Z korporátu na Pacifickou hřebenovku
Jan Pacina
Naše životy jsou nabité... a najednou prázdno. Vyhoření. Řešení? Pacifická hřebenovka. Příběh, který se vám chystám odvyprávět, je tak běžný, že se mohl stát i vám. Naše životy jsou nabité prací, rodinou, sportem – a pak najednou prázdno. Vyhoření. Airbus A350 je letadlo, které vás lehce přepraví z kontinentu na kontinent. Sedím v nacpaném letadle a tvářím se, jako by létání pro mě byla maličkost. Není. Teď mě letadlo nese na začátek nejdelší pěší cesty, jakou jsem kdy podnikl. Kousek od San Diega na mě čeká můj cíl. Doporučuji si četbu zpestřit načtením QR kódů, které vás přenesou na PCT.... celý text
Přidat komentář
Podle komentářů to vypadá, že knížka moc nesedne těm, co chtějí číst spíš "zábavné příhody" z PCT. A naopak sedne těm, kdo třeba zrovna něco řeší a dokážou se vžít do toho, co autor prožíval, když se na cestu vydal.
Když vidím rozporuplné reakce na tuto knihu, hned si říkám, jestli to není věkem. Myslím, že mladší generace asi úplně nepochopí, jak moc kvalitní knihu právě dostala do rukou - a my věkově bližší autorovi naopak oceníme, jak se dokázal "otevřít", a to nejen co se týče pocitů, ale i zážitků (tím myslím, že na sebe klidně "napráskal" i nezdary a prohry, na chlapa nevídané:-)). Navíc za mě jednoznačně bodoval popisy krajiny. Smekám před autorem - a nejen za to, že PCT zvládl projít celou.
Nedočteno. Autorův styl mi nesedí - a to jak styl psaní, tak styl cestování. Nejsem žádnej velkej cestovatel, ale na vandry chodím dlouhý roky a tenhle diletantskej přístup mi strašně rve žíly. Že vyrazí na druhou stranu světa s vybavením, který nemá vyzkoušený, to mi prostě hlava nebere. Jakkoliv souzním s důvodem, proč se na pouť vydal, tohle nedám.
Vpodstatě se ztotožňuji s předchozím komentářem. Přečetl jsem to, nedá se říct, že by se to nedalo dočíst, ale nebylo to nic, z čeho bych se posadil na zadek, nic, co by mě přimělo tu knížku zaškatulkovat do kategorie "chci si přečíst znovu". Nějak moc mě nezajímalo, jaké démony a resty minulosti si autor nese a chce se s nimi vyrovnat. Ne zrovna malou část knihy se zdálo, že vyhodit prášky na hlavu nebyl úplně nejlepší nápad, i když to nakonec docela rozchodil. Čtivosti stylu třeba L. Kutrové to nedosahuje ani náhodou, ale chápu, že i ten nesedne každému.
Přečteno, rád pošlu dál.
Mám přečteno už více knih na toto téma, takže mohu srovnávat. Kniha vlastně není špatná, ale k jejímu dočtení jsem se musela nutit. Ani nemůžu říct přesně proč. Možná proto, že mi autor v některých chvílích nesedl. Jinak je to taková klasika o PCT - popis cesty a zamyšlení nad vlastním životem autora.
Nádherná kniha, tak osobní, otevřená, upřímná...Tolik mi dala, i když jsem na cestu z korporátu s autorem vyrazila jen zprostředkovaně. Ale přišla jsem ke stejnému poznání, v životě je jen pár věcí skutečně životně důležitých...
V pořadí moje pátá přečtená kniha o PCT a opět mě bavila. Cesta je zde popisována zase trochu jinak. Líbí se mi fotky a oceňuji nápad s QR kódy, videa jsou skvělá.