Z deníku kocoura Modroočka
Josef Kolář
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356598/bmid_z-deniku-kocoura-modroocka-6Ee-356598.jpg
5
1176
1176
Hřejivé vyprávění malého kocourka o všem, co zažil se svým člověkem od prvních krůčků po světě až po chvíli, kdy se sám stal pyšným otcem čtyř koťátek. Modroočkův deník nám prozradí, kdo je Zelenoočka, Bělovous Zrzunda, Kiki a co se od nich náš kocourek naučil. Modroočkovy příhody pobaví a rozveselí, a navíc leccos zajímavého vypoví o vlastnostech a zvycích různých zvířátek. Mnohé z příhod už děti znají z rozhlasu i televize, nyní si o nich mohou pěkně číst v této půvabné knížce.... celý text
Přidat komentář
Moc pěkně a napínavě napsaná knížka pro děti. Líbilo se mi, jak udržuje děti v pozornosti, když musejí odhalovat, jaké věci z běžného života Modroočko popisuje.
Pamatuji si, že v dětství jsem měl Modroočka moc rád a teď se moc líbil dcerce. Pro děti školkového věku naprosto parádní čtení před spaním.
Knížku mám schovanou v knihovně. Doufám, že se bude líbit vnučce, až jí budu číst
Asi budu jeden z mála, ale tuhle pohádku jsem nikdy moc nemusel, už v dětství mi nesedla ,jak kniha, tak animovaná pohádka z vlny. Dal jsem tomu šanci v dospělosti ,díky čtenářské výzvě, ale ono ,ne a ne. Jediným plusem jsou krásné ilustrace Heleny Zmatlíkové. S přivřeným okem dávám dvě hvězdy.
Knížku jsem milovala v dětství, měli jsme ji u babičky. Dodnes si vybavuji krásné ilustrace Heleny Zmatlíkové, hlavně kočičí koncert na střeše. Nyní jsem četla svým dětem a byly nadšené. Největší úspěch měly kapitoly Stonal jsem a závěrečná Veliká událost. Pro mě jedna z nejlepších knížek pro děti!
Poslouchala jsem jako audioknihu, krásné příběhy načtené panem Preissem. Mnohdy mi kocourek připomínal dnešní opečovávané děti...
Jako dítě jsem tuto knížku myslím nečetla, jako dospěláka mě naprosto uchvátila a už se těším, jak ji jednou budu číst svým dětem. Ještě k tomu ty krásné obrázky Heleny Zmatlíkové.
Miloučká knížka o kocourkovi a jeho dvojnožci. Modroočko potkává ostatní kočky i jiná zvířátka, postupně poznává okolní svět a učí se důležité schopnosti pro život. Veškerá vydání této knihy jsou provázena krásnými ilustracemi paní Zmatlíkové. Nostalgie; a pokud máte kočku, nejspíše si, stejně jako já, trochu pouvažujete, jestli ona o vás smýšlí podobně jako Modroočko o svém dvojnožci.
Teda kočky, to vám byl zase jednou fantastický návrat do let plný jen radostí a her. Při čtení jsem si i živě vybavoval filmovou podobu. Prostě tohle byla taková opravdu super oddechová knížka ne jen pro děti.
Moje nejoblíbenější kniha z dětství ..Četla jsem stále do kola a milovala ilastaci ,obkreslovala jsem obrazky z knížky.
Nesmrtelný Modroočko! Matně si pamatuji, že snad byl večerníček... postavičky byly háčkované??? Knížka je krásná, famózní... vhled do kočičího života :-))
Milá knížka, hezky graficky vyvedená. Někam se ilustrace paní Zmatlíkové nehodí (třeba do Bylo nás pět), ale do téhle knížky ano.
Krásné vyprávění, které nadchlo v dětství mě a teď i mé děti (6 a 8 let). Kocourka a jeho kamarády všem doporučujeme. Tato knížka se opravdu povedla a je pro všechny generace dětí. Dnes jsou také pěkné knížky, ale dřív aspoň pro mě, byly tak nějak v těch sedmdesátých, osmdesátých letech hezčí. Ale já už budu brzy nejen mamina, ale i babička, tak jsem starší dinosauří generace, která se musí přizpůsobit dnešním pohádkovým příběhům a celé dnešní době :-)
Milovaná knížka z dětství :). Mám na ni jenom skvělé vzpomínky, když mi ji mamka četla před spaním.
jaké bylo moje dospělé překvapení, když jsem zjistil, že "nebezpečné vyhrožování" se skutečně vyskytuje v zákonech jako trestný čin - pod vlivem této knížky jsem to považoval za vtipnou absurditu.
Ctu nyni 2letemu synovi a zatim se mu moc libi a mne se teda take velmi moc libi. Kocky miluji a pribeh kocoura Modroocka je vypraven vazne moc hezky, svizne a mile.
Čtu ji dcerce, již poněkolikáté. Miluje ji stejně jako jsem ji milovala já v jejím věku. Víc takových knih pro děti!
Přiznám se, tuhle knihu jsem si přečetla celou až teprve nyní se svými dětmi (4 a 6). Líbil se mi jednoduchý sloh a vtip, s nímž kocourek popisuje svět kolem sebe. Děti se velice nasmály a mohla jsem je vždy nechat hádat, co bude asi ta hlučná příšera, co žere lidi a jinde je zase vyplivne, anebo co bude asi ten ocásek, co leze v trávě. Měly z toho opravdu legraci a neustále nad Modroočkem kroutili hlavou, jak to všechno popletl.
V knize ale nejsou jen ty pěkné a veselé věci, ale i ty nepěkné a smutné. Např. kapitola o tom, proč má kůň smutné oči a jiné okamžiky, kdy se dítě jemně seznamuje s realitou života. Nic drsného to není, spíš jakési vedení dětí k uvědomění si, že nic není vždy růžové. Což je vlastně správně. Určitě se nad některými řádky dá chvíli sedět, vysvětlovat a vyprávět.
Pozor! I moje Lucinka (4) si všimla, že se kocourek často opakuje a při jednom čtení se smíchem prohlásila: „Vždyť to už říkal!“ Tak zde máte jeden nešvar. A když už si všimne i dítě, tak to je co říct. :-D
Předností jsou určitě krásné ilustrace paní Zmatlíkové. Kniha se čte snadno a děti chtějí další a další pohádku. Přečetli jsme ji před spaním na čtyřikrát a určitě doporučuji. Je to milý příběh, který určitě malé čtenáře potěší. A se svými velikými písmeny se určitě hodí i jako knížka pro děti, které se učí číst.
Děti by daly 5* z 5*, já dávám 4*z 5*.
„Jsem kocour Modroočko. Narodil jsem se, když všechno bylo zelené a plné květů. Když bylo všechno už jenom zelené a květů bylo málo, dala mě maminka sem, co teď žiju. Se mnou tu žije dvojnožec. Je veliký a chodí jen po zadních – zkrátka dvojnožec. Po čtyřech běhá, jen když mi pomáhá najít nějakou hračku nebo když chce, abych si s ním hrál.“
Kdo by neznal příběhy kocourka Modroočka? Jeho příběhy s obrázky paní Zmatlíkové provázely mé dětství i dětství mých dětí, mám je totiž moc ráda, a tak je předávám dál /teď už čekají na vnoučátka :-)/.
Kocourkovy příběhy jsou napsané milým, poetickým jazykem, pro děti lehce srozumitelným, a samozřejmě, děti jednoduše přimějí přemýšlet o domácích zvířátkách, jak se k nim chovat, jak se o ně starat – zjistí, co všechno takové kočičky doma potřebují – hrát si s nimi, hladit je, ale taky krmit, vytvořit jim pelíšek, místečko k bydlení, bezpečný prostor pro všechny členy domácnosti …
No vidíte, někdy to nemusí být vůbec jednoduché, přivést čtyřnožce do rodiny plné dvounožců … výsledkem pak může být mj. i plno zábavných příběhů na toto téma … a knížka o jednom takovém kocourkovi je pak na světě …
„Dvojnožec je vůbec nešikovný. Nedovede chodit tiše ani skákat po výškách. A psát umí jen jednou tlapkou. A to ještě divným černým drápkem, který vůbec nedrápe, jenom šustí a skřípe po tom bílém, na co on píše.
Jednou jsem chtěl vědět, jak vlastně dvojnožec tím černým drápkem píše. Když jsem to chtěl vyzkoumat, vypadl dvojnožci drápek z tlapky a skutálel se na zem. Já hups za ním, aby neutekl. Celou tlapku jsem si začernil, a když jsem si ji pak umyl, začernil jsem si také jazyk.“
Štítky knihy
kočky pohádky pro děti zfilmováno Večerníček člověk a zvíře kočičí příběhy
Autorovy další knížky
| 1976 |  Z deníku kocoura Modroočka |
| 1947 |  Bzunďa a Brunďa - příběh dvou brundibárů |
| 1955 | Podivuhodná setkání |
| 1944 |  Němé Tváře |
| 1956 | Nová podivuhodná setkání |
Kniha mého dětství. Když jsem ji začala číst, úplně jsem slyšela tu knihu jako z audionahrávky, když jsem byla malá. Kniha přečtena kvůli čtenářské výzvě, jinak bych ji asi nečetla. Občas se mi zdá, že jsou pasáže, které by třeba děti nemuseli až tolik pochopit (např .modrá potvora - auto).