Za ranních červánků

Za ranních červánků
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/237535/bmid_za-rannich-cervanku-237535.jpg 4 24 24

Povídka zaznamenává paměti a vzpomínky současníků na Dobrovského, s nímž se stýkali a souvisí s jeho posledním pobytem na zámku hraběte Černína v Chudenicích. Otištěno podle "Osvěty" roč. V. z r. 1875 s úpravou dle dnešního pravopisu. Toto vydání jest druhým v "Národní četbě".

Přidat komentář

de_baques
12.09.2019 5 z 5

I přes očekávatelný patos některých scén se jedná o mistrně vystavený příběh, který udržuje čtenáře v mírném napětí a dobré náladě. Styl je nápadně podobný např. F.L.Věkovi, alespoň už vím, kde se mistr učil.

YildizKorelidis
25.06.2019 5 z 5

Velmi humorné a čtivé, což jsem u tak starého příběhu vůbec nečekala. V budoucnu se ke knížce zase ráda vrátím.


JulianaH.
31.01.2019 5 z 5

Ať žije Josef Dobrovský, „génius humanity".
Ano, vlastenecky sentimentální dílo opravdu je, ale mně osobně to čtenářský zážitek nekazilo. Doplnila bych, že hodně prosvítá autorova tendenčnost, například odpor k institucionální římské církvi a k úřednímu šimlu (proto jsou ústředními záporáky tamní farář a ouřada).
Nicméně je to příjemné, plynulé a místy dojemné čtení, které velmi citlivě a vkusně nakládá s historickými fakty. Ty mnohdy vycházejí ze Šmilovského vlastní výzkumu v terénu, kde sbíral vzpomínky na "abbého". Informace dovede vtělit do textu tak, že nepůsobí jako pěst na oko.
Moje uctivá poklona patří poznámkovému aparátu na konci knihy a také předmluvě o Šmilovském, které se rozhodně vyplatí přečíst pro obohacení literárně historických znalostí. Jako maturant jsem dostala knížku z něčí pozůstalosti a přečetla jsem ji s chutí, nadšením a dojetím.

Bumeso
30.01.2019 4 z 5

Útlá, krásnou češtinou psaná knížka o sérii dobrých skutků Josefa Dobrovského na Chudenicku, které popouzely místní ,,honoraci"

Sklenička
02.07.2014 5 z 5

Povídka z doby počátků národního obrození. Částečně úsměvná knížka, částečně vlastenecky sentimentální, aneb jak dobrý "modrý abbé" Dobrovský se všemi padouchy vydrbal s elegancí sobě vlastní, a nakonec přes svůj vrozený skepticismus uvěřil, že duch českého národa není mrtvý. Nechybí ani milostná zápletka s decentností konce 19. století, kdy byla povídka napsána.