Z popela
Alex Schulman
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487579/bmid_z-popela-JjM-487579.png
4
147
147
Drtivý příběh rozbitého dětství a neodvratného rozkladu jedné rodiny. Tři bratři se vracejí na rodinnou chatu u jezera, kam se dvacet let žádný z nich neodvážil. Přivážejí s sebou urnu s popelem a chystají se tu splnit matčino nečekané poslední přání. Společná cesta je však provede nejen důvěrně známou krajinou, ale také časem. Náhle jsou z nich opět chlapci s opálenýma nohama a dychtivýma očima, soupeřící o otcovu přízeň a matčinu vrtkavou lásku, kteří mají na světě jen jeden druhého a možná také vůbec nikoho. Nyní tu stojí jako mladí dospělí muži, navzájem si tak cizí, a přesto nerozlučně spoutaní okovy minulosti. Osudné místo nesmlouvavě vyhání na povrch pečlivě pohřbené vzpomínky a hořkost, která mezi bratry znovu vráží klín. Jak dokáže domov prolezlý nejistotou jako minové pole poznamenat dětskou mysl? A co se doopravdy stalo onoho léta, kdy se všechno rozpadlo na kusy?... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Krásné popisy přírody a nastolení komorní, pochmurné a znuděné atmosféry horkého léta. Úplně jsem se na moment ocitla někde na chatě u lesa, kde jsou dny až moc dlouhé, není zde vyžití a jediným útočištěm před spalujícím sluncem se stává nedaleký les.
Líbila se mi autorova práce s traumatem, kdy bravurně zpracoval, jak se lidské nešťastné vzpomínky časem formují. Konkrétně jsem zůstala v němém údivu, kdy vyšlo napovrch, že Molly není fenka.
Bohužel si myslím, že si takové téma vyžaduje mnohem větší hloubku, cit a rozsah. Toto zpracování mi přišlo až moc strohé, a přitom tak zdlouhavé. Líbilo by se mi, kdyby zde víc byla popsána laxní výchova rodičů, dopady jejich alkoholismu a zanedbávání; tyto aspekty zde byly řečeny více či méně mezi řádky, ale myslím, že kdyby je autor rozpracoval o něco víc, nacházel vzájemné vztahy a dopady těchto faktorů na kvalitu života tří bratrů v dospělosti, jednalo by se skutečně o výborné a dechberoucí dílo. Takto to bohužel vidím jen na dvě hvězdy.
Velmi komorní příběh o jedné švédské rodině, která tráví svůj volný čas na samotě u lesa. Sledujeme dvě časové roviny téhož příběhu. Z minulosti probíhající posloupně tak jak plyne čas. A z přítomnosti, která se postupně k té z minulosti vrací. Vyvrcholením příběhu je stav, kdy se obě časové roviny setkají. Tento způsob vyprávění částečně prozrazuje děj a tak se nedá použít příliš často. Ale právě tato kniha tím získala na zajímavosti. Kdyby byla napsána jiným způsobem v žádném případě by mě tolik nezaujala. Příběh samotný je totiž sepsán poněkud povrchně, což je veliká škoda, protože námět sliboval psychologickou sondu do duše vypravěče tohoto příběhu. Za mě obrovským způsobem nevyužitý potenciál. Audiokniha je načtena velice dobře a načetl ji pan Ondřej Brousek.
Z popela se mi četlo trošku těžce. Snad to bylo tou všeobjímající tísní, možná i nezvyklou časovou osou. Vypravěč Benjamin mi ale nakonec velmi přirostl k srdci.
Závěrečný zvrat jsem nečekala a mám docela chuť si knihu přečíst znovu, s vědomím toho, co se stalo. Třeba bych rodinu nesoudila tak přísně…
K páté hvězdě něco chybí, ale zatím nedokážu pojmenovat co. I tak doporučuji k přečtení!
Asi si za to mohu sama, ale opravdu jsem se díky anotaci těšila na velké a temné rodinné drama, což mi bohužel autor plně nenabídnul. Ne že by ve mě Z popela neprobudila vůbec žádné emoce, ale po dočtení už jsem si na tři bratry a jejich osud vzpomněla jen párkrát. Mým největším problémem však jsou časové linky a postavy, z nějakého důvodu mi poměrně dávalo zabrat se zorientovat a pravděpodobně způsobily to, že jsem si knížku neužila tak jak jsem doufala. Na druhou stranu se autorovy moc povedl závěr, vůbec jsem nečekala, že by si pro čtenáře mohl něco takové připravit a trochu mi tím připomněl mou milovanou Musíme si promluvit o Kevinovi.
Od téhle knihy jsem si slibovala tak moc. Komorní rodinné příběhy odhalující nějaká dramata a nevyřešenou minulost mě moc baví, proto když jsem si přečetla anotaci, zajásala jsem. Bohužel mě kniha Z popela už od začátku nedokázala vůbec vtáhnout, tři bratři se mi pletli, jejich charaktery se mi zdály nedostatečně prokreslené a konec konců i samotné rodinné pozadí mi přišlo příliš ploché na to, aby mě nutilo ke čtení. Největší senzací knihy má být dozajista wow konec, který jsem, pravda, naprosto neočekávala, ale pro mě je mnohem důležitější, když funguje celý příběh a třeba nemá tak dobrý závěr, než když mě celou dobu moc nezajímá, co čtu a konec mi "vyrazí dech". Škoda, autor nepíše špatně, atmosféru navodit umí, jen by to chtělo menší soustředění směrem k vyšokování čtenáře na úkor kvality samotného příběhu. Tohle mohlo být skvělé psychologické drama...
Knihu jsem poslouchala v audiu namluveném Ondřejem Brouskem. Jeho hlas je ponurý, hluboký a klidný a k náladě textu se velmi hodí. Rovněž zvukový podkres navozuje dramatickou atmosféru. Díky audioknize jsem si tak Z popela určitě užila víc, než kdybych román pouze četla, což se mi ostatně stává docela často, pokud je vhodně zvolen narátor.
Na mě byla ta kniha příliš složitá, místy jsem se trochu ztrácela. Dočetla jsem ji a jsem tomu ráda, protože závěr byl - alespoň pro mě - fakt překvapivý.
Vnímavý emocionální pohled do dětství tří bratrů .... a po letech návrat do krajiny dospívání - a vyrovnání se se vzpomínkami ....
Společná cesta je znovu provede časem - a i s rozdílem let jsou tu vzpomínky, které bolí ...
Opravdu musí prožitá krutost shořet na popel, aby mohl člověk zapomenout a vytvořit novou realitu ?
Co se vlastně stalo, že se cesty bratrů rozdělily ?
Až v závěrečném sdělení matky nacházíme pochopení ....
Tento příběh rodiny, která nenalezla slova porozumění doporučím.
Za mě veliké překvapení,,střídání minulosti a součastnosti mám ráda,,příběh smutný,překvapivý a konec nečekaný,,,poslouchala jsem jako audio a skvělé...
Tahle útlá kniha mi ukázala, jako mohou být křehké rodinné vztahy. Autor mistrovsky navodil atmosféru a dokázal čtenáře báječně vtáhnout do děje. Konec byl překvapivý a nečekaný, ale přála bych si, aby ho autor více rozvedl.
Tři bratři, matčin popel a stará chata, kde strávili část ne moc šťastného dětství.
Rodinný příběh, který je neveselý a tne hluboko do živého…
O odcizení mezi nejbližšími, o tom, že nejvíc bolí slova, která nikdy nebyla vyřčena. A o tom, že vztahy jsou křehoučké, stejně jako my sami. O rodičovství, sourozencích a taky o tom, že občas nedokážeme dát lidem okolo sebe to co potřebují, i když bychom moc chtěli.
Kniha je výjimečná svým uspořádáním. Střídání kapitol minulosti a přítomnosti, která jde navíc pozpátku? Skvělý! Vytvořilo to neuvěřitelnou dynamiku!
Jedno velké wow, které v knize nastane mi sice došlo až moc brzy, ale vůbec mi to nezkazilo dojem z knihy. Naopak jsem to možná všechno vnímala víc intenzivně.
Schulman je zkrátka pan vypravěč a umí skvělé charaktery, které jsou neuvěřitelně plastické a máte pocit, že tam jste s nima, což teda ne vždycky úplně chcete, protože je z toho místy dost úzko.
Celé jsem to přečetla na dvakrát, protože nešlo přestat. Myšlenka, kterou kniha nese je skvělá, i když každý si v ní asi najde něco svého. Tento příběh ve mě bude zkrátka rezonovat ještě nějakou dobu.
Kniha se mi velmi líbila, líbilo se mi i to, že člověk se musí trochu zorientovat , čte totiž text, který obsahuje vzpomínky a současnost, tak nějak namixované, toto si musí probrat a udělat si z toho obrázek. Během čtení jsem zažívala normální úzkost a tíseň. Samozřejmě, že jsem ze začátku netušila to rozuzlení, ale to nelaskavé prostředí zbavené srdečnosti, radosti a citů, ve kterém ti hoši vyrůstali mě, jakožto matku, naprosto drásalo. Jak se dožadovali střípku pozornosti, jak vedle rodičů tak nějak existovali a nikoho moc nezajímali... uf uf uf. Četla jsem ve stylu kapitola a pak kafe nebo tetris na mobilu pro vzpamatování se z té dusivé atmosféry ....
Charaktery postav byly skvele vykreslene, pribeh byl srozumitelny a prehledny, konec me absolutne dostal.
Tohle bylo velmi zajímavé počtení..
Příběh byl napsán velmi zajímavou formou v rámci minulosti a přítomnosti, kdy se oba časy krásně rozvíjely. Přítomnost na sebe vždy krásně navazovala a byla vypravována pozpátku :).
I když jsem se nějakou chvilku na začátku ztrácela, tak jsem si na styl psaní nakonec zvykla. Samotný příběh o třech bratrech, šíleném dětství, blbých zkušenostech a špatnou výchovou, byl velmi dobrý. Dětí mi bylo hodně líto, vždycky mi z takových příběhů je ouzko a ten překvapivý konec tomu nasadil velkou korunu!
Při čtení této hostovky budete svědky znovuzrození „z popela“ tří bratrů - Nilse, Benjamina a Pierra, kteří se po dvaceti letech setkávají, aby uctili památku zesnulé matky. Co je před dvaceti lety rozdělilo? Co se tehdy stalo? Autor nám naservíroval ukázku krutého dětství bez fyzické síly. Neláska totiž někdy postačí.
Kniha je to opravdu velmi zajímavá díky stylu vyprávění. Střídají se kapitoly z minulosti a z přítomnosti a ty z přítomnosti jsou navíc vyprávěné pozpátku. Osud tří bratrů mě donutil přemýšlet. Často jsem se pozastavovala. Nad výchovou tří synů, nad lhostejností, nad chováním rodičů i synů samotných. Závěr mě dostal. Ani v nejmenším jsem toto rozuzlení nečekala. A souhlasím s dagmar7365, chuť přečíst si knihu ještě jednou, když UŽ VÍM byla veliká. Ale nemám na to kapacitu :D
Dosud neznámý švédský autor Alex Schulman si mě získal a já doufám, že budeme mít někdy čest přečíst si v českém jazyce další jeho knihy.
Zhodnotit knihu Alexe Schulmana není vůbec jednoduché. Nečetla se mi úplně snadno, protože příběh tří bratrů vyprávěný ve dvou dějových linkách nebyl vůbec radostný, právě naopak. Plný chladu, nepochopení, jednání rodičů bylo tak odtažité a divné...Ale to, jak byl předkládán mě zaujalo a jsem ráda, že jsem vydržela do konce. Protože ten závěr na mě zapůsobil jako bomba. Vnesl do příběhu úplně nové světlo a mám chuť přečíst si knihu ještě jednou, když UŽ VÍM.
Pro mne absolutně nejlepší knížka toho roku, doposud :) hra s emocemi a vykrystalizovaný závěr!!!