Z Paříže do Paříže
Joseph Joffo
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345659/bmid_z-parize-do-parize-rXY-345659.jpg
4
279
279
Neuvěřitelný, avšak pravdivý příběh začíná v okupované Paříži, kde dva bratři, desetiletý Joseph a dvanáctiletý Maurice, tráví čas jako ostatní kamarádi školou, pouličními hrátkami i lumpárnami. Až do dne, kdy musí na kabátě začít nosit žlutou hvězdu. Pak se situace zásadně změní. Nacisté pořád přitvrzují, Židům jde o život, a tak tatínek rozhodne: kluci musí pryč. Okamžitě, sami, bez papírů, mají odjet nočním vlakem, nějak se dostat přes demarkační čáru a pak za staršími bratry do svobodné zóny na jih Francie. Vydávají se tedy na nebezpečnou cestu, téměř bez peněz, vybaveni jen svou bystrostí, statečností a instinktem. Nikdo netuší, že potrvá ještě tři roky, než válka skončí, ani zda se všichni znovu setkají. Joseph Joffo sepsal dojemný a prostý příběh své rodiny v roce 1971, od té doby byl přeložen do desítek jazyků a dvakrát zfilmován.... celý text
Přidat komentář
Příběh byl úžasný a neuvěřitelný, těžko uvěřit, co mohly dvě nevinně děti ještě v minulém století prožít. Jenom styl psaní mi přišel takový...jednoduchý, nečetli se to tak dobře, jak bych byla očekávala, i když některé pasáže se mi moc líbily.
Tuto knihu bych označila jako dobrý úvod do problematiky druhé světové války a tzv. Židovské otázky.
Z tohoto důvodu je vhodná zejména pro starší děti, ale to určitě neznamená, že si na své nepřijdou i dospělí.
Jen neobsahuje žádné velké "drasťárny", snad mimo jedné části je to kniha dobrodružná, nikoliv děsivá.
Přiznám se, s určitou omluvou, že mne chvílemi i napadalo, že toho štěstí mají kluci neobyčejně mnoho a také, že se mi potvrdilo, že ve Francii byla válka celkově mnohem mírnější. Tady (a vůbec dále na východ) by totiž jejich zážitky byly úplně jiné. (viz např. tématicky podobné Nabarvené ptáče, které doporučuji, ale stojí na opačné straně - je jen pro silnější povahy).
Z Paříže do Paříže je pěkně napsaná kniha na zajímavé téma a zaslouží si plný počet bodů, ale akce jí trochu chybí. Vzhledem k tomu, že se jedná o autobiografii, chce se mi dodat: "Naštěstí!"
Výborně popsaný osobní zážitek autora knihy. Osvěžil jsem si opět, co se dělo ze strany nacistů se Židy. A tady autor ukázal, jaká byla situace v poražené Francii. Neuvěřitelné názory Francouzů k této otázce. S podivem lze konstatovat s jakou úporností překonali dva mladí chlapci všechny překážky po útěku z Paříže a končící k jejich návratu. Hrůza vyvstala třeba v Nice, jak němečtí vojáci, tajní a jím přisluhovači do posledních chvil stále zatýkali židy a posílali je do vyhlazovacích táborů. Ta úpornost, když vlastně prohrávali na všech frontách a vítězné armády měli za svými zády.
Tak tohle bylo opravdu něco. Ani nemůžu vyjádřit slovy, jak skvělá kniha byla. Je skoro povinnost si ji přečíst
líbí se mi styl, čtivý a nesentimentální, má zajímavý děj a dává nahlédnout do tehdejší doby zase z jiného pohledu než třeba Pacific
Krásná kniha, kterou by si měl každý povinně přečíst. Mám doma podobně staré děti a nedokážu si tu situaci představit.
Je skvělé, jak si Jo a Marice dokázali poradit a v takové době. Cestovat tak dlouhou dobu, poradit si bez rodičů, v podstatě bez rodiny.
Je krásné, jak jim dokázali pomoct úplně cizí lidé, které už nikdy neviděli. Hrozná, smutná doba.
Kniha se mi velmi dobře četla. Určitě doporučuji k přečtení.
Zajímavý pohled na válečnou Francii očima malého židovského chlapce, který byl nucen předčasně dospět. Tím, že je kniha autentická a je to autobiografie, jí to dodává na váze. Plný počet bodů ode mě nedostane, ale za přečtení stojí.
Kniha byla velice zajímavá... Co se týče stylu psaní, je to takové jednoduché, žádné kudrlinky okolo, ale s přihlédnutím, že je to osud samotného spisovatele... Určitě doporučuji k přečtení, protože mne kolikrát zarazilo, jak se o sebe museli kluci postarat, dospělý člověk by to lépe nezvládl...
Zajímavá kniha popisující válečnéh období očima dítěte, vskutku podle skutečných událostí. Jednoduchý styl psaní, který vtáhne do děje. Jinak smekám před vynalézavostí a důvtipem obou bratrů Joffů, protože často narazili při své pouti napříč nejen Paříží na tehdejší zlo. Velmi působivá kniha.
Válka očima židovského chlapce, jeho putování s bratrem po Evropě, aby utekli smrti. Velmi působivé.
Při čtení jsem narazila na autorovu stejnou myšlenku, která mi proběhla hlavou při návštěvě Auschwitz, a to, jak mohli být takoví zabijáci ještě tak důkladnými administrátory a proč vůbec.
Vzpomínky na válečné osudy dvou bratrů jsou napsány tak upřímně, bezprostředně, jsou tak plné naděje a přirozeného dobra, že se ani nechce věřit, že je autor psal až v dospělém věku. Občas je to hra na dobrodružství, klukovské rošťárny, ale s tou hrozbou všude kolem musí Jo i Maurice prokázat neuvěřitelnou odvahu a vynalézavost, aby přežili. Fascinovala mne především jejich neutuchající víra v dobrý konec.
Jsou knihy, na které člověk nezapomene a tuto k nim přidávám. Příběh se skutečně udál a z toho mrazí. Říkala jsem, jestli a jak by tuto situaci zvládli moji synové. A jestli já jako rodič bych je byla schopna poslat na takovou cestu. Takových osudů jistě bylo mnoho. Klobouk dolů přede všemi, co ji zvládli a velké díky panu Joffovi za to, že svoje vzpomínky sepsal. Po přečtení knihy jsem viděla film. Kniha se mi líbila víc.
Ačkoliv se příběh odehrává v období druhé světové války, je podána dětským vypravěčem a tragédie doby je tak místy i lehce úsměvná. Je neuvěřitelné , jak se tak malí kluci - cca 10 let, o sebe dokázali postarat a věděli si rady. Jak byli "dospělí". Jsem zvědavá na filmové zpracování.
Popravdě, zhodnotit tuto knihu je pro mě z nějakého důvodu strašně těžké, ale jediné, co vím na 100% je to, že nemůžu jinak, než dát 5*/5*. Z představy, že se jedná o skutečný příběh, mě mrazí. Ale opravdu, nedokážu si sama sebe představit v deseti letech a zažívat to, co prožil Jo a jeho rodina. To, jak se s bratrem dokázali porvat s tím, co jim osud nadělil je neskutečné, já bych to asi nedokázala. Strašně jsem se bála knihu dokončit, proto jsem stále oddalovala datum dočtení, bála jsem se tragického konce a každé jedno otočení stránky bylo pro extrémně těžké, jako by ten kousek papíru v tu chvíli vážil tunu, tak moc jsem si postavy tohoto příběhu oblíbila. Musím přiznat, že jsem brečela pokaždé, kdy byla zmíněna i nějaká vedlejší, v příběhu nepodstatná, postava, kterou potkal špatný osud a často pravděpodobně horší, než smrt. Byli to lidé jako všichni ostatní, jen se narodili do židovské rodiny a skončili takto. Myslím, že všichni můžeme být vděční za to, v jaké době žijeme- to je pro mě hlavní poselství této knihy.
Neskutečný příběh dvou chlapců s obrovskou odvahou. Styl napsání knihy se mi, ale moc nelíbil.
Kniha se mi líbila. Styl psaní byl příjemný, prostě jak kdyby příběh vyprávěl opravdu malý Jo. Těším se až uvidím i film.