Za oknem
* antologie , Aleš Palán
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/443051/bmid_za-oknem-d2Y-443051.jpg
3
67
67
Za vším hledej číslo 19. Nemoc, kterou se během pár měsíců nakazily miliony lidí a která ochromila ekonomiku světa, se jmenuje Covid-19. V reakci na ni se 19 spisovatelů rozhodlo pomoci v boji proti jejím dopadům. Každý z nich napsal pro tuto knihu povídku či esej o životě s epidemií za zády. Sbírka je výjimečná nejen velkými jmény autorů, ale i tím, že 19 % z výtěžku prodeje bude věnováno na charitativní účely. Název knihy je vypůjčen z povídky Lidmily Kábrtové Za oknem, v níž se stará žena paralyzovaná strachem z nákazy uzavírá do absolutní izolace. Autoři ve svých textech vykreslují svět za časů pandemie z nejrůznějších úhlů, někteří se vrací do historie. Zajímavá je také žánrová pestrost – realistický obraz se prolíná s hororem, kriminální povídkou i s poetickou fantasy. Do knihy bez nároku na honorář přispěli Paul Auster, Bianca Bellová, Zuzana Dostálová, Pavla Horáková, Lidmila Kábrtová, Pavel Kosatík, Antonín Kratochvil, Alena Mornštajnová, Jan Němec, Jiří Padevět, Iva Pekárková, Markéta Pilátová, Martin Sichinger, Mark Slouka, Petr Stančík, Olga Stehlíková, Jan Štifter, Miloš Urban a Michal Vrba. Editorem knihy je Aleš Palán.... celý text
Přidat komentář
Některé povídky se mi líbily hodně a některé moc ne. Ale celkový dojem tři a půl hvězdičky :-)
Četla jsem už před půl rokem. Vím, že se mně docela povídky líbily. Jenomže teď už si vybavím jenom tak tři, možná čtyři. Takže velká sláva to asi nebude. Vidím to tak na dvě*. Tu třetí přidávám za to, že jdou procenta z prodeje na charitu.
Jsem rád, že jsem se konečně po více než roku dokopal k tomu, abych si přečetl tuto sbírku povídek, jen mě mrzí, že jsem si knihu nekoupil v době, kdy byla dražší. Cena, za kterou se dá momentálně tato knížka sehnat, je až nedůstojně malá. Každopádně to jenom ukazuje, že tohle není dílo protěžované reklamou a komerčním zájmem, i když by se tak na první pohled mohlo zdát. Nikoliv. Jedná se o umně sestavenou antologii, kterou dle mého názoru táhnou především příspěvky od Austera, Urbana, Dostálové, Stančíka a Vrby. Díky této sbírce jsem se opět mohl setkat s tvorbou amerického autora, jehož dílo není k mé nespokojenosti cele přeloženo do češtiny. Snad se dočkám jeho nejčerstvějšího románu 4 3 2 1, anebo snad začnu i beletrii číst v originále. Vrba mi opět potvrdil, že patří k obrovským talentům české literární scény. Stančíka znám jen zprostředkovaně, ale jeho povídka mě bavila, byla atmosférická a i vtipná, stejně tak Urbanova ironická jednohubka. Povídka od Dostálové mě dostala svým ukončením, které přesně vystihuje to, čemu bych říkal lidství.
Devatenáct povídek vzniklých v souvislosti s Covid 19, ale nejen o něm. Některé lepší, některé horší, za mne pěkně poskládané.
Občas si přečtu takovouto sbírku povídek, abych objevil nějakého nového autora. Bohužel celkové vyznění, tak, jako celá epidemie, není osvěžující. Určitě se tu našlo pár perel - první povídka o stanislavských vlcích vynikající, Pekárková velmi osobní, Stančík osobitý, Mornštajnová doplňuje svou Hanu předpovídkou (díky za to). Zbytek mi nějak prošuměl hlavou. Paradoxně sbírky fantasy nebo scifi nebo detektivek, které jsem přečetl, mi přišly zajímavější. A to nemluvím o vodáckých povídkách. Asi je to fakt "hnusné" téma.
Povídky čtu ráda, jsou pro mě vítanou změnou mezi ostatními žánry. Bylo zajímavé podívat se, jak se pandemie vyvíjela v minulosti. Moc se mi líbila povídka od Aleny Mornštajnové, ráda jsem si připomněla jednu z jejích nejúspěšnějších knih. Dobrých povídek bylo víc, každá povídka byla něčím zajímavá. Navíc jsem měla možnost přečíst si něco i od autorů, ke kterým jsem se zatím ještě nedostala.
Mě sbírka povídek nenadchla. Krom 2-3, které se mi líbily, to bylo pro mě utrpení.
Nemyslela jsem, že si dobrovolně vezmu do ruky knihu, která má v názvu covid, ale budiž. Chtěla jsem si čekání na Listopád ukrátit povídkou od Aleny Mornštajnové. Ta mě nezklamala, byla velice emotivní, vracela se k Haně.
Některé povídky se věnují covidu, některé jiným epidemiím. I žánrově je sbírka dost pestrá. Některé se mi líbily, dost jich bylo průměrných a dvě jsem musela přeskočit.
Top povídky: Bellová, Horáková, Kábrtová, Mornštajnová.
Povedená povídková kniha s povídkami od současných českých autorů píšících na téma nemoci, karantény a pandemie.
Našly se povídky, co mě příliš nezaujaly, jako například Kouzelné okénko či Do který země patříš, vyvážily to však povídky povedené, jako třeba Vlak do Leningradu, Ošklivá sobota nebo Krátká esej o nenapsaných povídkách. Obzvláštně bych vyzdvihla povídky Malý bratr, kde se mi líbilo zamýšlení se nad postavením našeho státu a Ameriky a souhlasím s názorem autora, povídka Jemnými tahy, která se mi zdála prostě poetická či nejsilněji napsaná povídka Dotek, která mi mimo jiné připomněla knihu Cesta.
Z hodnocení jednotlivých povídek mi pak vyšlo celkové hodnocení knihy.
Hodně zajímavý projekt, některé povídky se mi hodně líbily, některé méně, některé téměř vůbec.
Jedna z mála antologií, kde mě bavil téměř každý příspěvek. Víc možná eseje než povídky.
Povídka je můj oblíbený žánr, tuto sbírku považuji za nadprůměrnou (v mnohém souhlasím s bosorkou). Bavily mne reportážní eseje Paula Austera ("... ať už tam byli nebo nebyli, věřím na vlky.") a Martina Sichingera (jestlipak si i po další vlně myslí, že to "malý bratr" zvládá?), při vší jednoduchosti zasáhla Bianca Bellová a Lidmila Kábrtová, také Jiří Padevět, Michal Vrba a Jan Štifter. Pro mne naprostý vrchol Kar v karanténě Petra Stančíka - vtipný a mrazivý.
Zajímavý projekt, který byl pro první týdny pandemie velmi vhodný. Některé příběhy mě vůbec neuzajily, ale některé byly hezké a velmi čtivé.
Zajímavý koncept. Většina povídek však bohužel byla neslaná a nemastná, alespoň tedy pro mě. Některé povídky však super. Rozhodně to však není nejpozitivnější čtení.
Myšlenka byla nepochybně dobrá, ale výsledek - dle mého názoru - za moc nestál. Sbírka povídek se mi zdá nekonzistentní, často jsem marně hledala pointu.
Jako úmysl tam byl dobrý, ale výsledek dopadl hodně špatně. Z celého souboru se mi líbily tak dvě povídky, ostatní spíše podprůměrné a některé jsem ani nedočetl, protože to snad byly jen nějaké úvahy bez děje.
Některé povídky pro mě byly čitelné, jiné ne - to záleží na vkusu každého čtenáře. Souhrně ale můžu říct, že jsem při čtení měla spíš depresivní pocit - stejně jako depresivní byla doba, ve které to spisovatelé psali.
Přiznám se, že povídkové knihy moc nemusím...
Jako, dalo se to číst, některé povídky jsou lepší, některé horší...
Ale asi už zítra nebudu vědět nic z této knihy...
Pro mě typicky za povídkovou knížku tři hvězdičky. Zvlášť když je to sbírka různých autorů. I tady se mi někdo líbil moc, někdo méně, něco jsem okamžitě zapomněla. Obecně se mi nakonec víc líbily povídky, které jen vycházely z tématu karantény, ne ty, které se týkaly přímo té letošní covidové.
Nadchl Jan Štifter, od kterého si chci stoprocentně přečíst něco dalšího. Můj oblíbený Stančík se světem komisaře Durmana nemohl zklamat, příjemný byl i malý dodatek k Haně od Aleny Mornštajnové, příspěvek Jiřího Padevěta, povídka výborného Michala Vrby či depresivní Bianca Bellová.
Štítky knihy
Část díla
- Do který země patříš? 2020
- Dotek 2020
- Ex oriente lux... 2020
- Je to o šoupnutí vedle 2020
- Jemnými tahy 2020
Svědectví doby.