Z Izrastiny s láskou
Jakub Szántó
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/449883/bmid_z-izrastiny-s-laskou-o50-449883.jpg
4
247
247
Ve své druhé knize se ostřílený reportér a laureát ceny Magnesia Litera vyznává z hluboké náklonnosti k Izraeli, Palestině a jejich obyvatelům. S pomocí výrazných příběhů, barvitého popisu čtvrtstoletí orientálních zkušeností i líčení historického kontextu usiluje o nabourání leckdy schematického vnímání neklidného regionu. Výrazná osobnost televizního zpravodajství odmítá vnímat izraelsko-palestinské vztahy jako výhradně konfliktní. Nabízí naopak názor, že vybírat stranu si není třeba, protože oba národy jsou obdivuhodné, a přitom odsouzené k tomu žít bok po boku. Zároveň Jakub Szántó vůbec poprvé odhaluje vlastní hluboké pouto k Blízkému východu a odhaluje své city k exotické, a přece blízké oblasti, jejím lidem, historii, kultuře nebo přírodě. Nechybí jeho osobitý sarkastický a sebeironizující tón ani bohatá příloha snímků, které za léta života a práce v Orientu nashromáždil.... celý text
Přidat komentář
Sbírka osobních příhod a setkání v rámci novinářské praxe poskládaná tak, aby čtenář pochopil vývoj daného regionu.
Vývoj je popsán skrze vzpomínky jednotlivců.
Na konci knihy rak čtenář nevidí Izrael a Palestinu, ale lidi, kteří měli to štěstí či smůlu narodit se na tom konkrétním místě.
Velmi čtivě, vtipně a s nadhledem napsané. Pro toho, kdo chce získat základní vhled do vztahů mezi Izraelem a Palestinou ideální.
Autor působí jako neskutečně inteligentní a průbojná persona s nadhledem a velkou mírou respektu. Z jeho pohledu tak můžeme pochopit historii území Palestiny a Izraele a současně nahlednout na praktické soužití tak roztříštěné společnosti.
V prvních 60-70 stranách jsem se nejdřív ztrácela, pak jsem ale zjistila, že autor omílá tytéž historické body z perspektivy různých osobních prožitků stále dokola a dokola.
Byla to výzva, asi jsem z ní nevytěžila maximum, ale určitě mi i tak rozšířila obzory.
Od knihy jsem měl větší očekávání. Čekal jsem aktuální sondu do života izraelské a palestinské komunity, např. jak fungují možnosti práce Palestinců v Izraeli, jak je limitují checkpointy, jak se Izraelci koukají na ultraortodoxní Židy apod. Tedy spíše aktuální věci, o kterých se nedočtete v knihách o historii. Ale je to pel mel zážitků, popisu historie (letem světem) a zkušeností. Kvůli tomu autor skáče od jednoho tématu ke druhému. Snaží se působit jako nestranný zpravodaj, ale úplně nestranné to není. Bizarně pak působí takřka povinný popis osoby, se kterou se setkal – nikdy nechybí popis očí (moudré, zkušené, unavené), popisuje i typ obrouček brýlí, jestli má kudrnaté vlasy apod., je to někdy natažené na půl odstavce, a úplně zbytečné. Zvláště, když je v knize fotografická příloha.
Mnohem lepší jsou knihy od Břetislava Turečka, aneb Martina Čejky.
Po knize jsem sáhla, abych se aspoň částečně zorientovala v problematice na BV, konkrétně v Izraeli. Dozvěděla jsem se nějaké nové informace, kniha tedy účel splnila. Četla se dobře.
Jakub Szántó zdařile propojil podstatné informace o dějinách tohoto výbušného koutu světa (kde se za zájmu celého světa střetávají dva národy a tři náboženství) s reportérským instinktem, kdy např. na izraelskou válku o nezávislost (1948) vzpomínají dva devadesátníci z obou stran. Totéž platí i pro konflikty v 60. a 70. letech, které formovaly hranice a identitu Izraele (třeba o šestidenní válce hovoří s fotografem Davidem Rubingerem, jenž pořídil legendární snímek izraelských výsadkářů u Zdi nářků). Je to stát založený uprchlíky před pogromy a přeživšími nejhorší genocidy v historii, který zvítězil ve třech válkách, kdy byla v sázce samotná existence státu. Tyto vojenské triumfy proti arabské přesile potvrdily úvahy zakladatelů sionismu, že Židé budou utlačováni, dokud nebudou mít vlastní (a silný) stát. Ve vojákovi IDF a agentovi Mosadu vzal zasvé stereotyp Žida jako rachitického intelektuála typu Woodyho Allena, jakož i trauma "národa jdoucího jako ovce na porážku" během holocaustu (byť ten příběh není jednoznačný, jak ukazuje hrdinství povstalců z varšavského ghetta, jeden z nich v knize i vystupuje). Není to ale jen o armádě, Izraelci se naučili teroristy pacifikovat třeba i kytarou nebo nožem, vytaženým z vlastního krku... Jednotu nového "židovského národa" ilustruje, že rozsudek smrti nad Adolfem Eichmannem vykonal jemenský Žid, který žádného nacistu v životě neviděl. Jakub Szántó přes své židovské kořeny drží nezaujatost (má sympatie pro obě strany, hlavně tedy pro jejich pokrmy), ale zároveň neváhá napřímo napsat, že západní kritika Izraele je často jen prachsprostý antisemitismus. Je to hutné a informačně nabité čtení, bohatý orientální koberec reálných příběhů z historie i současnosti - třeba univerzitní profesor matematiky Ilja Rips vzpomíná na rok 1969, kdy se v rodné Rize podpálil po vzoru Jana Palacha. Přítomen je i kolorit blízkovýchodní každodennosti, třeba předpotopní fungování bank, neustálé troubení aut nebo příběh, kterak dvě dlouhovlasé "sněhurky" kupovaly palmu v arabském hobbymarketu. Z hlediska budoucího vývoje autor neshledává důvody k optimismu - Palestinci v minulosti odmítli i ty nejvstřícnější kompromisy (hlavně v roce 2000, kdy místo toho rozpoutali druhou intifádu) a na obou stranách posilují radikálové, ať jde o teroristy z Hamásu nebo o izraelské politiky, podporující další růst židovských osad. Dnešní vývoj (listopad 2023) mu bohužel dává za pravdu. (10/10)
Na knize Jakuba Szántó se mi líbí hlavně to, že kromě rozhovorů s lidmi poskytuje i objetivní pohled na dějiny Izraele a Palestiny a na dějiny jejich soužití. Samozřejmě objektivitu ovlivňuje to, jaký názor na osobu autora čtenář má. Pro mě byla kniha velmi poučná, a přiměla mě se více zamyslet nad tím, jak některé věci doopravdy jsou, a u některých jiných mě donutila si ověřit fakta, která jsem v hlavě měl uložená.
Trochu jiný styl, než "za oponou".
Hlubší rozbor problematického Izraelsko-Palestinského soužití od člověka, který v tom žil.
Pomohlo mi to částečně se zorientovat v dané problematice, ale není to čtení jednoduché a s odstupem to budu muset dát ještě jenou.
(A mezi tím tam může být situace zase jiná.)
No nevím. Myslím, že by knize slušela nějaká větší "dramaturgie". Jakub je zcela očividně plný zážitků a zkušeností ze svého působení na Blízkém východě, ale způsob předání čtenáři se mi zdá doclea nešťastný.
Petra Procházková vás sice hned v předmluvě bude přesvědčovat, že je super, že se Jakub v knize věnuje všem aspektům (od historických, přes sociální až po ekonomické), ale fakt není. Výsledkem totiž je klouzání po povrchu prakticky v každé zmíněné kategorii. Nezanedbatelnou část se navíc kniha snaží tvářit jako učebnice dějepisu, což, při vší úctě k Jakubovi, autor moc nezvládá prodávat.
A je to vážně škoda, protože když se začne mluvit o opravdových zážitcích (spíše osobních než reportérských), je to extrémně zajímavé čtení. A současně je to přesně to, o čem jsem si myslel, že publikace bude. Bohužel jich je ale v knize na můj vkus příliš málo. A nepomáhá ani jakási rozháranost autora (jak už zmiňoval někdo přede mnou), kdy ve svém vyprávění hodně přeskakuje sem a tam. Jako by toho chtěl říct strašně moc naráz.
Skvělá kniha, která vysvětlí vznik Izraele, jeho (ne)soužití s Palestinou, osvětlí názory na jeho vznik, fungování i samotnou existenci. Propojení historie, vzpomínek (mnohdy dost cynických) skutečných aktérů daných událostí a novinářské brilantnosti pana Szántó je úžasné.
Nicméně, knize dávám pouze tři hvězdy. Proč?
Protože opět - spisovatel/autor sice odvedl skvělou práci, ale korektor mu jeho snahu úplně zhatil.
V textu se často objevují překlepy, špatně stylizované věty z přepisování a úpravy textu, viděny byly i tři tečky uprostřed slova.
Jako jeden příklad za všechny uvedu ten, který se objevil na stranách 184 a 185. Jedná se o jméno Rezsö Kasztner (takto uvedeno na Wikipedii). Na těchto stranách je totiž jméno použito jak ve tvaru "Rezsö Kasztner", tak i jako "Reszö Kasztner", "Rezsö Kastzner" nebo "Reszö Kastner". Tak jak teda? :-D
Nejsem žádná češtinářka, ale tohle by měl korektor zvládnou opravit a dát do souladu. Takhle je to vážné strašné!
Já si zamilovala Jeruzalém a izrael, jako běžná turistka... Dějiny jsem znala jen povrchně. Tušila jsem, že je to složitější.... Jak moc mi ukázal až Jakub szanto a jeho kniha. Klobouk dolů - mistrně ukazane oba světy spojené dějinami, horou a věčným bojem.
Jakub Szántó píše o mém milovaném Izraeli... A píše o něm krásně, nezaujatě, poučně, zábavně...
Výrazně zmatené. Pan Szántó v Izraeli a Palestině očividně zažil nepřeberné množství krizových situací a potkal nekonečnou řádku zajímavých a důležitých lidí. Jenže píše tak neskutečně chaoticky, že brzy ztratíte veškerou chuť udržovat si pozornost. Ke konkrétním konfliktům se vrací pořád dokola, ale mezitím si odskočí zase jinam, jen aby se oklikou přes to samé dostal ještě hlouběji do historie. A přitom když je konkrétní a popisuje jednotlivé specifické situace, které zažil (rozptyl dědečka nebo koupě palmy), tak jde o naprosto skvělé, vtipné a svěží čtení. Víc takových historek! Když se tenhle guláš zamíchá, tak máte občas skvělou knihu, ale častěji jen nudnou vatu.
Hutné čtení; desítky osobních výpovědí z obou stran, územní dějiny, komunity, historie zahraničního vlivu, podrobnosti z oblastí infrastruktury, vojenství...
Předmluva Petry Procházkové předznamenává vzácnou nestrannost, pro kterou mě Izrastina zaujala.
Člověka se nezmocňuje dnes tolik všudypřítomná únava z neustálého tlaku patřit na sítích i jinde do těch "správných bublin", nestresuje ho vehemence, s jakou se v současnosti prosazuje vlastní názor na sebemenší pitomost, nestrádá agresivitou "povolaných", ryčně rozčísnuvších jakkoliv složité téma vahou.., - no, vlastně čeho, že?
Pro mě je argumentem Szántóova letitá osobní zkušenost, erudice, profesionalita. Pokud se chcete něco dozvědět, ne si jen cosi potvrdit, tohle je dobrá příležitost.
Audioknihu načetl výborně Vasil Fridrich. Pomohl mi přenést se přes informačně náročnější pasáže, které by mi při čtení daly zabrat. Dohledávat potřebné si lze i tak, prostě si poslech pozastavíte. Ale fotky, ty musím časem dohnat.
Nezaujatě podaný příběh jedné z nejbouřlivějších oblastí lidstva. Místy náročné na fakta. Ty jsou doplněná příběhy obyčejných lidí, vzniká skvělý mix toho nejlepšího.
Jméno Izrael již přes 3000 let v běžném i náboženském užití, označuje židovský národ... Podle Bible byl takto pojmenován Jákob po zápase s Bohem. A myslím si, že označení a poukázání na význam slova zápas - zápolení, je v této zemi namístě, bohužel i dnes.
Kniha se mi velice líbila a to nejen díky pohledu člověka, který v této zemi žil..., ale i z pohledu vzpomínek místních obyvatel. Vlastně to není kniha jen o ,,zápase" dvou národů - kultur... Je toho v ní mnohem, mnohem více, co za přečtení rozhodně stojí, aby si jeden uvědomil, že vše není vždy tak jednoznačně černobílé...
Konečně. Konečně jsem trochu pochopila vztahy mezi dvěma i více zeměmi Blízkého východu. Velice poutavě a nezaujatě (i když by měl právo) napsáno. Není to bichle, ale naznačeno už od dávných věků.
„Zblízka jsou Izrael a obě Palestiny mnohem barvitější a vzájemně propletenější, než se zdá z pohledu zvenčí.“
Jedna z posledních vět celé knihy, která dokonale vystihuje mé pocity z přečtení. Jelikož je problematika Blízkého východu sice nesmírně fascinující, ale zároveň leckdy taky pěkně komplikovaná a zmatečná, velmi oceňuji tento komplexní, ucelený a krásně srozumitelný pohled na Izrastinu, který mi konečně v mnohém pomohl udělat si jasno. Nejedná se o sbírku reportáží, ale spíše literaturu faktu pojednávající především (ale nejenom) o historii tohoto malého, ale celosvětově ostře sledovaného kousku země, kterou autor umně proplétá s přítomností, vlastními zkušenostmi a příběhy místních lidí. Zdaleka to nejsou jen židé a Arabové, byla jsem velmi překvapená tou neuvěřitelně pestrou směsicí obyvatelstva – ruští židé, severoafričtí arabští židé, etiopští židé (které někteří za židy ani nepovažují), izraelští Arabové (kteří se necítí být Palestinci), Jeruzalémané, palestinští muslimové, ale také křesťané, beduíni, drúzové a mnoho dalších.
Ačkoli se rozhodně netají osobními vazbami, autor se nám snaží to vše fundovaně, poctivě, objektivně, místy se špetkou ironie a humoru, ale především s láskou k zemi, v níž strávil kus života, přiblížit. Je to trochu jiný styl než jeho prvotina, to však nic nemění na tom, že se jedná o výbornou knihu jednoho z našich absolutně nejlepších zahraničních zpravodajů.
Štítky knihy
místopisy novináři Izrael Blízký a Střední východ cestopisy Palestina reportéři, reportérky, zpravodajové váleční reportéři a fotografovéAutorovy další knížky
| 2018 |  Za oponou války: Zpravodajem nejen na Blízkém východě |
| 2020 | Z Izrastiny s láskou |
| 2019 |  Česko na křižovatce |
| 2023 | Putinova válka |
| 2022 | Ukrajina: Válka kolem nás |
Rozhodně se nejedná o jednoduché čtení, občas jsem se ztrácela v místech i jménech, ale jinak jsem za přiblížení toho, co se vlastně děje na Blízkém východě, vděčná. Ze zpráv se toho o pozadí událostí moc nedovíme, a pochopení historických událostí je přitom naprosto klíčové. Každopádně je to klišé, ale z výpovědí konkrétních lidí vyplývá, jak moc nesmyslná je každá válka a nic dobrého nikomu nepřináší….bohužel od napsání knihy uplynuly 4 roky, ale situace je čím dál horší….