Z Paříže do Paříže
Joseph Joffo
Neuvěřitelný, avšak pravdivý příběh začíná v okupované Paříži, kde dva bratři, desetiletý Joseph a dvanáctiletý Maurice, tráví čas jako ostatní kamarádi školou, pouličními hrátkami i lumpárnami. Až do dne, kdy musí na kabátě začít nosit žlutou hvězdu. Pak se situace zásadně změní. Nacisté pořád přitvrzují, Židům jde o život, a tak tatínek rozhodne: kluci musí pryč. Okamžitě, sami, bez papírů, mají odjet nočním vlakem, nějak se dostat přes demarkační čáru a pak za staršími bratry do svobodné zóny na jih Francie. Vydávají se tedy na nebezpečnou cestu, téměř bez peněz, vybaveni jen svou bystrostí, statečností a instinktem. Nikdo netuší, že potrvá ještě tři roky, než válka skončí, ani zda se všichni znovu setkají. Joseph Joffo sepsal dojemný a prostý příběh své rodiny v roce 1971, od té doby byl přeložen do desítek jazyků a dvakrát zfilmován.... celý text
Přidat komentář
Zajímavý příběh z pera muže, který jako desetiletý chlapec prožil tento příběh na vlastní kůži.
Moc pěkně zpracované vyprávění, určitě se chci podívat i na filmovou verzi. Byl to takový jiný netradiční pohled na toto období.
Kniha je pěkná, hezky se čte, trošku tam chybí napětí. Tentokrát filmové zpracování z roku 2017 lepší než kniha.
Absolutně si nedokážu představit, že by můj kluk byl schopen něco takového v těchto letech absolvovat. Ti hoši měli neskutečnou kliku! Příběh byl velmi napínavý, zároveň smutný...
Úžasný a dojemný příběh, který zaujal a upoutal i má vnoučata natolik, že ho vstřebala bez jakýchkoliv připomínek a naopak s dotazy na další knihy s podobnou tématikou mne docela zaskočila.
Kniha je výjimečná tím, že ačkoli jde o autentický válečný příběh, není zahlcena líčením hrůz, není v ní přehršel úzkosti, není v ní beznaděj, naopak - silné rodinné vztahy, bratrské pouto, cesta za nadějí. Je vidět, že autor je optimistický člověk a že se i v těžkých časech vždy zaměřuje na to lepší a dívá se dopředu. Myslím, že kniha je proto vhodná i pro starší děti kolem 14-15 let , které by tematika zajímala. Hodnotím velmi vysoko, protože příběh je poutavý a zajímavý a je zároveň napsán hezkým stylem, který čtenáře vtáhne.
Tato kniha se mi zaryla do srdce.
Atutobiografie se skvěle odvyprávěným příběhem o soudržnosti rodiny, smrtelném nebezpečí a odvaze dvou malých chlapců.
,,To se už nikdy, nikdy nebude opakovat." Ano, tuhle větu bychom všichni velice rádi ocenili a dalo by se říci, že je z půlky pravdivá. Jenže mi přijde, že tyhle věci se zrovna dějí. Není na světě moment, aby se něco takového nedělo...Příběh je úžasný, dojemný, krásný, možná i trochu drsný, ale plně prožitý autorem. Tato kniha je vlastně důkazem toho, že i nehezké věci se mohou opakovat.
Dětské, mile sepsané zážitky o nehezké době. No bohužel to momentálně dost sedí. I v epilogu: “ale čeho se bojím? To se už nikdy, nikdy nebude opakovat.” Kéž by.
Nikdy se nevzdat a jít dál za svobodou, nenechat se zotročit a zabít! Kniha o osudech jedné rodiny za druhé světové války je dnes velmi aktuální. Však mi ji (a také vám - je třeba na Ulož to) doporučila při rozhovoru v Radiožurnálu psycholožka Yvonna Lucká: „Odvahu! Znovu jsem si přečetla některé knihy pro tuto těžkou dobu – Čapkovu Matku a Z Paříže do Paříže, kterou mám moc ráda. Takové knihy pomáhají pochopit, co lidé ve válce prožívají...“
Mementem je autorův epilog, ve kterém mluví ke svému synovi:
„Proč jsem tuhle knihu napsal? Samozřejmě že jsem si tu otázku měl položit, než jsem začal, to by bylo logičtější, jenomže všecko není vždycky logické, zrodila se ze mě jako něco docela přirozeného, snad to tak muselo být. Říkám si, že si ji ten chlapec jednou přečte, a to mi stačí. Třeba ji odhodí, třeba se mu ty vzpomínky budou zdát už do omrzení omleté, anebo naopak se nad ní zamyslí, to už musím nechat na něm. Ale stejně si tak představuju, že bych mu dneska večer, až odejde do svého pokoje, který sousedí s mým, musel říct: „Můj milý chlapečku, vezmi si chlebník, tady máš pět tisíc franků a musíš jít pryč.“ To se přihodilo mně, to se přihodilo mému otci, a mě zaplavuje bezmezná radost, že jemu se to nepřihodí. Jestlipak bude ten svět lepší?“
Bude?
Co myslíte?
/PS: V našem městečku je dnes 63 uprchlíků z Ukrajiny, jak to máte vy?/
Velmi působivá kniha, psaná dětským pohledem.
Příběh dvou židovských chlapců - bratrů s velkou odvahou, díky níž se jim podaří přežít.
Nakonec hodnotím na maximum: autentický příběh, přinášející mnohé netušené události a zážitky malého židovského kluka ve válečných letech ve Francii, kdy se rodina musel skrývat a od počátku rozdělovat maximálně po dvou členech - měl štěstí, že se pohyboval po různých štacích, přes demarkační zónu, se starším bratrem, který byl ještě podnikavější... Literárně by se to jistě dalo vyšperkovat (žádné hlubokomyslné úvahy, ani psychologické studie - prostě jak to vidí kluci: dobrodružství a trocha strachu a nepohodlí bez rodičů - asi rovnou použitelné jako filmový scénář) a některé pasáže mi tam chyběly (občasné setkání s rodiči), ale oceňuji, že i o takové příběhy se jejich účastníci chtěli podělit (důvod je vysvětlen v epilogu - ten a jedna věta z úvodu knihy mi vehnaly slzy do očí, a zarámovaly tak pro mne tento originální příběh). Napsáno je to tak, jakoby se autor zase vcítil do svých pocitů malého kluka - nedovolil si žádný odstup daný životními zkušenostmi ani hodnocení tehdejší doby jeho staršíma očima, a to bylo vynikající.
A možná, jenom možná, se nám proto zdá, že měli kluci nadmíru štěstí po celé dlouhé tři roky až do konce války na své nebezpečné cestě - prostě to dobré si v paměti uchováme lépe, snadněji a rozhodně raději než nějaké otřesné zážitky, které - pokud to jde - musí z paměti pryč...
A je to jedna z mála knih, které vůbec neublížil ani odstup třiceti let od samotných zážitků k napsání, ani dalších padesát let od jejího vydání.
Moc hezky napsané a myslím, že je to vhodná knížka i pro starší děti. Dneska si člověk nedovede představit, že by dětem zabalil chlebník a pustil je samotné na takovou cestu. Ale tenkrát to riziko museli podstoupit. Čte se to jako dobrodružství dvou chlapců a přitom jim šlo o životy.
P.S. po zhlédnutí filmu, bych dala i filmu 5*
Krásně, čtivě napsáno. Obdivuji odvahu dětí i rodičů, že se vzepřeli a snažili se zachránit, ikdyž to bylo nebezpečné. Přestáli různé nástrahy a spoustu těžkých situací vnímali děti jako dobrodružství. Nakonec se chlapci shledali se svou rodinou opět ve své Paříži a v holičství.
Nevím co knížce napsat. Mám smíšené pocity nedokážu si představit že bych se ocitla jak na místě děti či rodičů. Knížka se čte úžasné. Mám dilema jelikož je to aj s filmované jestli se na to mám podívat....
Krásně napsaný přiběh.
Mám doma stejně staré kluky a vůbec si nedovedu představit,že jim zabalím chlebníky a vyšlu na takovou cestu.
Kéž by už nikdy žádné děti nemuseli sami takto cestovat.
Rychlý příběh o tom, jak děti ve válce během jedné minuty přišli o dětství a museli se začít chovat a jednat jako dospělí. Neskutečný. Neustále přemýšlím, jestli bych tohle dokázala. Dát dětem batůžky a papa možná se ještě někdy uvidíme.. ti lidé museli žít pod neuvěřitelným tlakem a strachem o život.
Pokud hledáte knížku z druhé světové války, ve které neuvidíte hrůzy koncentračních táborů a není to ani taková depka, Z Paříže do Paříže vám určitě můžu doporučit. Skvělé čtení to bude také pro děti, které se s válečnou tematikou seznamují.
Mně už tahle knížka bohužel nic nového nepřinesla. V příběhu mi chyběly emoce, které bych v tomto typu příběhu čekala. Dějové byla knížka také slabší, což může být způsobeno i tím, že vše sledujeme dětskýma očima a vyprávění nejde příliš do hloubky.