Z nedávna

10.07.2020

Předposlední příspěvek do dlouhé edice Vybraných spisů, která představila to nejlepší z Jiráska a vlastně mě k němu dostala. Za to jí můžu poděkovat. Myslím si, že kratší texty však Jiráskovi moc nesedí. Potřeboval by minimálně sto stránek, aby rozehrál jednoduchý příběh. A tady tím pádem na celé čáře vyhrává nejdelší povídka Na Ostrově o jednom vlasteneckém učiteli a rodině, do které se pracovně dostal.

26.07.2015

Ve vlastenecky a protiválečně zaměřených prózách A. Jirásek nabízí pěkné scény dramatické i dojemné. Závěrečná povídka Na Ostrově však spíše připomíná "červenou knihovnu". Autor zde přemrštěně (abych použila jeho výraz) zdůrazňuje národnostní téma, dobré vlastnosti mají pouze vlastenečtí Češi. Němci a ti, kteří se jim snaží vyrovnat, jsou líčeni jako lidé se špatným charakterem. Co by autor brojící proti továrnám patřícím Němcům na českém území asi říkal dnes, kdy většina podniků má zahraniční majitele? V příběhu je nejvíce nosná milostná linie, kdy je čtenář stále více udržován v napětí, jestli se pan vychovatel ožení se slečnou Evou. Jako autor románků pro paní a dívky by se Alois Jirásek ve své době určitě osvědčil, i když by tento žánr na vyšší úroveň nevynesl.