Z kopce do kopce
Kateřina Dubská
Co se stane s vaším životem, když doslova vyfuníte na kopec a potkáte HO? S nádherným výhledem, sadem (v němž zrovna se stéblem trávy v puse relaxuje srnka), soustavou polorozpadlých šop na dvoře a pálenicí ve včelíně… Je to on! Dům! Ten dům, kvůli kterému opustíte město se všemi jeho kavárnami, hospůdkami, divadly, koncertními sály a přáteli. Dům, kvůli kterému změníte úplně všechno – odložíte lodičky, pořídíte slepice a kozy, jež se chovají trochu jako potměšilí kamzíci, přežijete rozsáhlou přestavbu a nakonec zjistíte, že byste přes všechna protivenství své rozhodnutí nikdy nezměnili. Kateřina Dubská vás vezme na výlet. A pootevře vám dveře do svého života po onom dni D, který změnil úplně všechno. Nečekejte filosofický traktát o návratu k přírodě. On totiž přerod z ženy městské v ženu na kopci je s odstupem času totiž víc série veselých historek (o přežití), než vážné čtení. A věřte, že na tomto výletě uslyšíte bzučet včely, mečet kozy, štěkat psy a pocítíte až neovladatelnou touhu vyrazit hledat svůj vlastní Kopec.... celý text
Přidat komentář
Skvělá kniha. Úžasně jsem se u ní bavila. Byly to takové normální příhody ženy bydlící na samotě na kopci se spoustou zvířectva a se svéráznými sousedy dole pod kopcem. Dýchla na mě z nich pohoda a dobrá nálada.
V knize mi chybělo humorné vyprávění. Bylo to jen takové prosté líčení života na vesnici, chvílemi jsem přeskakovala kapitoly. Škoda, zapojit trošku vtipu a byla by to fajn kniha.
Tak to mě strašně nebavilo.Knihy paní Dubské mám ráda,ale tuto?Za mě velká křeč,možná, proto, že jsem ze vsi.Nevim, ani mi to nepřišlo k pousmání.To fakt bolelo,a já se tak těšila.Tak snad příště.
Je to taková příjemná oddechová knížka. Na Betty to samozřejmě nemá, ale zato se přesídlení do "venkovské divočiny" odehrává ve známém prostředí.
Je to docela vtipné a pro dlouhé skorozimní večery se určitě hodí...
(SPOILER) Milá a humorná knížka o tom, jak dopadnete, když se přestěhujete z města na venkov, navíc se rozhodnete pro polorozpadlý dům na kopci, k němuž nevede ani pořádná cesta, do toho si pořídíte rozmanité zvířectvo, slepicemi počínaje a kozami konče (kočky, psa a další zdědíte po předchozích majitelích nemovitosti)... a pak se ještě snažíte zapadnout mezi domorodce. Není to jednoduché, ale stojí to zato – a v tomto duchu se nese celá knížka.
Tomu říkám oddechové čtení! Ačkoli to není triler, od kterého se nemůžete napětím odtrhnout, kniha se čte sama a na chvilky s touto knížkou jsem se těšila. Je to milé čtení, které pohladí po duši. Klidně bych to doporučila i jako čtení svojí babičce, myslím, že tohle by jí bavilo - příběhy ze živita z venkova.
Paní Dubskou mám moc ráda a i její příběhy za života bylo příjemné čtení. Taková oddychovka.
Tahle kniha mě naprosto dostala. Vrátila mě do dětství a já si vybavila všechny vzpomínky, které jsem jako malá v mé rodné vesničce zažívala.
Všichni se znali, všichni věděli o všech naprosto vše, v hospodě bylo narváno, a vůni posečeného sena a trávy miluji do teď, nikomu nevadilo listí ze sadu a brzy ráno kokrhající Kohouti.
I kopce tam máme, i když ne tak velké, i přesto někdy funím, než je vylezu.
Bohužel časy se mění, tak jako lidé i vesnice už není, to co bývala.
Přesto se tam ráda vracím a naštěstí mi ty vzpomínky nikdo nevezme.
Autorce za knihu moc děkuji a kdybych mohla, dám 10*
S autorkou máme společnou vášeň, zbožňujeme výhledy. Taky Bílé Karpaty mám ráda, takže jsem během čtení autorce často záviděla. Je to takové příjemné pohodové čtení o spoustě práce a nepohodlí, když se odstěhujete na kopec nad vesnici na "konec světa". Ale pak se člověk podívá z okna na ty kopce, kopečky, louky a lesy...
Skvělé humorné čtení. Krátké příběhy, jeden se kutálí za druhým. Knížečka je útlá, ale udělá hodně radosti.
Úplně kniha nepohltí, ale je to milé a pohodové čtení. Některým situacím jsem se zasmála, některé mi připomněly dětství, kdy rodiče chovali též hodně zvířat a o komické situace s nimi nebyla nouze.
Milá oddechovka na léto. Občas to byla nuda, občas jsem se dobře bavila.
Není to kniha napínavá ani nemá nijak složitý děj. Autorka docela vtipně popisuje všechny krásy i nesnáze života v horách. Popis prostředí ve kterém se kniha odehrává dokáže vystihnout docela reálně až se mi srdce tetelilo. Nicméně možná mi chyběla trocha té filosofie o návratu k přírodě :-)
Knížku jsem četla delší dobu. Prostě jsem jednou za čas přečetla příběh. Úplně jsem si to neužívala.
Moc pěkné, pohodové a vtipné čtení z krásného kraje Bílých Karpat. Skvělé slovácké nářečí. Takové trošku Vejce a já po česku. Moc se mi to líbilo. A ty výhledy tam máte opravdu luxusní
Kateřinu Dubskou jsem kdysi objevila díky překrásné obálce Člověka Gabriela a byla jsem tímto příběhem naprosto okouzlena. Potom přišlo lehké zklamání z těžce depresivních Dcer, ale dnes jsem znovu nadšená a potěšená tímto milým, laskavým a vtipným vyprávěním o samotné autorce, jak se rozhodla přesídlit z přelidněného Brna do chaloupky s nádherným výhledem a stala se vesnickou ženou, farmářkou, včelařkou, chovatelkou, zahradnicí a kdo ví čím ještě :) Pohodová knížka k oddechu a odreagování, nejeden zahrádkář a chovatel se v ní jistě pozná :)
Štítky knihy
humor česká literatura venkov venkovské romány vesnice život
Autorovy další knížky
2013 | Člověk Gabriel |
2015 | Dcery |
2018 | Z kopce do kopce |
2016 | Malé zázraky |
2021 | Hendrixova kytara |
Tak to bylo velice milé a příjemné počtení, mám moc ráda oblast Bílých Karpat a vůbec se autorce nedivím, že si ji vybrala pro svůj život. Popisy přírody, lidí i chov zvířat byly vtipné a dost jsem se nasmála.