Z deníku marnosti
Dominik Pecka
„Vyprávění začíná zatčením a výslechy, pokračuje léty ve vězení a končí propuštěním po amnestii. Hrdina se často vrací do let mládí, mimo jiné i ke vzpomínkám na plachou a nenaplněnou studentskou lásku k vážně nemocné dívce. Vězeňské kapitoly mají charakter klíčové prózy a mnozí vězni zde vystupují pod krycími jmény (...). Že je zkušený vypravěč, prokázal Pecka zejména na příběhu slovenského spoluvězně, evangelického pastora, jemuž vězni říkají Nemo. Ten na sebe vzal těžkou vinu své povrchní a rozmazlené dcery Ilonky, jež zavraždila svého manžela. V době, kdy už byl její otec odsouzen jako údajný vrah k dlouholetému žaláři, ji výčitky svědomí dovedou k sebevraždě (...). Peckův pohled na věznění je jiný než třeba pohled jeho jmenovce Karla Pecky či později Václava Havla nebo Evy Kantůrkové. Dominik Pecka snáší vězení jako pravý křesťan, chápe své uvěznění jako ‚rozhodující zkoušku kněžského poslání'. (...) Jeho deník je i deníkem naděje (...), dokazuje, že proti zlu se dá bojovat i humorem, byť smutně ‚muklovským'.“... celý text
Přidat komentář
Úžasné svědectví katolického kněze,vězněného v padesátých letech komunistickým režimem pro víru v Ježíše Krista.Příběh člověka,který své kvality dokázal svým životem.
Autorovy další knížky
1993 | Z deníku marnosti |
1969 | Cesta k pravdě |
1996 | Starý profesor vzpomíná |
1969 | Člověk a dějiny |
1998 | Světlo a život |
Žasnu nad každým, kdo dokáže říct "Podívej se na něj, takový dědek vyžraný a stěžuje si, jak hrozně TRPĚL, stovky by se dožít nechtěl?" Právě díky víře a vnitřní síle dokázali ti lidé přežít. Deník je plný hlubokých myšlenek i "obyčejného" vyprávění, jak to ve vězení, pardon, v nápravných zařízeních, chodilo. Rozhodně doporučuji.