Za ranních červánků
Alois Vojtěch Šmilovský
https://www.databazeknih.cz/img/books/75_/75728/za-rannich-cervanku-5Xr-75728.jpg
4
24
24
Povídka zaznamenává paměti a vzpomínky současníků na Dobrovského, s nímž se stýkali a souvisí s jeho posledním pobytem na zámku hraběte Černína v Chudenicích.
Přidat komentář
Velmi humorné a čtivé, což jsem u tak starého příběhu vůbec nečekala. V budoucnu se ke knížce zase ráda vrátím.
Ať žije Josef Dobrovský, „génius humanity".
Ano, vlastenecky sentimentální dílo opravdu je, ale mně osobně to čtenářský zážitek nekazilo. Doplnila bych, že hodně prosvítá autorova tendenčnost, například odpor k institucionální římské církvi a k úřednímu šimlu (proto jsou ústředními záporáky tamní farář a ouřada).
Nicméně je to příjemné, plynulé a místy dojemné čtení, které velmi citlivě a vkusně nakládá s historickými fakty. Ty mnohdy vycházejí ze Šmilovského vlastní výzkumu v terénu, kde sbíral vzpomínky na "abbého". Informace dovede vtělit do textu tak, že nepůsobí jako pěst na oko.
Moje uctivá poklona patří poznámkovému aparátu na konci knihy a také předmluvě o Šmilovském, které se rozhodně vyplatí přečíst pro obohacení literárně historických znalostí. Jako maturant jsem dostala knížku z něčí pozůstalosti a přečetla jsem ji s chutí, nadšením a dojetím.
Útlá, krásnou češtinou psaná knížka o sérii dobrých skutků Josefa Dobrovského na Chudenicku, které popouzely místní ,,honoraci"
Povídka z doby počátků národního obrození. Částečně úsměvná knížka, částečně vlastenecky sentimentální, aneb jak dobrý "modrý abbé" Dobrovský se všemi padouchy vydrbal s elegancí sobě vlastní, a nakonec přes svůj vrozený skepticismus uvěřil, že duch českého národa není mrtvý. Nechybí ani milostná zápletka s decentností konce 19. století, kdy byla povídka napsána.
Autorovy další knížky
| 1939 |  Za ranních červánků |
| 1983 | Rozptýlené kapitoly |
| 1923 | Spisy výpravné VI. |
| 1923 |  Spisy výpravné I. - Parnassie / Starý varhaník / Starý Měchura |
| 1923 | Spisy výpravné VIII. - Martin Oliva / Kmotr Rozumec |
I přes očekávatelný patos některých scén se jedná o mistrně vystavený příběh, který udržuje čtenáře v mírném napětí a dobré náladě. Styl je nápadně podobný např. F.L.Věkovi, alespoň už vím, kde se mistr učil.