Z neznámých důvodů
Zdena Frýbová
https://www.databazeknih.cz/img/books/68_/68692/mid_z-neznamych-duvodu-ZRg-68692.jpg
4
368
368
Hlavní postava je doktorka přírodních věd Anna Berková, inteligentní a činorodá, ve svém profesionálním zaujetí k okolí až bezohledná mladá žena. Jejím protihráčem je její manžel, ředitel ústavu, ale špatný badatel, člověk psychicky i fyzicky deformovaný.
Přidat komentář
Po letech jsem se k této knize vrátila a zjistila, že už to nedám. Ty předlouhé pasáže o biochemii !! Celkový příběh vystavěný celkem čtivě, ale některé charaktery postav jsou poněkud nevěrohodné a nejen v této knize autorky.
Eicherik : Ta poslední stránka mě odrovnala spíš ve zlém. Anna zkrátka přišla po dvanácti letech za Markem, aby mu oznámila, že se zmylila a může s ním zase být. A ten osel ji vděčností padl k nohám.
Nemyslím, že muži jsou pitomci v citových záležitostech, bohužel tady to sedělo. Inu i uznávaný chirurg profesor Vydra myslel občas rozkrokem.
Ani mi nevadila ta chemie, ta je snad to jediné, proč to číst a dočíst, ale postavy působily tak nevěrohodně, že i parodie na různá klišé bylo proti tomu nic, a dnešní wattpad storky působí mín karikaturně...
Příběh také hodně přitažený za vlasy- a ta atmosféra doby mi také nic neříká.
Možná tedy spíše pro starší generaci nebo pokud máte rádi chemii.
Ke knize mám dvě výhrady. Mám rád dlouhé knihy, ale tady bych nějakou tu stovku stran ubral. Druhá výhrada se týká té atmosféry minulého režimu, kterou je tento román prostoupen. Nešlo o nějaké soudruhování, ale o to dobře popsané klima tehdejšího socialistického Československa. Nějak ho na mě bylo moc. V průběhu čtení byl román na čtyři hvězdy, ale poslední strana mě v dobrém odrovnala a já dávám hvězd pět. Ty poslední řádky tohoto dílka ukazují, jací jsme my muži v milostných otázkách občas pitomci. Občas?
Citace z autorčiny předmluvy: Na moje naléhání, že potřebuji, aby mi vymyslel derivát x kvalit, říkal "nemožné" a "neexistuje". A zatímco já jsem úpěla, že tenhle derivát mít musím, Helena říkala: "Samozřejmě, Jene, že ho vymyslíš. Přece vidíš, že ho Zdena do téhle kapitoly potřebuje." Profesor Škoda pak strávil slunný víkend v ústavní knihovně a v pondělí ráno mi nevrle zatelefonoval: "Tak jsem v Biochimica et Biophysica Acta objevil látku, kterou bych snad mohl modifikovat tak, aby splňovala váš příšerný požadavek - aniž bych se odborně úplně znemožnil."
Mistrovské dílo Zdeny Frybove. Čtenář, aniž by si to uvědomoval, vstřebá hodně znalosti z organické chemie a biochemie, což se mi tehdy jako patnáctileté stredoskolacce hodilo. Kniha je i velmi vtipná viz moji oblíbenci Zamis, Forejt a Rosický. Naopak ústřední postava Anna Berkova vyvolává velmi rozporuplné pocity - na jedné straně nadaná a svou prací beze zbytku zaujatá vědecká pracovnice, na straně druhé sebestředný a nezraly fracek.
Již několikrát to zde zaznělo - i moje je tahle kniha srdcová záležitost. Anka je možná spratek, Forejt "kolenovrt", Marek zbytečně přepjatý .... ale všechny postavy jsou vykresleny s takovým šarmem a nadhledem, že se prostě od začátku do konce královsky bavím a směju i nahlas (takže doporučuji nečíst na veřejnosti). Tak bych ponechala stranou možná určitou poplatnost době, dlouhé odborné pasáže (za mě mají svůj význam) a pojďme se tomu zasmát, všemu.
pro úzký okruh čtenářů, které zajímá biochemie je to vynikající publikace, pro nás většinu, to je noční můra, tuto celkem obsáhlou knihu jsem přečetla za 3 dny a nikoliv z důvodů, že by mě tak uchvátila, ale že mám ve zvyku knihy dočítat, tak od 100sté stránky jsem to četla rychločtením, hlavně ty pasáže, kde se na x...stránkách řešily antimetabolity, inhibitory, arabinosidů, selenových derivátů a mnohočetné odborné diskuse ubíjejících čtenáře na 5 stránek. Nerozumím, tomu, jaká kritéria jsou určena za ocenění v literární soutěži, kterou tato kniha vyhrála, jestli je to za odbornost v biochemii, tak je to na místě. Názor na tuto knihu u mě nezachránila, ani celkem dobře propracované psychologické postavy jednotlivých aktérů. Jsem ráda, že ji mám přečtenou a autorku už asi riskovat nebudu, je jich hodně daleko lepších
Len totálny blázon, alebo absolútny génius dokáže napísať dielo, akým je " Z neznámých důvodů". V prípade Zdeny Frýbovej je jasné, že "bé" je správne.
Silný zážitok v podobe 400 stranového "predslovu", ktorý čitateľa dovedie k posledným vyše sto stranám očakávaného vrcholu. Strany plné brilantnej znalosti ľudských duší a ich najšpinavších zákutí, biochémie popísanej tak, že budí v čitateľovi dojem, že jej snáď aj rozumie, zmyslu pre detail a dokonalej obratnosti v práci so slovom.
Kniha, po prečítaní ktorej už nikdy nebudete tým, kým ste boli pred tým.
Len dve knihy doposiaľ dokázali otriasť mojou osob(nosť)ou: Tisícročná včela od Petra Jaroša a Rakovina od Alexandra Solženicyna. Frýbovej "Z neznámých důvodů" k nim po dnešku s čistým svedomím radím tiež.
Knížku jsem četla asi v šestnácti letech a tenkrát mě vyloženě nadchla, doteď si tu náladu, kterou ve mě trochu trochu zvláštní příběh vyvolal, pamatuji…
Úžasná knížka od Zdeny Frýbové, moje nejoblíbenější, přečtena již několikrát. Miluju příběhy z vědeckého lékařského prostředí. I ty odborné pasáže mě moc bavily (biochemie byla můj oblíbený předmět). Prostě super, srdcovka.
Návrat do let osmdesátých i částečně sedmdesátých.
Zprvu nebylo špatné. Paleta rozličných postav, práce ve výzkumných laboratořích biochemiků, autorčin smysl pro jazyk a svěží humorné obraty.
Jenže jak děj postupně pokračoval, přišlo mi to nesmyslnější a nesmyslnější, hlavní postavy byly pojaty jako šablonovité karikatury, jejich motivace mě neoslovila a čím dále tím víc jsem kroutila hlavou. Nekonečné biochemické konverzace mě nebavily a ani nemohly bavit; pokud měly debaty výzkumníků znít věrohodně, musely znít pochopitelně tak, aby by jim laik nerozuměl. Snad jen plus za to, co všechno musela autorka nastudovat, aby i pro odborníky měla kniha smysl…
Úplný konec, včetně dvou závěrečných point, mě ohromil, ale v negativním smyslu, je to vůbec možné? Třeba jsem to ale celé nepochopila, možná to má být humorná kniha s velkou nadsázkou, kde nad pravděpodobností scén nepřemýšlíme a jen se bavíme…
Ještě poznámka na okraj: V letech sedmdesátých a občas i osmdesátých lidé z velké části neodcházeli z vedoucích míst kvůli profesionální neschopnosti, jak čteme v knize, ale z důvodů politických, často odcházeli naopak ti schopní a na jejich místa byli dosazováni političtí protekčníci. Chápu, že se to v knize objevit nemohlo, pokud autorka nechtěla psát do šuplíku. Takže toto jí nevyčítám, nicméně o to víc mi zněly předestřené příběhy šablonovitě a vymyšleně. V tomto skutečně je kniha odrazem své doby.
Já jsem spokojená. Hodně jsem se poučila, nic si z toho zřejmě nezapamatuju, ale bylo to zajímavé a taky jsem se hodně pobavila a nasmála. Doporučuji.
Prostředí této knihy mi moc neříkalo a odborné termíny jsem nějak nedokázala chápat. Postavy ale stály za to. Psychický narušený manžel a nezkrotná manželka.... očekává se velký výbuch.
Nejprve jsem se do knihy nemohla začíst, dokonce jsem ji po asi 100 stranách vracela zpátky do knihovny. Když mě knihovnice ujistila, že co si pamatuje, tak se u knihy opravdu bavila, vzala jsem si knihu domu a dala ji další šanci. Dobře jsem udělala. Pasáže z vědecko-výzkumného prostředí mě opravdu bavily. Především slovní přestřelky týmu Zamiš-Forejt-Berková mi nedaly spát ještě dlouho po přečtení knihy. Náhled do života jedné badatelky byl velmi zajímavým námětem k přemýšlení.
Příběh byl zajímavý, ale čtivost narušovala přehnaná odbornost. Některé části mi přišli jak učebnice biochemie. Co mne zaujalo, byli postavy. Autorka krásně vykreslila několik patologických osobností. V knize mi chybělo víc autorčina humoru. Velmi vtipná byla část, kdy se skvělý matematik Rošický snaží udělat autoškolu. Takovýchto okamžiků mohlo být víc.
Jak je tu hromadně řečeno - ona již od děcka otravně nesympatická i s tou svojí francouzskou kámoškou, biologicko-geneticko-lékařské znalosti a záznamy z knih (rozuměj tehdejší tištěné wikipedie) překážely a otravovaly.
Celý ten "důvod" a rozuzlení neměly žádný náboj a žádný wau efekt.
Celý mě to od první strany štvalo, a to jsem na to slyšela recenze oslavný až do nebe, a tady je četla od vás taky. Všude stříkalo nadšení jak sviňa, a pak to začnu číst a ona mě tou nebetyčnou dokonalostí akorát tak se... hm takže nelíbilo. Příliš sluníčkoidně dokonalostně (jak píše Evalu - spoustu věcí jí tam vychází jak finančně, tak vztahově - muži v lásce i zaměstnání ji milují i přesto nebo snad právě proto že je taková krá...uhm pardon, svi...totiž SILNÁ ŽENA.To je příliš.) suché.
Ale na tehdy asi megaboom.
(trošinku rýpavostní otázka: jak může někdo maturovat v 16-ti...? já jen že naše dokonalá kráska tady to tak měla...)
Četla jsem ji už před spoustou let a pořád si ji dobře pamatuju. To se mi obvykle stává jenom s knížkami, které opravdu stály za to. Příběh s malým fetylketonurikem a s milou bystrou holčičkou, která dostane rakovinu sítnice, mě dost zasáhly.
Autorovy další knížky
| 1987 |  Robin |
| 1993 |  Malinkatý kretén |
| 1988 | Z neznámých důvodů |
| 1991 | Falešní hráči |
| 2002 | Neděle jako stvořená pro vraždu |
Anička je takový hajzlik, že mi zkazila dojem z dalších postav. A Marek je de.....