Za sklem
Sajaka Murata
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405624/bmid_za-sklem-M54-405624.jpg
4
271
271
Keiko se odmalička vymyká běžným společenským normám. Navzdory univerzitnímu studiu nachází své místo v životě jako brigádnice v minimarketu. Jeho dokonalá organizace se pro ni stává oázou řádu a bezpečí v nepředvídatelném a chaotickém světě. Poutavá sonda do života současné japonské společnosti ukazuje, s jakými problémy se potýkají svobodné ženy, které se nechtějí přizpůsobovat společenským konvencím a hledají své vlastní místo ve společnosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
Kniha Zlín
Originální název:
コンビニ 人間 (Konbini ningen), 2016
více info...
Přidat komentář
Co znamená být normální? Základní poselství tohoto románu. Originální příběh o hledání vlastní identity a smyslu života ve společnosti, kde žádná odlišnost není tolerována. Neobvyklé a podivně krásné.
Na tuto knihu jsem byla zvědavá - japonský bestseller a tolik ocenění ...
Hrdinka Keiko žije život figuríny za sklem ...
Negativně tu vyznívají výrazy jako identita, originalita a individualita ...
Kladně je hodnocena konformita a ostrakismus ... kritické dílo k zamyšlení ...
Vize robotizace člověka - zřejmě proto tohle téma svět zaujalo...
Doporučím.
Velmi čtivá sonda do zákulisí japonských konbini (minimarketů). Hlavní postava Keiko žije sama v malém bytě, nerozumí "normálním" lidem a jediné místo, kde se cítí v bezpečí, je právě konbini, kde brigádně pracuje celé své mládí. Aby se cítila "normálně", snaží se přizpůsobovat svému okolí, dokonce si k sobě nastěhuje parazitujícího Širahu, aby naplnila očekávání rodiny a kolegů žít "normální" život, ale není schopna navázat partnerský vztah a stále je vnímána jako asociál a "nenormální" člověk. Jediný smysl svého života nalézá v řádu fungování konbini. Kniha není obsáhlá, ale řekla bych, že svou tematikou se nedotýká jen japonské společnosti, ale celkově fungování společnosti na principu konformity, která je navzdory propagandy individualismu stále přítomna. Vystudovat, najít si ženskou nebo chlapa, rozmnožit se, udělat kariéru, vydělávat, zapadat mezi ostatní, být společnosti prospěšný. Jinak jsi vyvrhel. Knížka je dobrá k zamyšlení nad tím, co je a co není normální. Určitě doporučuji přečíst.
Taková ukázka toho, jak smutně někdo může žít. Neřekla bych o knize, že je to nějaké veledílo, ale týden jsem na to téma myslela, takže to nějaký smysl mělo. Pokud hledáte nějakou knížku do vlaku, tak v pohodě.
Keiko si najde svoje místo v životě - je spokojená v obchodě, kde pracuje, kde je přesně stanoveno, jak se má chovat, jak se má tvářit, jak má komunikovat. Nic není ponecháno náhodě, vše je předem dané , existují zde přesná pravidla. To je její svět, tam se cítí bezpečně. Všude jinde je nejistá, protože nedokáže číst lidské emoce, nerozumí jim - myslím, že spisovatelka tady popsala to, jak se ve světě cítí lidé autistického spektra - vidí svět jakoby za sklem. Je to skvělá kniha, pro Evropany odhalující mnoho zajímavých aspektů života v Japonsku (např. problém mladých lidí, kteří odmítají opustit po celá léta svůj byt). Velmi dobře napsané a ráda si od autorky něco dalšího přečtu.
Znepokojiva jednohubka a nekompromisna sonda - len zdanlivo velmi japonska, s otazkami univerzalnymi. Smutne citanie, vyborne napisane.
Kniha o hledání identity, začlenění do většinové společnosti a vzdorech proti ní.
Kniha je velmi dobře napsaná a čtení mě hodně bavilo.
Prostě Japonská literatura mě hodně baví.
Chápu, proč je Murata považována za vycházející hvězdu japonské literatury a tato kniha to beze sporu potvrzuje. Za veškerou tou nadsázkou a počáteční ironií se totiž skrývá děsivá pravda, asi jako když setřete zaprášené sklo. Hlavní hrdinka je všemi - rodinou, kamarády i společností tlačena do role, které nerozumí a ani jí nesedí. Vymyká se tak zažitým stereotypům a společenským normám, což ji řadí někam mimo (kazový článek).
Kniha se zabývá otázkou „normálnosti“ a vůbec podstatou člověka uvnitř společnosti. Budeme skutečně „normální“, pokud podle předpokladu založíme rodiny, vychováme děti a pořídíme si hypotéku? A pokud budeme „normální“, budeme zároveň i šťastní? Keiko se nevyzná v mezilidských vztazích, ale nachází samu sebe uvnitř velkoobchodní a pevně dané struktury. Jedině tam nachází pravý smysl svého života, jakýsi řád, základ, o nějž se konečně může opřít. Svým způsobem je kniha o lidském osamění, a to o lidském osamění uprostřed masy lidí, která nás obklopuje.
Myslím, že čtenář potřebuje číst tuto knihu ve správném věku, pak se v ní najde. Pro jiné to může být jen hloupé tlachání o tom, jak správně vyrovnat konzervy v regálu… Chtěla jsem původně dát 3,5*, ale když o tom tak píšu a zpětně vzpomínám, má kniha opravdu něco do sebe a ráda bych si ji přečetla ještě jednou.
Zajímavý vhled do života netypického člověka. Jak moc je přizpůsobivost ke společnosti nutná?
Taková jednohubka v ich formě.
O tom, jak firma může své zaměstnance úplně zblbnout "štábní kulturou" - to znám. O tom, že není dobré se vymykat normě.
Trochu mrazivé.
Rychle se čte. Že by to byla super kniha se mi nezdá.
Áno- opäť niečo z tej strohej japonskej atmosféry, kde vety oklieštené do najviac jednoduchej formy dokážu popísať konformitu spoločnosti- ako dokáže väčšina vtesnávať ľudí mimo stredu Gaussovej krivky do stredu, aj keď o to jedinec vôbec nestojí a aké predsudky ľudia na okraji môžu vzbudzovať (pričom to neplatí len pre Japonsko a Japoncov všeobecne).
Mrzelo ma, že kniha je taká krátka, ani neviem, či sa dá nazvať románom, skôr novelou...
Příjemná jednohubka o vědomí vlastní ceny a svého místa ve světě - navzdory tomu, co si svět myslí... Vypravěčka respektuhodná osobnost - aťsi působící lehce výstředně.
Ačkoliv se jedná o krátkou knížku, má rozhodně velký přesah. Oslovila mě nejen obálkou, ale i popisem a byla jsem z ní naprosto nadšená. Myslím, že co vystihlo celý obsah knihy i dnešní společnost byl odstavec na konci strany 91. Nechci to tu vypisovat, abych někoho nepřipravila o čtenářský zážitek. Vřele doporučuji ke čtení, sama bych si přečetla s radostí ještě jednou.
U nás poprvé vydaná v roce 2019. Miniatura dnešního japonského života. Je to sice pohled do zákulisí japonských marketů, ale hodně mi připomíná pracovní vztahy v českých supermarketech.
Absurdní příběh, který ovšem trefně vystihuje absurditu současného konzumního a korporátního způsobu života nejen v Japonsku. Keiko je tak trochu mimozemšťan, ale to neznamená, že přemýšlivé čtenáře její pohled na svět nezaujme.
Japonsko je zvláštní země. Alespoň podle toho, co jsem četla a co mi vyprávěla kamarádka, která tuto zemi navštívila. Je to tam zkrátka jiné. Proto doteď netuším jak moc je příběh Keiko Furukurové reálný a nakolik jde o přehánění, které má zdůraznit hlavní myšlenku: Pokud jsi odlišný a nezapadáš, tvoje okolí ti to dá sežrat.
Hlavní postavy jsou hodně extrémní, jejich jednání jsem často nechápala, ale i tak bylo zajímavé sledovat příběh a přemýšlet nad tím, jak moc člověka ovlivňuje okolí a očekávání, které od nás ostatní mají.
Jediné, co mi při čtení trochu vadilo, byly občas poněkud šroubované dialogy. Nevím, možná to bylo schválně. Nebo se takhle v Japonsku fakt mluví.
Přečteno opět v rámci čtenářské výzvy, a tentokrát nelituji, že jsem do výzvy zvolila zrovna tuto útlou knížku (tedy, čteno elektronicky a kvůli výpůjčce z knihovny přes eReading jsem většinu přelouskala v mobilu, takže štěstí, že Za sklem je opravdu krátké dílo).
Běžně knihy od asijských autorů nečtu a tohle byla vážně zajímavá změna. Asi o tom budu ještě pár dní přemýšlet...
Okay, tak jsem to přečetla, a fakt to stálo za to. Jsem náročná, ale tohle je fakt super knížka. Přiměla mě zamyslet se nad svým životem a přehodnotit ho. Komu přijde hlavní hrdinka sympatická nebo koho láká přesně vystižená atmosféra japonských supermarketů a příjemných prodavaček, nebo koho zajímá téma vyhoření, asociálů, asexuálů, sociopatů a tak, tak ať si ji hned přečte :)!
Za sklem je útlá knížečka skrývající se za lehce banálním příběhem brigadnice Keiko silnou kritiku společnosti, v níž každý jedinec má předem určené místo. Přestože se zdá, že žijeme v době , která vyzdvihuje individualitu jedince, ve skutečnosti je neuniformní člen společnosti tlačen do té "správné formy", která odpovídá zajetým standardům daného společenství a při porušení těchto pravidel je daný jedinec vyloučen.
Samozřejmě posouzení toho, zda to tak opravdu je či ne, nechám na každém, ale minimálně mě, kniha podnítila k zamyšlení a její zasazení do mikrokosmu kombini pro mě bylo vítanou změnou.
Takže pokud jste blázni do všeho japonského, do úvah o životě, místě ve společnosti a světě jako takovém, můžu doporučit. Pokud ne, tak to asi nebude váš šálek čaje.
Zajímavé, i když pro mne poněkud depresivní dílko, které si myslím někteří lidé pochopili špatně (soudě podle komentářů), na druhou stranu chápu, že to není kniha pro každého. Nejde v ní ani tak o pracovní kulturu v Japonsku, která taková až extrémní bohužel může být, na druhou stranu si v "konbini" zákazník nepřipadá, jako by prodavače obtěžoval (jako je vcelku časté u nás).
Kniha spíše zobrazuje dnešní společnost, která se tváří moderně a progresivně, na druhou stranu mnozí lidé (občas kolem sebe sleduji, že většina) zastávají stereotypní názory předávané z generace na generaci jako jedinou správnou pravdu, jejich život jede v zajetých kolejích, a pokud někdo nesplňuje tento vzorec, tak je divný nemocný a potřebuje léčit, přesně jak to zažívá hlavní hrdinka v knize. Protože i já se poněkud vymykám běžnému vzorci, se kterým se hodně lidí nedokáže smířit, na vlastní kůži cítím, že tohle není problém jen tradičního Japonska.
Není to žádné veledílo, ale vzhledem k tomu, že o knize i po třech měsících po dočtení přemýšlím, dávám plný počet.