Přidat komentář
Malá kniha o velkých věcech... Přečtěte ji za jedno odpoledne ale myslet na ní budete ještě spousty dní...
Nejsmutnější na tom celém je, že zvěrstva popisována v knize, prováděli Češi Čechům - vlastní lidi - spoluobčané (ne, žádní Němci či Rusové).
Další kniha, která svou nenápadností ukazuje, že za snahou archivovat kusy epizod z vězeňského života a své subjektivní dojmy, je něco většího. A sice nutnost varovat! Už proto, že ani dnes si málokterý z nás může činit nárok na naprostou bezúhonnost a jen někomu se povede udělat za svou minulostí tlustou čáru. …To tak pro začátek.
Teď k věci:
- vměstnat 5291 dnů nařízené nesvobody do necelých 80ti stránek byl chytrý tah! Nechtěla jsem knížku pustit z ruky; četla jsem, kde se dalo; a víc se s příběhem sžila.
- děkuji za chvílemi chladný (až cynický) popis režimu: spánek–jídlo–práce–spánek–jídlo–práce… a též za silnou víru při popisu těch pomlček mezi nimi. Pomohlo mi to věřit, že systematické deptání ze strany dozorců překoná, že se uzdraví, že to zvládne.
- ano, mám spoustu otázek, na které bych chtěla odpověď, ale taky mám těch pár zodpovězených.
Vyprávění pana Černého je plné myšlenek, které rozhodně nejsou tak banální, jak se na první pohled zdají. A říkají-li Vám něco jména Karol Bacílek, Rudolf Beran, Prokop Drtina či Gustáv Husák, která se v textu objeví, pochopíte.
Doporučuju!
Slabá kniha, co se počtu stran týká, o to silnější příběh.
Kniha na jedno odpoledne, a pak spousta dni v myšlenkách