Z Pyrenejí až k Waterloo: Vzpomínky kapitána Wellingtonových ostrostřelců na účast v napoleonských válkách
Jonathan Leach
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435676/bmid_z-pyreneji-az-k-waterloo-vzpominky--yCm-435676.jpg
4
6
6
Na jaře roku 1808 začal Španělskem zmítat dynastický zápas mezi otcem a synem, tedy králem Karem IV. a princem Ferdinandem Asturským. Napoleon měl rozhodnout, kdo má na korunu větší právo, a vyřešil spor tím, že je zbavil trůnu oba. Španělsko pak dal svému bratru Josefovi. Vše vypadalo zpočátku skvěle, jenže vzápětí vypuklo v Madridu protifrancouzské povstání a plamen odporu zachvátil celou zem. Pyrenejemi začala zuřit guerilla, nesmiřitelná partyzánská válka, a před ní si nebyl žádný Francouz jistý životem. Pak se do války na poloostrově vložili Britové. Na rozdíl od pamětí francouzských vojáků a důstojníků z napoleonských válek existuje v českém překladu jen jeden titul memoárů anglických (Waterloo – deník z tažení). Mezeru nyní částečně zaplňuje tento překlad pamětí kapitána 95. pluku anglických ostrostřelců z války na Pyrenejském poloostrově, které popisují i následné tažení do jižní Francie a končí popisem bitvy u Waterloo. Autora pamětí, Jonathana Leache, lze s určitou nadsázkou nazvat „skutečný Sharpe“ – on a jeho muži byli předobrazem románového a později i televizního hrdiny Richarda Sharpeho. Kapitán Leach líčí svoje vojenské zážitky v uniformě proslulého ostrostřeleckého pluku v ostrých konturách. Sdílíme s ním námahu a strádání denních i nočních pochodů a také nebezpečí bezpočtu bitev, jichž se zúčastnil. Před očima nám ožívají vojenské události, krajina a lidé v širším kontextu dané doby. Kniha přibližuje českému čtenáři málo známé bojiště napoleonských válek viděné očima anglického důstojníka elitního pluku, se kterým došel přes Portugalsko, Španělsko a Francii až na pláně u belgického městečka Waterloo. Leachovy deníkové zápisky zařazuje do dobového rámce ve své předmluvě Jiří Kovařík. Charakteristiku 95. pluku ostrostřelců (Rifles) načrtl v úvodu překladatel Leonid Křížek.... celý text
Přidat komentář
Autor popisuje své zážitky deníkovou formou, kdy je zřejmé, že při následném sepisu knihy si již nepamatoval řadu detailů. Značnou část knihy je tedy psáno popisnou formou - přesunuli jsme se tam, ustoupili jsme sem, zaútočili jsme na výšiny u té a té vesnice. Což je obrovská škoda, protože detailů, které jsou z dnešního pohledu nejvíce zajímavé, je v knize pomálu. Na druhou stranu je naprosto neuvěřitelný popis, za jakých podmínek museli tamnější vojáci přežívat a bojovat, a jaké masakry museli přetrpět. Z pohledu dnešního městského člověka si to lze jen stěží představit. Překlad je doplněn rovněž o medailonky jednotlivych historických postav, o kterých autor hovoří, což zejména méně historicky vzdělanějšímu čtenáři přijde vhod. I přes výše uvedené výhrady lze knihu doporučit, počítejte však, že vás při čtení bude provázet lítost nad tím, že se autor o tak zajímavé době více nerozepsal. Je však pravdou, že pokud by měl autor zachytit všechny detaily svého šestiletého tažení, musela by mít kniha tisíce stran.
Za mňa dosť slabé a málo podrobné spomienky. Najväčšia časť sa venuje pyrenejskemu ťaženiu, v ktorom strelci zohrávali svoju úlohu a počas ktorého sa britská armáda do vojny najviac zapojila. Mnohokrát sa autor vyjadruje v štýle, že nejdem to opisovať, lebo o tom bolo popísané už veľa atd., čo textu škodí. V porovnaní s Marbotovými podrobnými spomienkami su tieto o dosť slabšie.
Autorovy knížky
| 2020 |  Z Pyrenejí až k Waterloo: Vzpomínky kapitána Wellingtonových ostrostřelců na účast v napoleonských válkách |
"Ale v každém pluku, brigádě a divizi každé armády se najdou podobní samozvaní stratégové, kteří jsou přesvědčeni, že vrchní velitel je v tomto ohledu a ve srovnání s nimi naprostý blbec."
Takto - pro něj zcela typicky - zakončuje autor jednu ze svých úvah na téma co by kdyby. A pochopitelně se zastává nejen lorda Wellingtona ale i své jednotky, divize, či jiných jednotek, "které si to zaslouží." Pokud chcete epické čtení plné hrdinských skutků, budete zklamáni. Bitvy byly pouhým mrknutím oka v prakticky nepřetržitých bojích lehkých jednotek, které byly vždy buď výrazně vepředu, nebo vzadu, podle toho, zda se postupovalo, nebo ustupovalo. Autor sám tuhle okolnost vystižně komentuje: „Dodejme jen, že četné boje zde popsané, které se jen zřídkakdy dostanou na stránky ‚Gazette‘, snad jen pod titulkem ‚Z našich posádek’, nejsou ve své podstatě tak triviální, jak by si mohli myslet někteří lidé, kteří se o těchto záležitostech dozvěděli jen z doslechu.“
Stále tedy čtete o malých přestřelkách a epizodkách, prokládané dlouhými pasážemi pochodů a autorova odpočinku ve stylu vášnivého nimroda (ve španělských a portugalských lesích střílel prakticky po všem, co se hnulo).
Je také dobré si uvědomit, že si autor zaznamenal to, co mu přišlo vzhledem k situaci zajímavé – proto zde najdete možná více barvitých popisů krajin než detailního popisu jeho práce, tedy boje. Proto tyto paměti považuji za minimálně stejně hodnotné jako níže zmíněné paměti Marbotovy, protože na rozdíl od něj, který je zpracovával spíše jako spisovatel, Leach poctivě předkládá vlastně jen editovaný vlastní deník, který tak působí trochu suše. Za sebe ještě pokládám za výbornou závěrečnou kapitolu, která obsahuje rady pro velitele lehké pěchoty.