečně roztomilý, Bělovouse Zrzundu, Zelenoočku i celou jejich partu zkrátka hrozně žeru. Proto mě vlastně trochu mrzel přesun na venkov, který nás o všechny tyhle protagonisty obral a zavedl daleko větší epizodičnost. Což je na jednu stranu pro děti asi přístupnější, na druhou stranu je množství postav možná kontraproduktivní. Tohle je nicméně jen malá výtka a drobnost, ta velká výtka teprve přijde...
Moje hlavní rozčarování se týká konce - takže dále se SPOILERy... Nejdřív bych ráda předeslala, že i Kiki mám ráda a proti tomu, že skončila s Modroočkem nic nemám - ačkoli mi trochu vadí fakt, že si vychoval svoji partnerku (jsem na tenhle typ zápletky trochu citlivá, shlédnutí Hrbáče Lagardéra mě doživotně poznamenalo...). Nicméně, i když je rozvinutí Kikiina charakteru trochu odfláknuté (proti třeba Zelenoočce), to co je naznačené mi stačilo k tomu, aby si mě získala. Co je ale příšerné a neskutečně mi vadí je způsob, kterým je ukončená Zelenooččina linka - musel z ní autor na konci udělat žárlivku, která ve svém okolí jinou kočku nesnese? Jasně, Zelenoočka má být trochu koketa, je to koneckonců toulavá kočka, která má kolem sebe v podstatě harém kocourů, nicméně to v první polovině rozhodně nebyla nesympatická postava, popravdě je to dost možná moje oblíbená postava (samozřejmě pro někoho nesympatickou postavou být může... ale není zlá... je sice prostořeká a z Modroočka si utahuje, nicméně ho naučí lézt po stromech a normálně se s ním přátelí). Jenomže na konci je prostě sprostě zneužitá, je z ní udělaná záporná postava, jen aby vynikla Kikiina věrnost... což... Vůbec nebylo potřeba kvůli tomu zacházet do takových extrémů!
Omlouvám se, mám pocit, že jsem do toho daleko víc investovaná, než bych měla být, nicméně tahle literární figura mě neskutečně rozčiluje... je v příbězích velmi běžná a příběhy (obzvláště ty, co čteme jako malí) nás učí přemýšlet, zakládají rámec ve kterém přemýšlíme a proto je taková škoda, že tenhle úžasný příběh má tak nešťastně zvolený konec. (To, že se všichni kocouři vykašlou na Zelenoočku a začnou pokukovat po Kiki je taky téma samo o sobě... Proč? Proč?)
Ach jo... tak moc to chci milovat, ale jsem teď jen neskutečně vytočená... Musím se podívat, jestli ta audioverze končí stejně, protože takhle si to nepamatuju... (edit: Audioverze skutečně má jiný, o něco lépe zvolený konec.)
Štítky knihy
kočky pohádky pro děti zfilmováno Večerníček člověk a zvíře kočičí příběhy
Autorovy další knížky
| 1976 |  Z deníku kocoura Modroočka |
| 1947 |  Bzunďa a Brunďa - příběh dvou brundibárů |
| 1955 | Podivuhodná setkání |
| 1944 |  Němé Tváře |
| 1956 | Nová podivuhodná setkání |
Kniha mého dětství, krásný pohled na život očima kotěte které postupně dospívá. Ilustrace jsou velice povedené, nesmí chybět v knihovně.