Z mých pamětí
Jan Jeník z Bratřic
Jeníkovy paměti vyplňují v české literatuře značnou mezeru. Opravují životopis svého autora a ukazují názorně jeho duchovní růst z ustrašeného odchovance protireformačního školství přes poněkud domýšlivého mladého důstojníka až ke zralému, světa znalému muži, jenž se dobrovolně vrací ze světa vojen doprostřed knih, do Prahy, mezi svůj probouzející se národ.... celý text
Přidat komentář
Ráda jsem vyslechla na českém rozhlasu tuto zajímavou biografii a později i "reportáž" ze života Jana Jeníka z Bratřic, který velice vtipně a barvitě popisuje svá studia, svůj život důstojníka a události v nespočetných bitvách proti různým nepřátelům, ale také např. boj s byrokracií, která vždy vesele bujela a to též v popisované době 18. a 19. století. Zajímavé je, že tyto paměti rytíř Jan Jeník z Bratřic začal velice pečlivě a podrobně sepisovat až na sklonku svého života ve věku 87 let !!! Text je napsán krásnou květnatou staročeštinou a to je nádherná, libozvučná hudba pro mé uši.
Paměti vojáka z nižší šlechty (rytíře) z 18.století,od dětství u jezuitů až k pozici důstojníka a velitele setniny,detailně popisuje jednotlivá tažení i války (s Turkem,Francouzi,Prusy),i běžný život a neustálé přesuny z města do města a povinnost obyvatel ubytovávat a živit důstojníky,vyplácení žoldu,trestání za přestupky proti vojenské kázni a dalšími dobovými reáliemi. Zajímavé především jako historický dokument o vojenském životě a realitě v rakouské armádě 18. století.
Právě čteno na ČR, vřele doporučuji. Je to poutavé i vtipné se spoustou informací o tehdejším životě společnosti a o soukromí mladého šlechtice/důstojníka. Fakt nečekaná chuťovka.
Autorovy další knížky
| 1989 |  Písně starodávné lidu obecného českého, namnoze nezbedné a pohoršlivé |
| 1947 | Z mých pamětí |
| 1929 |  Dvě kuriosní zprávy o společenském i nespolečenském životě v Praze na rozhraní XVIII. a XIX. století |
Jeník z Bratřic byl fakt borec, kam se na něj hrabe Milota Zdirad Polák!
když uvážíme, kolikrát byl zraněn v bitvách a kolikrát vážně onemocněl (s ohledem na tehdejší úroveň i možnosti lékařského ošetření), je úctyhodné, s jakou tělesnou i duševní svěžestí se dožil devadesátky (a četl bez brýlí!!!)
škoda že nevěnoval svým osobním zápiskům víc času, rád bych se dozvěděl o jeho době ještě více, např. pro zajímavost:
*30. 6. 1784 byla v Praze zavedena doprava fiakrem a zrušena krytá ruční nosítka
*12. 8. 1787 byla zrušena povinnost klekat před monarchou
*8. 7. 1788 byla ze Staromáku odstraněna železná klec (pranýř), kam zavírali prostitutky; a z Karlova mostu koš na máčení nepoctivých pekařů ve Vltavě