Za skleněnou stěnou
Caroline Ringskog Ferrada-Noli
V polovině padesátých let minulého století Gunhilde (Gully) v pouhých čtyřiatřiceti letech nečekaně ovdoví a zhroutí se jí celý svět. Zůstává sama se čtyřmi dětmi, ke kterým má navíc problematický vztah, především k dceři Marianne. Ta se pak v šedesátých letech snaží vymanit ze svazujícího měšťanského prostředí své rodiny. Studuje psychologii, stýká se s levicovými kruhy ve Stockholmu a chce být feministka, i když přesně netuší, co to obnáší. Pak ale podlehne kouzlu charismatického Kaje. Marianne si dlouho nechce přiznat, že v jejich vztahu není něco v pořádku. Nedokáže Kaje, který má násilnické sklony, opustit a jeho agresivita se stupňuje. Mariannina dcera Annika se v dospělosti, v době hluboké životní krize, vrací k osudům matky a babičky, ke kořenům, aby tak lépe pochopila samu sebe. Zdálo by se, že být ženou v jednadvacátém století ve Švédsku bude lehčí než v minulosti. Ale není to v jistém smyslu naopak těžší?... celý text
Přidat komentář


Mně se kniha líbila moc. Byla pro mne objev, dostala jsem ji jako dárek a chytla mě hned od první stránky. Baví mě číst takové vhledy do lidských duší, i když třeba nejsou šťastné. Opět se mi potvrdilo,jak je velmi těžké,skoro až nemožné, vystoupit z určitých předem daných rodinných traumatizujících schémat a vzorců. Autorka velmi dobře pracuje s jazykem, hodně zapojuje přírodu i další přirovnání.


Psychologický román zaměřený na problematické vztahy matka-dcera, partnerské vztahy i vztah sama k sobě. Psáno bez pozlátek, stručným úderným jazykem, který jen podtrhuje depresivní náladu. Styl je neotřelý, zajímavý, ale celkově jsem se na téma a pitvání se v depresích a pokřivených vztazích nemohla naladit a s poslední větou jsem si prostě ulehčeně oddychla.
Vadilo mi, že podmět ve větě je skoro vždy Annika a málokdy je nevyjádřený nebo nahrazený zájmenem. Rodinné vzorce a schizmata se často opakují a jinak tomu není ani zde, ale stále fňukající Annika mě stejně dost štvala.