Z pohádkové postýlky
Jiří Žáček
Povídání pro snílky z pohádkové postýlky s barevnými obrázky ke všem pohádkám. Kniha přenese děti do kouzelného světa pohádek. Jak přesně to v pohádkovém světě vypadá, zachytil ve svých ilustracích Adolf Born, a co všechno se tam děje, vypráví Jiří Žáček. Jeho pohádková řeč je dětem milá. Je blízká fantazii dětských snílků, kteří mají radost, když tajemství a kouzla pomohou, aby všechno dobře dopadlo. Dvacet pět pohádek, ať je znáte, či neznáte, znějí díky vypravěči jako nové.... celý text
Přidat komentář
Moc pěkný výběr pohádek s hezkou moderní ilustrací. Sem tam i veršovaná verze, která mé děti také hodně pobavila. Vynikající...
U nás vedou Tři prasátka, takže pravidelně "houkáme a foukáme" a ke knížce se často vracíme. Líbí se mi, že některé pohádky jsou rýmované, děti to mají rády a dospělým se dobře čtou, protože verše nejsou krkolomné. Určitě doporučuji a ilustrace od Adolfa Borna jsou úžasný bonus navíc.
Pěkná sbírka pohádek, některé ve verších, jiné veršované částečně, některé klasicky vyprávěné. Četla jsem synovi (3,5) a přišlo mi to tak akorát, i když některé pohádky pro něj byly pořád ještě dlouhé. Není to můj úplný pohádkový top, ale ráda se ke knížce zase po čase vrátím.
Kniha mě v knihkupectví zaujala tím, že některé pohádky jsou veršované. Těch veršovaných je 6 z celkem asi 25 pohádek (veršované jsou - Jak šlo vejce na vandr, O řepě, Hrnečku vař, Zlatá rybka, Polévka ze sekery, Popelka). Ty veršované jsou skutečně pěkné, líbí se mně a i je vyžadují opakovaně děti . Ty ostatní mě ale spíše mírně zklamaly - jsou to všechno takové ty nejznámější klasické pohádky, plus pár asi jakoby nových - a připadají mi zformulované tak nějak nedobře, podprůměrně, nečtu je ráda, něco mě zvláště na některých z nich rozčiluje. Často jsou mírně pozměněné, ale ne moc. Ani děti (4,6,10) je moc nevyhledávají. Nějak ten jazyk, kterým jsou napsané, nevnímám jako malebný, nebo já nevím....Na jednu stranu nejsou dlouhé, čímž by je člověk měl tendenci číst těm nejmenším, na stranu druhou jsou tam obraty a slova, kterým malé děti nerozumí. Obrázky tam sice jsou, ale ne moc a nijak nedokumentují dobře příběh a vlastně se mi ani moc nelíbí (i když v jiných knihách mám ilustrace Borna ráda). Takže člověk by obsahem a délkou řekl pro děti od 3 let, ale právě že ten text je takový, že vnímám, že 4,5 letá dcera často v polovině ztratí pozornost a soustředěnost, což se u jiných knih vůbec neděje. No a syn (6) se zas nudí, protože jsou jakoby napsány primitivně a tak nějak až moc repetitivně - opakují se v nich pasáže, což mívají děti rády, ale tady to zjevně nějak neberou až tak pozitivně a i mě to trochu otravuje. Koupě ale nelituji kvůli těm veršovaným - ty se líbí všem a fakt se povedly. Jako základní knihu, ze které se bude dětem číst Sůl nad zlato, Červená Karkulka, nebo Perníková chaloupka bych to ale nedoporučila - na to je většina jiných knih, které mi prošly rukama, lepší.
Prefektní kniha pohádek, která baví i dospělého. Pohádky jsou akorát dlouhé na čtení před spaním, některé jsou krásně veršované, ty se nám líbí nejvíc. A jako bonus krásné ilustrace.
Náš syn (4) odmítá jakékoliv knihy, v nichž se nevyskytují dinosauři. Proto, když nám "Ježížek" nadělil tuto knihu, byla jsem skeptická. Jenže zázraky se dějí, hlavně v čase vánočním, a pohádky jsme každý večer předčítali a syn neprotestoval. Knihu dokonce přejmenoval na SRANDA pohádky. S těmi veršovanými lze velmi pěkně pracovat, že např. poslední slovo dopoví dítě-syn to zbožňoval. Kniha se líbila až tak, že přemýšlíme i o hrůzostrašných pohádkách, a kouzelnických pohádkách a........o domě zvlášť jen na knížky. No nic, bohužel žádné čtenářské prozření se nekoná, pouze požadavek z obligátního : Plosím dinošauruši, se rozšířil na : Plosím dinošauruši a šranda pohádky.
Krásné pohádky. Četli jsme každý večer před spaním. Pár pohádek bylo veršovaných, a ty se dětem líbill.
Autorovy další knížky
1983 | Aprílová škola |
2010 | Krysáci |
1996 | Slabikář |
2015 | Ezopovy Bajky |
2007 | Okurková sezóna |
S vnoučaty jsem tuhle knížku ještě nečetla, ale z nedočkavosti jsem ji už předem zhltla sama, protože mám ráda jak texty J. Žáčka, tak obrázky A. Borna. Nejvíc se mi líbila veršovaná pohádka o vojákovi a lakomé selce - o tom, jak voják vařil polévku ze sekery.
Pan Žáček dovede zveršovat, na co si vzpomene, a tak přebásnil i všeobecně známé příběhy, například "Hrnečku, vař!" A jak pěkně: posuďte sami : o)
... "Jémine, to je nadělení!
Co dělat, svatá dobroto?"
A dcera vyřkla zaklínadlo,
tak aby slovo k slovu padlo:
"Hrnečku, dost!" A bylo to.
Jen hora kaše tady zbyla
a dole pod ní ves i sad.
Sedláci kleli: "U sta hromů!"
A kdo šel tudy zrovna domů,
musel se kaší prohryzat.
str. 84