Z hlubin pravěku
Josef Augusta
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/18126/bmid_z-hlubin-praveku-icO-18126.png
5
99
99
Beletristicky zpracované příběhy, které popularizují paleontologické poznatky o pravěkých, dávno vymřelých zvířatech a jejich boji o potravu a barvitě popisují přírodu různých geologických epoch, některé kapitoly objasňují významné nálezy, např. mamuta, zamrzlého v ledu na Sibiři, praptáka aj.
Přidat komentář
Na základní škole jsem několikrát tuto knihu použila v hodinách dějepisu a byla jsem za hvězdu. Vědecké informace jsou zde podávány nenásilnou formou v podobě příběhů, což je moc fajn.Vzpomenete si na příběh a zbytek se vám sám vybaví. Fantazie může krásně pracovat se skutečnými daty. Je zde i tabulka s popisem jednotlivých pravěkých období. Podle ilustrací Zdeňka Buriana jsem se učila kreslit. Pro paleontologii mám velkou slabost i teď, aby taky ne, když bydlím na území pravěkého moře a pravidelně se procházím po jeho dnu (Barrandov, Prokopák, Dalejské údolí, Chuchelák s Radotínem). Čtení je to spíše pro kluky. Kniha se dá přečíst behěm jediného deštivého dne. Ráda se k ní vrácím, už třeba jenom kvůli těm ilustracím.
Jedna z knih, která formovala moje dětství. Díky panu Augustovi a Zdeňku Burianovi nekoukám na Jurský park jako totální ignorant.
Knihu Zavátý život jsem dostal ještě před tím než jsem se naučil číst a prohlížel jsem si jen obrázky. Prováděla mě celým mládím a tak jsem si to chtěl po 60 letech zopakovat s další Augustovou knihou. Těch 5* je pravda spíš nostalgie. Dnešnímu mladému čtenáři, zmlsanému anglickými seriály, už tyhle knihy moc neřeknou
Jak je u autora zvykem , většina povídek čerpá z některého z konkrétních paleontologických nálezů. Záměrně píši většina, protože dvě z nich se odehrávají v jen nedávné minulosti. V "Jezeru zkázy" americký paleontolog Simpson objasňuje v táboře pravděpodobný způsob úhynu zkoumaných zvířat a "Za mamutem" popisuje výpravu ruských akademiků pro uhynulého mamuta na začátku století. Téměř stejně zajímavý, jako samotné povídky, je i typický závěr, kde Augusta popisuje, z jakých zdrojů čerpal a kdy a za jakých podmínek se který příběh odehrál. Možná je to jen můj osobní názor, ale připadá mi, že je použito více lyrických obratů než v předešlých knihách a například popisu krajiny, navozující atmosféru, je věnováno i několik stran. Což rozhodně není na škodu. Samostatnou kapitolu tvoří ilustrace Zdeňka Buriana, které si (jako vždy) zaslouží absolutní hodnocení.
Super knížka, již z roku 1967 - dávno před filmy s dinosaury. Pěkné ilustrace.
Líbil se mi i text s příběhy i doslov s fakty. Autor byl nejen znalec, ale i dobře psal. Super.
Možná je to tím, že začali právě prázdniny a já nostalgicky vzpomínám na dobu, kdy jsem byla dítě školou povinné. A ani snad ne až tak já, jako moji synové, z nichž jeden mou lásku ke čtení podědil a prázdniny trávil nejraději s nějakou knížkou.
Bylo mi moc příjemné ho sledovat, jaké si vybírá knihy - mnohé z nich prošli i mýma rukama. Mezi nimi i tato kniha. Jak já si snila , vyvalená u babičky na dece a koukala na mraky a představovala si ptakoještěry, jak nade mnou lítají a babiččin dům překračuje velebrontosaurus , který naše angrešty má jako zákusek po večeři. Jak jsem nad obrázky vymýšlel své vlastní příběhy o tom, že pod zahradou je zakopán brontosaurus, nebo i třeba mamut , který tady před milióny let kousá do velepřesličky. No nádhera.
Škoda, že dětství končí tak rychle. Škoda, že většina dnešních dětí kouká na tabletu na hry o budoucnosti a nedokáže až tak naplno zapojit u čtení papírových knih svou fantazii. Moje děti to jakž takž uměli, ale u vnoučat si nejsem až tak jistá.
Přečteno za jeden den. Škoda, že se mi nedostala do rukou dřív, když jsem byl ještě kluk. Tehdá by mne určitě bavila víc. Čtení této knihy mne bavilo i teď. Několik povídek o prehistorických zvířatech i o lidech. Kdo si ji řečte, nepochybí.
Na tuhle knihu jsem si nedávno vzpomněl, že jsem jí četl jako žák základní školy a moc mě bavila a tak jsem jí schválně otevřel znova a byl jsem zklamán. Tahle knížka má asi opravdu kouzlo jenom pro děti menšího věku, protože já jsem si v ní zalíbení teď nenašel a mám ponaučení, že některé knížky z mládí by měl člověk nechat spát a v dospělosti se k nim nevracet, aby si nezkazil ten dojem, který si na ně udělal. Na můj vkus bylo v každé povídce moc popisování krajiny a přírody, což mě zdržovalo a ani povídky nebyly nijak poutavé, takže tři hvězdičky z nostalgie.
Knihy o pravěku Josefa Augusty jsou v kontextu české literatury poněkud unikum: čtivé povídky z pradávného světa, jejichž obsahem jsou - v kontextu dobových znalostí vědy - události tak, jak mohly být a jak se mohly odehrát. A s věru zvláštními hrdiny... Ptakoještěři, dinosauři, třetihorní býložravci, šavlozubé šelmy, mamuti... Naučná literatura kamuflovaná za zábavnou dobrodružnou a to vše v harmonickém celku. Ilustroval Zdeněk Burian.
Knihy z pravěku, které jsem četl v nejranějším dětství a vybíral jsem si je hlavně kvůli nádherným kresbám Zdeňka Buriana.
Perfektní knížka, která upoutá zajímavými příběhy tvorů, kterým patřila tato planeta. Objasňuje život a smrt dinosaurů a vypráví o nich, jako by to byli lidé. Knížka je doplněná úžasnými kresbami Zdeňka Buriana, podle mě nejlepšího malíře všech dob.
Autorovy další knížky
| 1968 |  Ztracený svět |
| 1971 | Z hlubin pravěku |
| 1975 | U pravěkých lovců |
| 1942 | Divy prasvěta |
| 1956 | Hlubinami pravěku |
Podařilo se mi získat tuto knihu před farou ve Štramberku, kde ležela v krabici. Vydání z roku 1959 a už se těším na vnučku, až ji zavedu společně s panem Augustou a ilustrátorem Zdeňkem Burianem do hlubin pravěku, což je přibližně 150 miliónu let zpátky. Měla jsem oči navrch hlavy, když jsem ji v dětství četla, podobně jako všichni moji vrstevníci. Prostě na knihu Z hlubin pravěku nedám dopustit.