Knížka se ke mně dostala úplnou náhodou, na procházce jsme narazili na totálně přeházenou knihobudku, jako knihovnici mě samozřejmě nenapadlo nic lepšího než ji srovnat :) V knihobudce ležela mj. i tato knížka, otrhaná, bez desek, prostě salátové vydání a nic, co by si člověk obvykle dobrovolně bral domů. ALE - tím, jak knížka byla bez desek, mě zaujaly názvy kapitol z obsahu a tak se stalo, že jsme si knížku nakonec odnesli. Já ji přečetla prakticky jedním dechem, za jednu cestu vlakem + odpoledne na zahradě. Jako první mě zaujalo, že se knížka odehrává v Praze na Letné, tj. v místech, která jsou mi dobře známá. Z knížky se dozvíte, jak se dříve (zřejmě asi v době okolo 1. světové války) říkalo místům, která už dnes dávno neexistují (mj. místa, kde dneska stojí stadion Sparty nebo budova ministerstva vnitra). O Jelením příkopu se v knize píše jako o zarostlé rokli, kam veřejnost nemá přístup. Knížka má nostalgický nádech a popisuje svět, který už dávno zmizel a o kterém mi vyprávěla moje babička (děti na prvním stupni si dneska venku už běžně samy nehrají, nepořádají bitvy ulice proti ulici, apod.). U jiných věcí došlo dnes naopak ke změně k lepšímu (vytrácí se naštěstí tolerance k tělesným trestům a tlaku na poslušnost za každou cenu). Celkově jsem hrozně ráda, že jsem knížku našla a uvažuju dokonce o tom, že si ji nechám někde znovu svázat do desek a že ji nebudeme posílat dál :-)
Knížka se ke mně dostala úplnou náhodou, na procházce jsme narazili na totálně přeházenou knihobudku, jako knihovnici mě samozřejmě nenapadlo nic lepšího než ji srovnat :) V knihobudce ležela mj. i tato knížka, otrhaná, bez desek, prostě salátové vydání a nic, co by si člověk obvykle dobrovolně bral domů. ALE - tím, jak knížka byla bez desek, mě zaujaly názvy kapitol z obsahu a tak se stalo, že jsme si knížku nakonec odnesli. Já ji přečetla prakticky jedním dechem, za jednu cestu vlakem + odpoledne na zahradě. Jako první mě zaujalo, že se knížka odehrává v Praze na Letné, tj. v místech, která jsou mi dobře známá. Z knížky se dozvíte, jak se dříve (zřejmě asi v době okolo 1. světové války) říkalo místům, která už dnes dávno neexistují (mj. místa, kde dneska stojí stadion Sparty nebo budova ministerstva vnitra). O Jelením příkopu se v knize píše jako o zarostlé rokli, kam veřejnost nemá přístup. Knížka má nostalgický nádech a popisuje svět, který už dávno zmizel a o kterém mi vyprávěla moje babička (děti na prvním stupni si dneska venku už běžně samy nehrají, nepořádají bitvy ulice proti ulici, apod.). U jiných věcí došlo dnes naopak ke změně k lepšímu (vytrácí se naštěstí tolerance k tělesným trestům a tlaku na poslušnost za každou cenu). Celkově jsem hrozně ráda, že jsem knížku našla a uvažuju dokonce o tom, že si ji nechám někde znovu svázat do desek a že ji nebudeme posílat dál :-)