Z deníku sedmnáctileté Perly Sch.
Arnošt Lustig
https://www.databazeknih.cz/img/books/67_/67895/bmid_z-deniku-sedmnactilete-perly-sch-9QD-67895.jpeg
4
191
191
Formou deníkových záznamů dívky, která čeká v Terezíně na transport do vyhlazovacího tábora, líčí autor s maximálním účinkem zápas pudové a nezničitelné naděje mladého člověka s hrůznou skutečností. Dívka využívá své krásy a mládí, aby oddálila odchod do transportu, ale zároveň si je vědoma toho, že kontakt s muži je pro ni zdrojem poučení o světě a lidech, které již nikdy nepozná. Snaží se pochopit hranice dobra a zla v člověku, má potřebu alespoň jednou v životě svobodně jednat, i když ví, že za to zaplatí tu nejvyšší cenu. Pozoruhodná psychologická novela je působivou reminiscencí na atmosféru v koncentračních táborech za 2. světové války. Exilové vydání nakladatelství Sixty-Eight Publishers manželů Škvoreckých v Torontu. Obálku s použitím obrazu Jana Schlesingera navrhla Barbora Munzarová.... celý text
Přidat komentář
Předem jsem věděla, že se asi nebude jednat zrovna o optimistické čtení. Dílo jsem si vybrala kvůli výzvě. Perla je sice fiktivní postava, ale autor jí dokázal vdechnout autenticitu, takže čtenář může mít dojem, že hrdinka je skutečná sedmnáctiletá dívka, která se jen snaží přežít a zachovat si naději v prostředí a čase, jenž zrovna nepřejí naději ani úctě a cti k sobě natož k druhým.
Kniha mi však příliš nesedla. Nedokázala jsem se s dívčinými myšlenkami a pohnutkami ztotožnit. Vlastně jsem tak docela nevěřila, že by tak hlubokomyslně dokázala uvažovat sedmnáctiletá dívka, ač okolnostmi nucena předčasně vyspět. Na druhou stranu mě fascinovala její chuť do života a odhodlání udržet si naději. Některé pasáže mi připadaly nesrozumitelné a musela jsem si je přečíst znovu, někdy i vícekrát. Také časté přeskakování v čase mezi minulostí a přítomností mě dost rozptylovalo.
Ale ve své podstatě má dílo hlavně za úkol ponoukat čtenáře k zamyšlení a docílit tak toho, aby se na toto nešťastné období dějin nikdy nezapomnělo. A aby si z takových děl, jako je Nemilovaná, vzali lidé snad i nějaké ponaučení.
AUDIOKNIHA : Osobnost Arnošta Lustiga mám velmi ráda, líbí se mi i jeho tvorba. Je v ní moudrost a nadhled muže, který viděl a prožil mnoho utrpení a přesto si zachoval životní optimismus, sílu, vitalitu. "Nemilovaná" je psaná z pozice 17 leté dívky a trochu asociuje Deník Anny Frankové. Přesto - ve srovnání s Deníkem Anny F. - si nelze nevšimnout, že kniha není psána teenegrovskou dívkou, ale mužem s hlubokými životními zkušenostmi. Sedmnáctiletá dívka, ačkoli byla okolnostmi přinucena dospět dříve a rychleji, by do svých úvah o smyslu a podstatě života a bytí asi nebyla schopna vnášet tolik nadhledu, reflexe, metafory a srovnání. Přesto je příběh výpovědí o své době, kruté, bolestné a nemilosrdné. Interpretace v podobě Jitky Molavcové mi opravdu nesedla. Moc jsem se snažila si na její podání zvyknout a "uvěřit" mu, ale nepřesvědčilo mě. Zážitek z psané verze knihy by byl asi hlubší.
Není to žádné lehké čtení, je tam spousta myšlenek a prakticky žádný děj, kromě toho je tam celkem přeskakování z přítomnosti do minulosti.
Nicméně je to silná kniha, je to polemika o životě, dobru a zlu, o dospívání, ženskosti, která je postupně ubíjena ideologií, která stavěla na zničení identity a člověka vnímala jako kus, s čímž se potýkala i Perla a její kamarádky. Představa dětství stráveného v Terezíně, nevíte dne ani hodiny, kdy přijdete o rodinu, kdy do vlaku budete muset nasednout i vy. Nejmrazivější na tom je, že se svým osudem byli tak nějak smířeni. Čtvrtou hvězdičku jsem přidala za třetí část knihy a její konec...
Knihu jsem četla asi před rokem a koukám, že jsem tak dlouho oddalovala udělení hodnocení, až jsem na to zapomněla...
Nechci být za ignoranta a nevím co všechno, historii miluju, baví mě čtení o druhé světové, přečetla jsem o tomto období už několik knih, ale tohle mi prostě vůbec, ale vůbec nesedlo. Dokonce bych řekla, že co se týče stylu, byla to jedna z nejtěžších (a nejhorších) knih, co jsem zatím přečetla. A nemyslím, že to je jen faktem, že to je kompozice deníkových záznamů. Zkrátka všichni Lustiga strašně vychvalují a podle této jedné knihy upřímně nevím, v čem je tedy to jeho kouzlo. Nicméně abych nebyla za p***u, tak mu ještě šanci dám, třeba nějaké známější dílo bude stravitelnější. :D A taky má anotace, co zaujmou...
Těžké čtení, nejen kvůli době a místu, kde se odehrává. Z myšlenek a názorů je víc cítit autor než mladá dívka, ale nevadí, byl to čtenářský zážitek. Pana Lustiga si moc vážím, škoda, že už mezi námi není.
Nemilovaná je kniha, se kterou jsem prožila zhruba tři týdny. Jedná se o knihu, jejíž čtení není rozhodně jednoduché. A teď nemluvím o tom, jak je napsaná. Samotné téma knihy je náročné.
Dozvíme se příběh Perly, sedmnáctileté dívky, ze které se v koncentračním táboru stává prostitutka.
Příběh Perly pro mě byl náročný hlavně kvůli životním osudům lidí, kteří jsou v knize popisováni, protože i když možná neexistovaly přímo postavy popsané v Nemilované, tak jiní lidé si těmi hrůzami prošli. Proto to pro mě bylo místy náročné čtení.
Nemilovaná určitě není kniha, kde by se neustále něco dělo. Je to hlavní psychologická kniha. Neříkám že tam není žádný děj, ale jeho tam málo a spíš se kniha soustřeďuje na myšlenkové pochody hlavní hrdinky.
I když se mi příběh Perly velmi líbil, měla jsem s ním problém. Během čtení jsem byla několikrát velmi zmatená. Zmatená, protože autor často přeskakoval v čase bez předchozího upozornění. Chápu, že je kniha napsaná formou deníku, ale přesto mě to ve čtení rušilo a trochu mi to kazilo celkový dojem z knihy.
Z toho důvodu jsem se dlouho rozhodovala, jaké hodnocení knize dám. Ale kvůli síle příběhu Perly, kvůli myšlenkám, které mě často dostaly, jsem se rozhodla pro čtyři hvězdičky.
Deníkové záznamy sedmnáctileté Perly, která využívá své tělo k tomu, aby v Terezíně přežila. Z jejích zápisků jsem často měla husí kůži, když jsem pomyslela, že všechny ty hrůzy se skutečně děly. Perla je zde vykreslena jako obyčejná dívka s docela běžnými starostmi, ale na druhou stranu je nucena čelit hrůzné realitě terezínského ghetta. Z celé knížky mě nejvíc dojala poslední slova, že odjíždí tam, kam všichni, a odkud se ještě nikdo nevrátil.
Z mnoha moudrých citátů jsem vybrala tento:
"Jak poznáte, že umírá celý svět, když umíráme možná jen my dva?" - "Podle toho, že odumře ohled člověka k člověku."
Velice silný a působivě napsaný příběh. Je dobře, že takové knihy existují.
Já vám nevím, ale ...Lady Dracula to vystihla přesně.
Ta kniha je o zpočátku 16-ti leté holce, která 3-5x denně roztáhne nohy, aby dostala sponu do vlasů, pilníček na nehty (v lágru se zdobit ?? to pozvedne mysl každému, to je pravda) nebo kožený rámeček na fotku, což se jí v místě, kde jim vše berou a dost kontrolovali co u sebe maj a kde pobývaj, vysoce hodí.
Má za to ale hlavně svoji komůrku, i když jí tam dělá společnost ta škrábavá krysa.
Tohle všechno jí stojí za to, že se válí s leteckým důstojníkem, který nemá na mysli nic jinýho, než za ní (a do ní) chodit.
Jsem asi odpůrce mladých dušiček, ale...ne, tady nevidím nic dojemnýho, jen změť mladé mysli, přecpanou na to, kde se nachází, dosti hloupostma.
Nemilovaná mě úplně dostala. Objektivně asi jsou Lustigova známější díla, jako je Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou nebo Dita Saxová, ještě o něco lepší, ale tenhle román se mě opravdu dotkl. Perly příběh a snaha vytřískat ještě ze života, co se dá, je prostě nezapomenutelná.
Celá tahle výpověď působila neskutečně autenticky a syrově. Absolutně mě odzbrojil Perly pragmatismus, to jak byla schopná přijmout věci, tak jak jsou, ta její upřimná snaha urvat si prostě ještě jeden další den a vytlouct z něj, co to jen jde. Bez keců, bez patosu.
Lustig mě tím svým stylem vyprávění a šílenou atmosférou dokáže vždycky naprosto odzbrojit, jeho popisy koncentráků, války a života židů jsou absolutně strašné, odporné a děsivé - rozumějte dokonale popsané.
Přesně takto má vypadat správný válečný román, nejen suché přežvykování historických faktu, stylem bitva sem, bitva tam, ale syrově naservírovaný tragický lidský příběh, to je přesně to, co vás dostane a chytne za srdce.
Mám Lustiga ráda, přestože většina jeho románů a novel má stejné téma - osud židů za druhé světové války. Tuto knihu jsem příliš neznala, a proto mě překvapilo, že se děj odehrává v Terezíně. Petra pro mě rozhodně nebyla prostitutkou, chápala jsem její chování, nemohu vůbec posoudit, jak bych se zachovala na jejím místě já. Líbí se mi, jak se Lustig věnoval dívčím hrdinkám, ať už to byla Kateřina Horovitzová, Petra či Dita Saxová.
Od knihy, která se odehrává v koncentračním táboře člověk nemůže očekávat snadné čtení. Ale musím přiznat, že jsem čekala, že kniha bude psána čtivějším stylem. Na druhou stranu tento styl psaní splnil svůj účel. Úplně na mě dýchla ta beznaděj, kterou tam lidé museli prožívat.
Velká próza na malém rozsahu. ... Je hodně dobrých knih, méně skvělých a ještě méně těch, kde se bojím napsat jedinou větu, jediné slovo, jen abych neporušil mé pohnutí.
"Jednou. Spona do vlasů a hřebínek."
"Jak poznáte, že umírá celý svět, když umíráte možná jen my dva?" řekla jsem. "Podle toho, že odumře ohled člověka k člověku," odpověděl.
"Možná, napadlo mě, že kdyby se ten člověk tenkrát zeptal proč, nemuseli jsme se na to ptát dneska."
"Pokaždé méně vagónů"... "Jen jednou. Každý jen jednou."
Četla jsem dost knih na téma holokaustu, ale tahle se od všech ostatních dost lišila.
Perla Sch. je neuvěřitelně pragmatická dívka - dělá, co dělá, aby se vyhnula dalšímu transportu, nestydí se za to, nelituje se.
Za mě pět hvězdiček - tuto knihu si budu dlouho pamatovat.
Trochu vzdáleně jsem si při čtení vzpomněla na knihu "Tanec s vlky". Kdo z nás, co tyto knihy čteme v klidu, v teple a pohodlí doma s vědomím, že zítra bude snídaně, s vědomím, že zítra uvidíme a uslyšíme svoji rodinu- může něco soudit? Lustig popsal o životě- spíše přežívání - v Terezíně a o lidech, kteří se z toho přežívání snažili udělat život . Už jen z vděku, že žiji v této době a ne v době pogromů jsem začala Lustigovy knihy číst a - jak už jsem někde psala, pořád čekám, že se někde dočtu, že se to nikde a nikdy nestalo, že člověk není takový netvor a já půjdu v klidu spát. Proč to asi Lustig a ostatní spisovatelé psali? Napadá mě jen jedno - proto , aby příštím generacím poslali něco jako avízo, čeho se vyvarovat. Ale bohužel , člověk je nepoučitelný a pořád se řítí do nějaké tragédie. Co všechno se ještě musí stát, aby byl nespravedlnostem a ponižování a týrání lidí konec?
Musím říct, že jsem čekala trochu něco jiného. Kniha se mi moc dobře nečetla a nedávala mi někdy ani úplně smysl. Asi jsem k ní nenašla ten správný přístup.
Nikdy by mě nenapadlo, jak těžké bude tuhle knihu okomentovat...
Příběh, jako je tenhle, snad nemůže být jiný než silný. Perla Sch. je sedmnáctiletá dívka, která přijímá věci tak, jak jsou. Nedělá si falešné naděje, neutápí se v zoufalství, víceméně vyrovnaně čeká na transport, který dříve nebo později potká všechny terezínské obyvatele. Pomocí svého těla se snaží z daných okolností vytlouct, co se dá. Nestydí se za to, nemá výčitky. Dá se říct, že si snaží života užívat, ač se schopnost a možnost těchto prožitků utápí ve všudypřítomné atmosféře strachu.
A to vše umocněno Lustigovým stylem psaní, barvitými a trefnými přirovnáními k obyčejným věcem, podtrhující celou tu obrovskou bezútěšnost...
Podle mnohých názorů se kniha čte špatně. Mě to ani tak moc nepřišlo. Záleží na úhlu pohledu a na tom,jaký máte vztah k úvahám a deníkovým záznamům. Je fakt,že časem se to může slív dohromady v jednu kopu a pak se to špatně rozuzlovává.
Kniha je plná smutku,ale i jakési naděje,z toho,že přeci jen vždy je z transportu zachráněna. Dívka odolává zlu,panujícího všude kolem tím,že sama je nástrojem zla v podobě prostitutky.
Nemůžu říct,že by se to prostě četlo nějak extra špatně,ale zázrak na čtení to není. Chce to jasnou hlavu,ať můžeme přemýšlet nad tím,co tím chtěl říci...
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) boj o přežití prostituce antisemitismus psychologické romány Terezín holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2002 |  Démanty noci |
| 2001 |  Colette z Antverp |
| 2007 | Dita Saxová |
| 1968 | Hořká vůně mandlí |
| 2003 | Krásné zelené oči |
Lustig není vždy zrovna čtenářsky přístupný, zásadně se nesnaží vše polopaticky vyvětlovat. Jeho knihy vyžadují soustředění a určité odevzdání se textu, protože jednotlivé motivy se postupně skládají a doplňují. Ale pokud člověk na tento styl přistoupí, dostane dílo, které ho nenechá úplně v klidu. Lustigovy knihy na mne mají vždy mnohem silnější dopad než provoplánové ždímačky emocí a opravdu mne vždy donutí o tématech přemýšlet. což velmi oceňuji. Není to lehké čtení, ale na některé věci je důležité nezapomenout a Lustig opravdu dokáže zachytit hlubší roviny holocaustu.