Za Heydrichem stín
Jan Drejs (p)
Kniha Jana Drejse, novináře a spisovatele, vlastním jménem Jaroslava Andrejse, vydaná poprvé v roce 1947, byla prvním zpracováním tématu heydrichiády. Andrejs v ní podrobně rozebírá přípravu a průběh atentátu na říšského protektora R. Heydricha a rozvíjí jak osudy aktérů a jejich hrdinství, tak i pronásledování všech zúčastněných, které zaznamenalo sílu odboje našeho národa proti nacismu a upozornilo na hrůzy provázející dění 2. světové války a tzv. protektorátu. Na autorovu práci pak navazovaly zprávy dalších novinářů, z ní vycházeli a s ním konzultovali další i současní tvůrci literatury faktu.... celý text
Přidat komentář
tohle by měla být povinná četba, ne z nařízení, ale proto, že jsme těm všem lidem dlužni za život...
kdo chce fakta, tak dopručuji Vojtěcha Šustka a jeho zpracování Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo.... (3 svazky)
Tato kniha byla první, která popsala vše podstatné o tématice. Ty ostatní už trpěly balastem politiky, kultu, nadčlověčenstvím. Také vede k zamyšlení, proč se v Praze třeba po Jindřišce Novákové nejmenuje žádná ulice, za což se to jen hemží ukrajinskými bajkami.
Jde o jednu z nejlépe zpracovanou publikaci vůbec první svého druhu,je bezesporu první knihou literatury faktu, ceny zdroj informací,který,je,dnes doplněn otevřenými.archivy
Základní kámen "atentátovské" literatury, velice autentické líčení událostí, některé z nich a role osob byly během následujících let bádání upřesněny, ale i tak je naprosto zásadní, že autor měl nejen přístup ke klíčovým materiálům, ale zejména měl možnost mluvit s přímými přeživšími svědky a účastníky oněch událostí. Tato kniha má čestné místo v mé knihotéce.
Konečne sa mi podarilo túto knihu získať...nebolo to ľahké ani lacné...Ale keďže ide o prvú knihu, ktorá bola o atentáte napísaná, je takmer povinné prečítať si ju... Dobre spracované a pútavé, dozvedel som sa niekoľko vecí, o ktorých sa v iných knihách na túto tému nepíše... Takže spokojnosť.
První kniha, kterou jsem o "Atentátu" jako puberťák četl. Samozřejmě to nešlo za tmy, ale pouze za světla, protože jsem se děsně bál. Již tenkrát jsem byl "Atentátem" a způsobem jeho provedení až do smutného konce doslova uchvácen. Autor má obrovskou zásluhu, že se jeho kniha a mnoho dalších na stejné téma, stalo mým životním hobby. Pamatuji si na den 27.5.1987 (tedy 45 let od akce). S kamarádem jsme šli s předstihem na "místo činu" samozřejmě se zrcátkem (jako měl Valčík). Hodiny přesně načasovány, pouze tramvajová trať již nebyla a "trojka" tedy nemohla jezdit. I počasí mohlo být podobné. Opodál nás sledoval a chodil za námi nějaký chlapík. To bude fízl - usoudili jsme. Chyba, byl to člověk stejných zájmů a byl nadšen, že se potkal se stejnými "blázny" jako on.
Poté jsme šli po stopě úprku Gabčíka k řeznictví (již pochopitelně není, ale dům stojí). A nakonec do Libně, do ul.Novákových (tenkrát ještě byla-dnes ne), kde hrdinná rodina (ženská část) se radila co s kolem Kubiše. Počínaje jimi a konče "Tetou Moravcovou" to byli skuteční národní hrdinové. Čest jejich památce !
Je to poměrně kvalitní opis událostí, které směřovali k atentátu a aj události po něm. Tuto knihu vlastním, rok vydání je v knize uvedený - rok 1947, ale otec, od kterého jsem knihu dostal mi říkal že ji koupil v Praze někdy září 1946. Obal mé knihy má jinou podobu jaká je uvedená nahoře na obrazku. Neví někdo či bylo realizované jen jedno vydání anebo bylo vydání víc.
Tato kniha, která vyšla pět let po atentátu, vypovídá o obrovské statečnosti a odvaze nejen těch co atentát připravili a uskutečnili, ale i o mnoha obětavých pomocnících, kteří riskovali své životy i životy svých blízkých pro spravedlivou věc. Knížka je doplněna autentickými černobílými fotografiemi.
Štítky knihy
Reinhard Heydrich gestapo heydrichiáda Jozef Gabčík, 1912–1942 operace Anthropoid Protektorát Čechy a Morava atentát na HeydrichaAutorovy další knížky
1947 | Za Heydrichem stín |
2008 | Smrt boha smrti: Legendy a skutečnost kolem atentátu na Heydricha |
1968 | Tři cesty k smrti |
1966 | Minuta smrti |
1968 | Tichý krok strachu |
Tato kniha má tu nevýhodu, že byla první a autor se nedostal k informacím, které víme dnes. Styl, jakým je napsána není špatný a je celkem i čtivý, ale po desítkách let bádání, pokusů a práce lidí jako Šustek, Janík, Čvančara, nebo Stehlík už víme, že Anthropoid probíhal trošku jinak, než je v knize napsáno. Chybí souvislosti, který autor v roce 1947 asi nemohl vědět. Je to trošku psané tak, aby to do sebe dobře zapadalo. V této problematice pořád považuji za nejlepší knihu Anthropoid od Jaroslava Čvančary. Od Jana Drejse mám moc rád knihu Tři cesty k smrti. Ta by stála za zfilmování.